Security Guide

Rubrika: Rozhovory

  • Security Guide přináší seriál Ženy v bezpečnosti, kde bude čtenářům představovat zajímavé ženy z oboru. Jako první jsme se ptali obchodní ředitelky bezpečnostní agentury SECURITAS ČR, Martiny Němcové

    Security Guide přináší seriál Ženy v bezpečnosti, kde bude čtenářům představovat zajímavé ženy z oboru. Jako první jsme se ptali obchodní ředitelky bezpečnostní agentury SECURITAS ČR, Martiny Němcové

    Security Guide přináší seriál Ženy v bezpečnosti, kde bude čtenářům představovat zajímavé ženy z oboru. Jako první jsme se ptali obchodní ředitelky bezpečnostní agentury SECURITAS ČR, Martiny Němcové.

    „Motivují mě vlastní nároky.“

    Martina Němcová působí v SECURITAS ČR i v oboru komerční bezpečnosti od roku 2014. Pracovala na různých obchodních pozicích – sales support, business development manager a dalších. Od 1.1.2019 je odpovědná za obchod, business development, marketing a globální program Securitas AB – Client Excellence.

    Jako bylo Vaše dětství? Měla jste nějaké, pro dívku netypické zájmy?

    Vlastně ani ne. Zajímaly mě sporty, volejbal, atletika, závodění. Spíše mě ovlivnilo to, že pocházím z malé vesnice v Severovýchodních Čechách a na místě, kde jsme bydleli, bylo málo dívek, proto jsem byla zvyklá trávit čas v klukovské partě. Možná i proto mi dnes vyhovuje pracovat v převážně mužském prostředí.

    Co Vás lákalo na studiu Policejní akademie?

    Odmala jsem chtěla pracovat u policie, vyšetřovat zločiny, pracovat u kriminálky. Proto jsem chtěla jít už na střední policejní školu. Nakonec jsem se ale k oboru dostala až na Policejní akademii, kde mě zajímaly předměty, jako jsou kriminalistika, kriminologie či psychologie. Detektivní příběhy a kriminálky mě baví dodnes i ve volném čase.

    V SECURITAS jste začínala v roce 2014 jako obchodní referentka. Měla jste předtím nějaké zkušenosti z oboru? Proč jste si vybrala právě tuto firmu?

    Předchozí zkušenosti jsem neměla žádné, nastoupila jsem do SECURITAS hned po škole, protože v té době u policie prakticky nepřijímali nové uchazeče o práci. Po pár týdnech v HR oddělení mi nabídli místo v obchodu a už po tři čtvrtě roku jsem mohla pracovat jako samostatný obchodník. Takový postup byl pro mě motivující. Když mě pak zařadili do mezinárodního programu SECURITAS Managment Training, a mohla jsem celý rok 2015 strávit intenzivním školením v různých zemích světa, rozhodla jsem se zde zůstat a využít investic a důvěry, kterou do mě SECURITAS vložil. Důležité pro mě bylo, že SECURITAS je mezi bezpečnostními agenturami skutečně špička.

    Na pozici obchodní ředitelky SECURITAS působíte už skoro dva roky. Jaké byly Vaše první měsíce v této zodpovědné roli?

    Měla jsem silný pocit zodpovědnosti a chtěla sobě i okolí dokázat, že to byla správná volba. Jedna z věcí, na kterou jsem se od začátku zaměřila, bylo zvyšování povědomí o značce, online marketing a PR. Vyhráli jsme ocenění SuperBrands a přitáhli více pozornosti médií, což se projevilo i na obchodě. Možná i díky tomu máme nyní více globálních zákazníků.

    Co vše spadá do Vaší kompetence?

    Obchod v ČR se zaměřením na nové významné klienty, mezinárodní projekty, koordinace vzdělávání obchodního týmu, marketing/PR, online, správa CRM systému.

    Setkala jste se někdy s pochybnostmi ohledně svých schopností proto, že jste žena, a navíc tak mladá?

    Spíše se setkávám se svými vlastními pochybnostmi, které mě neustále motivují a posouvají dál. Občas je někdo při obchodních jednáních překvapený, že přijdu já jako žena. Nedají to zprvu najevo, ale často se hned poté přiznají a omluví se, že jejich první dojem byl jiný. Vážím si upřímnosti.

    Musela jste někdy pracovat více nebo lépe, abyste dokázala, že se vyrovnáte mužům?

    Takto to necítím, motivují mě spíše moje vlastní nároky než nároky ostatních.

    Proč si myslíte, že je v ČR málo žen v politice nebo ve vedení firem?

    Nejsem odborník na gender, navíc mám zkušenost, že i v našem oboru žen přibývá, takže to vidím optimisticky.

    Jaký je Váš názor na kvóty?

    Obecně mi není blízká myšlenka kvót. SECURITAS jako švédská firma samozřejmě firemní kvóty stanovuje a sleduje poměry žen a mužů ve vedení společnosti, ale dělá to spíše formou doporučení, žádné kvóty nevymáhá. Myslím, že to je dobrý přístup.

    Brzy po Vašem nástupu do ředitelského křesla přišel covid. Jak pandemie ovlivnila činnost vaší firmy?

    Na jedné straně se redukovaly služby v objektech s omezeným provozem, například v kancelářských budovách či továrnách a některých prodejnách. Na druhou stranu rostla poptávka po nových službách, například asistence při měření teploty či udržování rozestupů. Rostl také zájem o automatická bezobslužná řešení, přišel (a poté splasknul) boom termálních kamer a zařízení pro kontrolu kapacitních limitů v prodejnách. Celkově nám pandemie pomohla s dotažením digitalizace u našich klientů, takže máme prakticky všechny činnosti ostrahy nyní evidované v digitálním systému. Co se týče obchodních výsledků, skončili jsme nakonec podobně jako v roce před pandemií.

    Jaká je firemní vize a strategie do dalších let?

    Naším cílem je vytvářet inovativní bezpečností řešení, a to kombinací schopných lidí, moderních technologií a práci s daty. Z pracovníků základní ostrahy se stávají spíše kvalifikovaní operátoři technologií. Mluvíme také o prediktivní bezpečnosti, kdy nám sběr a analýza dat umožňuje ušít klientům řešení doslova na míru, a dokonce předvídat incidenty.

    Co byste poradila ženám, které chtějí uspět v bezpečnostní sféře?

    Nebojte se, že bezpečnostní obor je ryze mužský, už to tak dávno tak není. Své schopnosti zde můžete zhodnotit stejně jako v jinde.

  • Pandemie bezpečnost zhoršila, lidé jsou agresivnější a Green deal nese velká rizika

    Pandemie bezpečnost zhoršila, lidé jsou agresivnější a Green deal nese velká rizika

    Security Guide přináší rozhovor s Andorem Šándorem (1957)  bezpečnostním poradcem, generálem v záloze, v letech 2001-2002 náčelníkem Vojenské zpravodajské služby. Andor Šándor je specialistou na krizový management a na problematiku mezinárodní bezpečnosti. Jeho analýzy a komentáře uveřejňují přední média. Pro Security Guide zodpověděl několik otázek na aktuální témata covidové a energetické krize.

    Jaké změny na poli bezpečnosti vidíte v souvislosti s pandemií covid-19?

    Ukázalo se, že apely WHO a EU nefungovaly. Jednotlivé členské země se rozhodly ve vztahu k vlastním obyvatelům volit samostatná opatření. Uzavíraly se, uzavíral se celý svět. Co mi přijde bizarní, je opatření, kdy se občané nemohli vrátit ze zahraničí domů a zůstali někde „viset.“ To je opravdu podivné řešení, když stát brání vlastnímu občanovi v návratu do vlastní země, jako jsme viděli třeba u Austrálie.

    Markantně se bezpečnost zhoršila ve smyslu zhoršené psychiky. Jednak psychiky již narušených lidí, ale i psychiky dosud zdravých jedinců. Obecně jsou lidé mnohem agresivnější a útočnější, a je jen otázka času, kdy verbální agresivita přeroste ve fyzickou – někde už takové incidenty v malém nastaly. To považuji za velký problém. Nikdo z odpovědných činitelů však nedělá nic, aby tyto psychické rány léčil. Mluví se zde pořád o ozdravení financí, ale ozdravení psychiky je hluboce podceněné.

    Pokud jde o kriminalitu, to je spíš otázka na policii. Za sebe mohu říct, že drakonické tresty v době nouzového stavu mi přišly přehnané. Dát někomu tři roky natvrdo za krádež tatranky mi přijde opravdu mimo.

    Jaký vliv měla pandemie na oblasti, kde probíhají nepokoje nebo válečné konflikty?

    V některých zemích to přidusilo aktivity islámského terorismu – což nás v kontextu Evropy může trochu ukolébat, ale pozor! Pandemie jen omezila projevy, ale nezničila důvod, proč teroristé útočí.

    Myslíte si, že pandemie zvýšila bezpečnost ve světě?

    Pandemie obecně nezvýšila bezpečnost světa, možná ho zhoršila, jen to teď není vidět. Až to odezní, negativa se teprve začnou naplno projevovat. Problém vidím hlavně na poli extremismu: Lidé s extrémními názory uvolní svoje frustrace a začnou se více a hlasitěji projevovat, budou větším nebezpečím, než byli dosud.

    Jakých chyb se podle vás dopustila česká vláda během pandemie?

    Někteří lidé přišli s racionální úvahou ochraňme nejprve rizikové skupiny a nezavírejme všechny. Problém je, že ti, co o tom rozhodovali, to neuměli a tvrdili, že to nejde. Přitom platí, že člověk, který rozhoduje, nikdy nesmí říct, že to nejde, když to sám neumí. Pokud tedy někdo nabízí řešení, tak bych si poslechl, jak to chce udělat, a pokud by se to jevilo jako zajímavé, tak se snažil to realizovat. Ale říct, to nejde, jak jsme zde viděli – a nakonec jsme neochránili ani ohrožené a navrch jsme se zavřeli všechny, to bylo podle mě plácnutí do vody.

    Autority z řad WHO upozorňují, že do budoucna nás čekají další pandemie a lidstvo se s nimi musí naučit žít, to znamená i přizpůsobit se větším bezpečnostním a zdravotním opatřením.  Sdílíte tento názor?

    Máme jako lidé tendenci být schematičtí. Když přijde jeden problém, myslíme si, že se bude stále opakovat. Faktem ale je, že choroby horních cest dýchacích jsou vážný problém, který má původ často v jihovýchodní Asii a v subsaharské Africe. Pokud se nezmění situace v těchto zdrojích nákaz, tak v dnešním globalizovaném světě to bude logicky pokračovat a půjde to rychle. V 16. století trvalo španělskému námořníkovi několik měsíců, než se dostal na druhý konec světa. Dnes v Praze nastoupíte do letadla a jste tam za několik hodin. Tato zrychlená doba tedy k šíření nemocí jen přispívá. Ale třeba i takové fast foody – lidé si to často neuvědomují, ale i trendy, kdy se jídlo konzumuje na ulici, přispívají k tomu, že choroba se rychle roznese mezi velký počet lidí.

    Protože si myslíme, že s chorobami nelze bojovat, určitě budou trvat různá opatření. Bude se vakcinovat, na druhé straně budou stát odpůrci, část lidí bude k vakcinaci nepřesvědčitelná, i kdyby se to přikázalo zákonem. Dá se tedy předpokládat, že lockdowny, větší či menší, nás ještě čekají.

    Za rok, za dva, se covid stane obyčejnou respirační chorobou, ale jak už jsem zmínil, zdroje těchto nemocí nezmizí. Není tedy vyloučeno, že něco podobného znovu přijde.

    Teď se zeptám na současnou energetickou krizi: Jaká je v této problematice pozice Ruska z hlediska mezinárodních vztahů a bezpečnosti? Bude Rusko chtít krizi využít ve svůj prospěch, když má největší zásoby zemního plynu na světě?

    Rusko je pro Evropu nepochybně bezpečnostní hrozba, neboť považuje NATO za největšího nepřítele. To ale neznamená, že bude využívat své nerostné bohatství jako nástroj zahraniční politiky proti všem. Nepochybně to udělá proti Ukrajině, nepochybně proti Pobaltí a proti Polsku – proto Nord Stream 2, to tu uvidíme. Že by to však udělalo proti České republice, to si nemyslím, proti Německu už vůbec ne.

    Rusko ale samozřejmě využívá faktu, že Evropa je závislá na plynu, že EU se rozhodla díky Green dealu jet jen na obnovitelné zdroje. Německu za dva roky už nezbude nic jiného než vítr, biomasa a plyn. Proto usilovně prosazuje Nord Stream 2. Do jaké míry má ruská politika nenaplňování zásobníků Evropě spojitost s urychlením zprovoznění Nord Stream 2, to ale nevím. Spíše si myslím, že ruská zahraniční politika bude na svém hegemonním postavení, pokud jde o plyn, benefitovat i politicky.

    Faktem je, že Američané nabízeli svůj zkapalněný břidličnatý plyn Evropě, ale když viděli, že Čína ho koupí za vyšší ceny, tak ho klidně prodávají do Číny. Což samozřejmě může nahrávat ruskému postoji, a může se využívat v ruské propagandě ve smyslu, že Vladimir Putin zachrání Evropě zimu, když jí teď pošle víc plynu.

    Zmínil jste dnes tolik diskutovaný Green deal. Jak se na něj díváte z pozice bezpečnostního analytika?

    Jsme opravdu pošetilí, když si myslíme, že si politikou zatopíme, že si politikou zasvítíme, že politika bude pohánět stroje v továrnách… Na to můžeme jen doplatit. Příklad z letošního roku: Severní moře, kde vždy hodně foukalo, se letos potýká s nedostatkem větru. Nevíme, zda je to rozmar počasí nebo klimatická změna, ale přesto Green dealu podléháme, aniž bychom zvážili všechny rizikové faktory. V ČR byla původně dohoda odejít od uhlí v roce 2038, dnes jsou tu tlaky, aby se lhůta zkrátila na rok 2033. Tyto šibeniční termíny ale nedávají skoro záruku, že budou vůbec dostavěny Dukovany! Může se tak stát, že když stiskneme vypínač, světlo nebude. Podívejme na jih Evropy: Ve Španělsku, které je ze 44 % největší uživatel obnovitelných zdrojů, vyzývala vláda lidi, aby prali až v noci, protože neměli elektřinu. Tohle chceme?

    Jaká tedy existuje alternativa?

    Chápu, že s klimatem se musí něco dělat, ale taky nesmíme jadernou elektřinu démonizovat. Jádro je zdrojem asi 25 % elektrické energie pro EU, do roku 2050 to má být 15 %. Energetická bezpečnost je vážná věc, která ovlivní spoustu věcí. Pokud to dnes funguje tak, že když v přenosové soustavě někde chybí elektřina, tak se dodá odjinud, je to ok, otázkou však je, zda to tak bude vždy? Pokud ne, tak nebude odkud brát. Levicoví pionýři chtějí jen obnovitelné zdroje, přičemž neuznávají ani jádro, neboť vytěžený uran není obnovitelný zdroj. Měli by však racionálně uvažovat, kam to může vést…

    Takže je třeba se víc obávat vlastních struktur v EU, než Ruska?

    Rusko je bezpečnostní hrozba, ale není vojenská. Všechny ty odpovědné hlavy, co tam sedí, dobře vědí, že je lepší vydělávat peníze prodejem plynu a ropy do Evropy než válčit. Vědí dobře, že nemůžete válčit v Pobaltí nebo Polsku a zároveň prodávat plyn do Německa. Pokud jde o Českou republiku, politici by si měli uvědomit, že proti nám Rusko nikdy nepoužilo svoje nerostné bohatství jako nástroj zahraniční politiky. K tomu mě napadá problém Dukovan: Všichni normální lidé přece vědí, že když v nějaké zemi postavíte jadernou elektrárnu, a pak to proti té zemi začnete zneužívat, tak už žádnou elektrárnu nikde nikdy nepostavíte. Rusobijci mezi námi by si proto měli uvědomit, jaké a zda vůbec existují alternativy a jak zahraniční politika ovlivňuje energetickou situaci.

    Děkuji za rozhovor, za Security Guide Andrea Novotná – redaktorka.

  • Rozhovor  Doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, LL.M., o odchodu do civilu od POLICIE ČR, o tom jak to chodí u pořádkové police a poděkování bývalým kolegům

    Rozhovor  Doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, LL.M., o odchodu do civilu od POLICIE ČR, o tom jak to chodí u pořádkové police a poděkování bývalým kolegům

    Před rokem jste odešel do civilu. Co Vás nyní živí?

    Odešel jsem do civilu a stávám se člověkem, který si najednou může dovolit věnovat tomu všemu, čemu dosud s ohledem na maximální nasazení a oddanost Policii ČR nezbývalo času. Den měl bohužel jen 24 hodin a nemohl jsem se tedy věnovat mimo službu jiným aktivitám. Mou prioritou byla celých 26 let služba státu, ve zbývajícím čase následovalo vzdělávání a rodina. Nyní se vše posunulo o jednu příčku výše, když priorita už není prioritou, vzhledem k ukončení mého služebního poměru na Policejním prezidiu ČR. Nynější prioritu mám tedy vzdělávání, tuto jsem rozšířil o výuku, vědeckou a akademickou činnost (jsem garant specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut, člen vědecké rady FBI VŠB Ostrava, člen oborových rad pro doktorská studia na FBI VŠB Ostrava a Policejní akademii ČR). Píšu učební opory pro studenty VŠ a publikuji v zahraničních časopisech a sbornících. Přibral jsem si do žebříčku svých hodnot, s ohledem na onu „časovou svobodu“ koníčky, kterým jsem se věnoval před přijetím k policii – sport a příroda. A je skvělé být „pánem svého času“, věřte mi! Nadále zůstávám činný v bezpečnosti, ale už ne pod vlajkou Policie ČR, ale pod svým vlastním jménem – jsem OSVČ, mám živnost a koncesi na obory ochrana osob a majetku, detektivní činnosti, požární ochranu, poradenskou činnost v oblasti bezpečnosti. Postupně jsem se po odchodu do civilu propracoval k prestižním členstvím Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, Stálého poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, Bezpečnostní sekce Hospodářské komory ČR. Jsem viceprezidentem Českého klubu bezpečnostních služeb, členem FAČR a delegátem LFA, s GŘ HZS tvořím stále typové plány STČ/IZS a dostávám mnoho pozvánek na konference s bezpečnostní tématikou, s požadavkem k vystoupení experta v oblasti vnitřní bezpečnosti státu, extremismu, veřejného pořádku a ochrany měkkých cílů. S pražskou soukromou bezpečnostní firmou Inpos Security jsem se v roce 2020 podílel na zpracování instruktážního videa, určeného ke školení zaměstnanců Fakultní nemocnice Ostrava, jak se chovat v případě útoku ozbrojeného střelce (ano, je to ta nemocnice, kde v prosinci roku 2019 střílel masový vrah Vitásek). Nyní si pohrávám s myšlenkou, stát se šéfredaktorem odborného recenzovaného časopisu, ale to třeba až později. Je toho mnohem více, ale jediné co chci říct, že na to mám prostor, nikdo mi nemění program ze dne na den, a taky, že mě to prostě baví! J

    Od mnoha bývalých policistů slýchám, že bylo těžké odložit uniformu a zvykat si na život „běžného“ občana. Jak jste to prožíval Vy?

    Je to pravda a někdy trpká realita. Já naštěstí dostával pracovní nabídky průběžně a bylo jen otázkou času, kdy se změní „politická“ situace na Policejním prezidiu ČR a na jednu z těch nabídek nakonec kývnu. Tak se stalo na konci roku 2019. Být bez práce, tak nezbývá než uznat, že pro policistu, po jeho mnoha letech práce u policie, sehnat práci je docela složitá záležitost. Práce v soukromé bezpečnostní oblasti není dobře placena, a to co policista po odchodu umí a může nabídnout svému zaměstnavateli, je znalost bezpečnostní problematiky. A to je v soukromém sektoru a v požadavcích mnoha zaměstnavatelů bohužel málo. Proto mnoho expolicistů nakonec pracuje úplně v jiných oblastech, než v bezpečnostní oblasti. Jak tvrdím, není to naštěstí můj případ. Ale musím přiznat a potvrdit pravidlo, že „Jednou polda, navždy polda!“ Tohle v každém, kdo byl policistou, prostě zůstane navždy. Uniforma i policejní práce mi chybí, ale už je to minulost, je čas jít vpřed!

    Byla služba pořádkové policie vaším cílem, vybral jste si jí? (A pokud ano, co se Vám na tom líbilo?)

    Služba pořádkové policie je jedna z mnoha profesí a směrů, kterým se policista u policie může dát. Někdo po vstupu k policii má za cíl vyšetřovat, někdo kontrolovat cizince a denně hovořit několika jazyky, někdo rád lítá vrtulníkem, někdo jezdí na koni, někdo cvičí psy, někdo rád zkoumá, někdo má rád zbraně a jiný chce být instruktorem nebo pyrotechnikem. Já si vybral pořádkovou službu, protože ta má ze všeho kousek a jejím hlavním cílem je být v terénu a být připraven pomoci, když to akutně občan potřebuje. Pořádková služba je uniformovaná složka policie, hrdost na uniformu je společná pro všechny „pořádkáře“ a stejně tak byla i u mě. Pořádková služba je právem nazývaná „Královnou policejních služeb“ pro svou různorodost činnost, důležitost a četnost příslušníků této služby, která čítá bezmála polovinu celého sboru. Bylo pro mě ctí být celý život pořádkovým policistou a stát posledních 7 let v čele služby pořádkové policie. Měl jsem možnost metodicky řídit téměř 18 000 policistů, a toho si velice vážím.

    Vtipy o policajtech na Vás rozhodně neplatí. Jste bezesporu nejvzdělanějším (bývalým) policistou. Můžete se pochlubit, co jste vystudoval?

    Tímto cejchem jsem byl označen médii, když jsem oznámil svůj odchod od policie. Je zřejmé, že si média zjistila, že ve výkonu služby nebyl u policie nikdo, kdo byl měl stejné nebo vyšší VŠ vzdělání. Víte, u policie to není o vzdělání, podle zákona o služebním poměru mně a komukoliv jinému bohatě postačilo být inženýrem nebo magistrem a může být s ohledem na požadavek vzdělání třeba i policejním prezidentem. Studium na VŠ bylo pro mě jakousi pojistkou toho, že nezmagořím ze svého zaměstnání, protože bych stále a bez ustání myslel na to, co se dá udělat v práci lépe, zda něco nebylo uděláno špatně, zda jsou moji policisté spokojeni a mají vše co k práci potřebují, zda jsou na mém pracovišti dobrá atmosféra k plnění úkolů aj aj. Studium po nocích, místo dovolených, o víkendech aj., mi dávalo prostor odbočit z cesty ryze policejní, a poznávat i jiné oblasti bezpečnosti (bezpečnostní, právní, technické a přírodní vědy). Bral jsem to jako detoxikační kúru a samozřejmě jsem myslel i na zadní vrátka, pro případ, že nebudu u policie do důchodu, pak můžu využít zkušenosti a nabídnout svému budoucímu zaměstnavateli i „přidanou hodnotu“ v podobě získaného vzdělání. Vystudoval jsem na své ostravské Alma mater – VŠB-TU obor Požární ochrana a bezpečnost, konkrétně na její Fakultě bezpečnostního inženýrství (Ing., Ph.D., doc.), dále pak postgraduální studium MBA a LL.M. na IPS v Praze a VŠ CEVRO Institut v Praze. Učit se novým věcem a získávat zajímavé poznatky mě prostě a evidentně bavilo a baví! Momentálně mám rozečteno 5 knih! Nejzajímavější z těch pěti knih je Střet civilizací od Samuela Hungtingtona. Inspiroval jsem se, a proto napsal a před cca 14 dny vydal učební oporu pro studenty a monografickou publikaci s názvem Bezpečnostní hrozby a veřejný pořádek. Tato publikace je už druhá za dva roky (v roce 2020 jsem napsal s kolektivem autorů knihu Pořádková činnost policie) a připravuji s kolektivem autorů další.

    Jaký máte názor na současnou úroveň policejního vzdělání?

    Vzdělávání u policie je zaměřeno zejména na kurzy a školení, které považuji pro policisty za dostatečné. Dlouhá léta se vede u policie diskuze, zda jsou vzdělání u policistů, kteří vystudovali mimobezpečnostní obory na školách pedagogicky, filosoficky, technicky, zdravotně, sociálně aj. zaměřených, pro práci policie dostatečné?! Jinými slovy, zda by se neměla upřednostňovat absolutoria na resortní škole nebo v právních směrech.  Myslím si, že by to policie neměla tak úzkoprse řešit, naopak,  policie by měla být schopna tuhle různorodost brát jako bonus, už jen proto, že policejní práce je stejně tak různorodou. Na co je důležité, aby absolvoval resortní školu nebo právně zaměřenou školu policista, který se věnuje kriminalistické technice a zkoumání? Nebo taky kynologovi, hipologovi, zdravotníkovi u pořádkové jednotky nebo zásahové jednotky, vyjednávači, potápěči nebo policistovi zařazeném na odboru mezinárodních vztahů? Zde by měla policie umět správně uchopit a využít specifického vzdělání policisty z jiného oboru a školy (technické, zemědělské, zdravotní, psychologie, pedagogiky, jazykové, sociální, mediální aj.), uplatnit jeho VŠ vzdělání  v policejní praxi. Policistovi pro jeho policejní činnost postačuje základní platforma znalostí vyučovaná v rámci základní odborné přípravy na resortních SPŠ a VOŠ (úrověň středoškolského vzdělání s maturitou v oboru bezpečnostně-právním), nad tuto ať si policista udělá VŠ, se zaměřením, které potřebuje a uplatní ve službě. VŠ vzdělání je potřeba v rámci kariérního růstu, proto ať si absolvent VŠ dále vylepší své vzdělání resortními kurzy v policejních vzdělávacích střediscích nebo na PA ČR.

    Můžete shrnout, čím přesně se zabývá pořádková policie a jaké jsou její kompetence?

    Stručně řečeno, úkoly pořádkové policie jsou směřovány prioritně do zajištění veřejného pořádku, odhalování přestupků a trestných činů, zjišťováním jejich pachatelů, pátrání po osobách a věcech, prevence kriminality, BESIP aj. Pořádková policie je nenahraditelná v oblasti ochrany měkkých cílů a prostřednictvím zejména prvosledových hlídek reaguje na útoky aktivních střelců. Kompetence a pravomoci jsou policistům dány zákonem o policii. Pořádkové policisty máte možnost potkat na ulici, na všech obvodních a místních odděleních policie, v autech, na motorkách, na lodích, na koních, se psy, ve speciálech, ve vrtulnících, na akcích a opatřeních, ve dne i v noci.

    Jaké změny/inovace se Vám povedlo coby řediteli prosadit?

    Sám neprosadíte nic! Důležitá je spolupráce a proaktivní tým! Prosadit se podařilo například návrhy a myšlenky směřující k jednotlivým cílů a přáním podřízených organizačních článků. Mezi ty, na které si vzpomínám, bylo prosadit vznik Prvosledových hlídek, prosadit nákup speciálních vozidel pro pořádkové jednotky a eskortní odbory, zajistit pořádkovým jednotkám nové taktické oblečení pro tzv. těžkooděnce, prosadit nové pohodlnější a kvalitnější uniformy a jejich sjednocení napříč všem útvarům a jednotkám v ČR (např. zásahovky), nakoupit prvotřídní techniku pro policejní potápěče, z projektu navrhnout a nakoupit nové policejní lodě, vytvořit Remontní stáj a výcvikové středisko policejních koní v Písku, vytvořit Systemizaci zbraní pro službu pořádkové policie v rámci 4 kategorií činností aj. Dále se pak podařilo vytvořit i věci, které nemají vliv na výkon služby, ale na ocenění za službu. Podařilo se nám, v době mého působení na prezidiu ve spolupráci s Muzeem PČR, vytvořit znak a jeho podobu v rámci odznaku, medaile a standardy služby pořádkové policie. Vytvořili jsme Slavnostní den služby pořádkové police, při kterém jednou ročně ředitel služby oceňuje ve slavnostních prostorách Muzea hudby v Praze (bývalá četnická kasárna) nejlepší pracovníky služby za jejich práci. Pro prvosledové hlídky vzniklo v roce 2015 Národní cvičení prvosledových hlídek Rallye Rejvíz, které probíhá každoročně dosud, pro pořádkové jednotky jejich mistrovství a trenažer pro výuku taktiky ve Zbirohu, a mnoho dalšího.

    Je něco, co jste nestihl zrealizovat? Má pořádková policie někde rezervy?

    Ano, nestihl jsem prosadit některé plány a myšlenky, na které nezbyl čas, nebo prostě nebyla správná doba k jejich realizaci. Všichni mají rezervy, proto je třeba na nich pracovat a trpělivě i důsledně postupně odstraňovat.

    Jako velitel jste se účastnil mnoha zásahů. Je nějaký, na který nikdy nezapomenete?

    Demonstranti-Pochodu-proti-rasismu-2009 Je jich skutečně hodně! Nevím kde začít a nechci nějaký opomenout. V policejní  službě se člověk setkává s nejhrůznějšími obrazy lidského jednání. V roce 2009 jsem se osobně setkal s činem masového vraha v Petřvaldu u Karviné, který „vystřílel“ rodinnou oslavu v místní restauraci, a mnoho dalšího. V rámci velení při bezpečnostních opatřeních mám „své“ asi tři největší akce, které bych zmínil, s ohledem k jejich složitosti a náročnosti i rozsáhlosti, se zapojením stovek policistů. Jednalo se například o opatření proti pravicovým extremistům v Přerove v roce 2009, kde jsem velel policejním silám a prostředkům v rámci „Pochodu proti rasismu“, který skončil útokem Fanoušci-Sparty-2010tisícovky extremistů proti policii, která zajišťovala veřejný pořádek v souvislosti s tímto pochodem účastníků demonstrace skrz město. Druhým takovým opatřením byl zákrok proti agresivním fotbalovým fanouškům Sparty Praha v Ostravě v květnu roku 2010, kde se při zákroku omezilo na osobní svobodě přes 250 fanoušků a chuligánů dříve, než stačili dojít na stadion. Třetím opatřením bylo celorepublikové opatření k zajištění bezpečnosti při konání historicky prvního fotbalového Mistroství Evropy do 21 let v ČR v roce 2015. Mimo pořadí mnoha dalších opatření v souvislosti s pochody, demonstracemi a diváckým násilím ještě zmíním svěřenou odpovědnost za přípravu policistů na ceremoniál v souvislosti s Oslavami 100 let republiky v roce 2018 v Praze. Všechna opatření byla časově i organizačně náročná, ale vyčerpání po těchto akcích mě obohacovalo o další zkušenosti a nabíjelo pro další službu. Pokud mohu využít Vašeho časopisu a v rámci rekapitulace policejní činnosti mi dovolte, abych touto vzpomínkou poděkoval některým lidem, kteří stáli u zisku mých zkušenosti a dnešního profesionálního vhledu do problematiky policejní práce – jedná se bez titulů a hodností o Mirka Hrbáče, Jirku Veselého, Jirku Pščolku, Rosťu Pavlisku, Josefa Pravdu, Jardu Skříčila, Zdeňka Mohylu, Karla Třetinu, Radima Pražáka, Martina Červíčka, Tomáše Tuhého a dalších kolegů, se kterými jsem sloužil.

    V současné době působíte také na vysoké škole CEVRO Institut. Učíte a jste garantem oboru Bezpečnostní studia. Kde, mimo policii nebo armádu, se mohou uplatit studenti tohoto oboru?

    Téměř všude ve všech bezpečnostních složkách, službách, sborech a ozbrojených silách. Pokud budu hovořit pouze o specializaci studia zaměřeného na bezpečnostní studia. Podobnost naleznete i v jiných oborech, které se na škole vyučují – Politika, Právo a Ekonomika. Vysoká škola CEVRO Institut má ohromný náskok před všemi soukromými a mnoha veřejnými státními školami v tom, že na této škole učí díky perfektní personální práci a jakéhosi „čichu na odborníky z praxe“ předsedy správní rady a spolumajitele školy mj. bývalého ministra vnitra Ivana Langera, právě lidé, kteří jsou odborníky ve svých oborech a současně zastávali ve svých zaměstnáním, o kterých učí, nejvyšší a nejvýznamnější funkce. Student je tedy vyučován dlouholetými a ve svých oborech úspěšnými praktiky. Výukové skupiny se skládají z cca 15ti studentů a jako pedagog těmto mohu věnovat individuální přístup a být studentům blíže v jeho rozvoji. Vyučovat a předávat zkušenosti studentům mě naplňuje.

    Získal jste ocenění „Mistr“ ve střelbě z pistole. Vlastníte zbraň? Chodíte si zastřílet?

    Ne, už nechodím, ale i na tohle si udělám čas a už se těším, až půjdu opět na střelnici. V případě střelby je to jako s rovnováhou u jízdy na kole nebo jízdě na lyžích. Pokud se to jednou naučíte, kdykoli se rozhodnete k tomu vrátit, tak jste v tom zase brzy zpět. Střelba je souhrn – relax, plánování, pohyb a otázka absolutního soustředění ke každému výstřelu. Tohle se může jednou hodit v kritických chvílích, ale taky v jistém pojetí (bez fáze výstřelu) i v životě. Ano vlastním několik zbraní. Mám kladný vztah ke zbraním, zejména k pistolím.

    Věnujete se i publikační činnosti. Co byste čtenářům doporučil?

    Ano věnuji. Vydal jsem v roce 2020 knihu u nakladatelství JUDr. Aleš Čeněk s kolektivem autorů „Pořádková činnost policie“ a před 14ti dny mi osobně vyšla v nakladatelství Bookla.cz učební opora VSCI a monografická publikace s názvem „Bezpečnostní hrozby a veřejný pořádek“. Obě publikace jsou dohledatelné na internetu v nabídce na e-shopu. V současné době se kompletuje další publikace VSCI, kde budu spoluautorem s Ing. Karaffou, gen. Zůnou a kol. a která se bude opět bezpečnosti.

    Co vás čeká v nejbližších měsících?

    Jelikož je výuka na Vysoké škole CEVRO Institut v plném proudu (jak v Praze, tak v Českém Krumlově, kde má škola výukové středisko), tak v nejbližší době se budu věnovat výuce, zkoušení, školitelství a třeba zajdu i na tu střelnici, kterou jste mi paní redaktorko připomněla.

    Děkuji za rozhovor!

    Zpracovala: Andrea Novotná, redaktorka Security Guide

  • V souvislosti se střeleckým útokem v Rusku přinášíme exluzivní rozhovor, s odborníkem v bezpečnostní oblasti Doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, LL.M.,

    Odborným garantem specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut v Praze, VŠ pedagog, členem vědecké a oborové rady a současně školitelem doktorských studií na FBI VŠB-TU Ostrava. Členem Poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, členem Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, členem pracovní skupiny GŘ HZS ČR pro tvorbu typových činností IZS, viceprezidentem ČKBS, členem SPBI VŠB-TU Ostrava a podnikatelem v bezpečnostní oblasti. Do konce roku 2019 vykonával sedm let funkci ředitele služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR v hodnosti plukovníka.

    Jakou motivaci mají lidé, kteří udělají tak brutální čin? O jaké typy jde?

    Jsou to převážně lidé typu – fanatici, psychicky postiženi nebo zoufalci. V každé ze zmíněných kategorií jsou ještě podkategorie, ale dle mých zkušeností je tohle takové hrubé přehledné dělení zmíněných typů. Někdy se tyto typy kombinují navzájem a v některých případech se jedná o útočníky, kteří jsou kombinací všech třech typů. V Česku se takové situaci začalo od roku 2014 říkat „AMOK – útok aktivního střelce“ a takto se oficiálně situace zběsilé střelby nebo zabíjení jakoukoli zbraní (střelbou, sečnou) objevila ve vztahu k eliminaci útočníka složkami IZS v souboru typových činností č. 14/2013-IZS, který začal platit od 1.1.2014.

    Proč si útočníci často vybírají právě školy?

    Vybírají si je jako tzv. měkké cíle, mnohdy s osobní vazbou ke konkrétní škole. Pokud se člověk (ať už mladiství nebo dospělý) rozhodne k takovému brutálnímu činu, jaký se uskutečnil např. včera v Permské škole v Rusku, je rozhodnutý zabít co nejvíce lidí, jelikož už tento čin po prvním výstřelu v budově školy nejde vzít zpět. Dokonce je útočník připraven po dokonaní útoku i zemřít, jinými slovy, je na takové „sebevražedné misi“. Všichni jsme chodili nebo stále chodíme do nějakých škol nebo institucí, ve kterých známe jejich dispozice a máme zde místní a mnohdy stále ještě osobní znalost. To je pak výhoda, kterou považuje střelec na takové sebevražedné misi za podstatnou. Mnohdy je jeho útok posílený vyřizováním si účtu s konkrétními pedagogy nebo spolužáky, pokud se jedná v případě útočníka stále o studenta dotyčné školy. Stejný případ byl v permské škole, kde „dovolil“ střelec utéct některým spolužákům, byť je měl podle dostupných informací na mušce.

    Útočník z Permu na sociální síti napsal, že nenávidí sebe i lidi. Přesto udělal psychotesty a získal zbrojní průkaz. Jak si to vysvětlujete?

    Dle mého názoru psychotesty nejsou patentem na odolnost čelit psychickému amoku.  Stejně tak, jako vysokoškolský diplom není patentem na rozum. Testy a certifikáty jsou předpokladem, nikoli jistou výslednici.

    Co mají dělat lidé, pokud se stanou terčem podobného útoku?

    K tomuto tématu již bylo napsáno mnoho obecných návodů. Obecně, lze však říct, že nejlepším doporučením je kombinace reakce na útok, které vydala Policie ČR – „uteč-skryj se-braň se!“. Jelikož jsem byl u nastavení této reakce, tak ji podpořím, a ve sledu události by měl člověk, nacházející se v jakékoli budově (škole, úřadu aj.) kde se střílí, takto jednat. Podrobnosti bych tady mohl říkat ještě hodně dlouho, ale omezím se na stručnou odpověď. Nejhorší situace je ta poslední „braň se“.

    Existují nějaké triky na zmatení, popř. zastavení útočníka?

    Ano, triků je mnoho, ale vše se odvíjí od toho, zda je útočník prokoukne, nebo zda ho vůbec bude chtít prokouknout. Každý takový čin je doprovázen jinými okolnostmi. V každém případě není vhodné spoléhat na to, že se člověku na sebevražedné misi jeho čin podaří rozmluvit nebo útočníka někdo ukecá. Když člověk ze školy (nebo jiné budovy) nestihne nebo nedokáže včas utéct, měl by se zavřít, zamknout dveře a být zcela zticha. Napsat sms (dnes už lze poslat na 158 esemesku), aby nemusel volat a tímto se prozradit hovorem v ukrytí. V krytu zůstat, což může trvat i hodiny, pokud přijede policie, projde a tzv. vyčistí všechny místnosti budovy. Takže policie si Vás najde (!!!) a vykukování ze dveří a zjišťování situace Vás může stát život.

    Jak zasahuje policie? Má pro tento typ zásahu speciální plán?

    Ano, policie má svůj plán a mohu říct, že taktika policie je pro tuto situaci nacvičená a vysoce profesionální. Pro tento typ situací jsou po situaci v Uherském Brodě (2015), kde se jednalo o střelbu v restauraci, vytvořeny u policie tzv. Prvosledové hlídky, které jsou k tomuto zákroku vytvořeny, vycvičeny, vybaveny. Do té doby řešili podobné situace prioritně zásahové jednotky, ale jak zákrok v Uherském Brodu prokázal, rozhodující čas u takového jednání střelce v amoku je prvních 15 min. a to není zásahová jednotka schopna přijet na místo události. Policisté prvosledových hlídek bezprostředně po příjezdu na místo události mají za úkol eliminovat střelce (opětovat střelbu, zranit popř. i zabít, pokud nebude jiné možnosti). Až po eliminaci střelce, bude ostatním zraněným poskytnutá první pomoc. Garantem provedení zákroku proti takovému střelci je policie. V ČR je to Policie ČR.

    Střelec také napsal, že není teroristou. Jak se liší teroristický čin od „obyčejného“ masového vraždění?

    Liší se významně, i když způsob provedení může být hodně podobný (střelba, použití dopravních prostředků na vjetí mezi lidi, výbuch nálože, žhářství aj.). Jedná se o důvod útoku. Pokud je důvod založen ryze na řešení svých mnohdy psychických problémů, mstě, pomstě, zhrzení, zoufalosti, amoku, jako subjektivní názor útočníka, který není k činu sveden náboženský, kulturně, politicky, podporující takhle smýšlející nebo bojující skupinu, jedná se o útočníka, který není teroristou. Jeho čin takto nenaplní skutkovou podstatu trestného činu podle našeho českého práva. Jako příklad uveďme třeba masovou střelbu v ostravské nemocnici v roce 2019, kde útočník (Vitásek) se rozhodl k takovému činu, jelikož si vsugeroval, že je smrtelně nemocný, ale lékaři ho nechtějí léčit ani takto diagnostikovat. Aby byl vyslyšen a pomstil se lékařům v konkrétní nemocnici, proto si zvolil budovu nemocnice jako cíl. Proto se nejednalo v tomto případě o teroristický čin. V podobě školských zařízení je takto známých mnoho příkladů, kdy útočník – ozbrojený žák školy přijde do školy střílet, aby vyřešil „své“ problémy s pedagogy a spolužáky například proto, že byl šikanovaný konkrétními spolužáky a pedagogové na to nebyli schopni adekvátně reagovat.

    Jak těmto neštěstím předcházet?

    Těmto neštěstím nelze předcházet, je dobré tedy s nimi počítat, cvičit reakci na tyto situace a chránit sebe i žáky ve školách. Pokud stát zpřísní podmínky např. pro získání zbrojního průkazu, útočník si sežene zbraň a střelivo na černém trhu, nebo použije jako zbraň bodnosečný nástroj (viz. útočnice ze SŠ ve Žďáru nad Sázavou). Chci tímto říct, že zcela neočekávat taková jednání není možné. K těmto případům dříve nebo později opět dojde! Je potřeba být na situaci připraven, nejen psychicky ale i fyzicky. Navíc, každý čin podobný permskému, získává následovníky, kteří dosud váhali.

    Vizitka:

    doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, LL.M. (*1971) – je odborný garant specializace Bezpečnostní studia na VŠ CEVRO Institut v Praze, VŠ pedagog, člen vědecké a oborové rady a současně školitel doktorských studií na FBI VŠB-TU Ostrava. Člen Poradního sboru ministra vnitra ČR k ochraně měkkých cílů, člen Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost, člen pracovní skupiny GŘ HZS ČR pro tvorbu typových činností IZS, viceprezident ČKBS, člen SPBI VŠB-TU Ostrava a podnikatel v bezpečnostní oblasti. Do konce roku 2019 vykonával sedm let funkci ředitele služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR v hodnosti plukovníka, před výkonem této funkce byl také policejním náměstkem krajského ředitele pro vnější službu, okresním ředitelem, zástupcem ředitele městského ředitelství pro krizové řízení, vedoucím i zástupcem vedoucího obvodního oddělení, a řadovým policistou po dobu 26ti let. V době výkonu funkce na Policejním prezidiu ČR byl mj. předsedou poradního orgánu policejního prezidenta „PODPORA“ pro ochranu měkkých cílů v ČR, je tvůrcem nového systému v policejní taktice a činnosti známého jako „Prvosledové hlídky“ a metodiky GŘ HZS ČR č. 14/IZS „AMOK-Útok aktivního střelce“. V současné době se věnuje mimo výuku bezpečnostních oborů i konzultační a expertní činnosti v oborech prevence bezpečnosti a ochrana měkkých cílů v ČR.

     

  • Rozhovor s Marcelou Soukupovou, spolumajitelkou skupiny firem HEROS

    Rozhovor s Marcelou Soukupovou, spolumajitelkou skupiny firem HEROS

    Marcela Soukupová je jednatelkou a spolumajitelkou bezpečnostní agentury HEROS, české rodinné společnosti zaměřené na oblast komerční bezpečnosti, která je na trhu již 29 let. Společnost patří mezi důležité poskytovatele komerčních bezpečnostních služeb. V roce 2014, 2015, 2016 a 2017 se stala finalistkou soutěže Ocenění Českých Podnikatelek.

    Ženy ve společnosti HEROS

    Jste majitelkou bezpečnostní agentury. Jak jste se k práci v této oblasti dostala? Jsou pro práci v oblasti security podle Vás důležité nějaké předpoklady?

    • V roce 2004 jsem dostala nabídku od manžela pracovat v security byznysu a to zejména v oblasti služeb ostrahy majetku a osob, později jsme toto podnikání rozšířili o služby facility managementu.
    • Ano, dle mého názoru je důležité, zejména pro ženu v tomto byznysu, ukázat klientům, spolupracovníkům a konkurenci, že máte odvahu prosazovat změny a také, že dokážete zúročit vaše zkušenosti v podnikání a ve vedoucí manažerské pozici i v tomto byznysu, který je zastoupen především muži.

    Ve Vaší společnosti pracuje 150 zaměstnanců. Jsou to většinou muži? Případně jak se Vám v takovém výrazně „mužském prostředí“ pracuje? Jak si v něm dokážete získat respekt?

    • Ano jsou to z 60 % muži.
    • Mužské prostředí je založeno na velmi pragmatických úvahách a neřídí se tolik emocemi jako ženy :), ale pokud si ujasníte a dohodnete pravidla a jejich dodržování v pracovním vztahu, tak je řízení o mnoho jednodušší.
    • Respekt při mé práci je velmi důležitý. Cítím, že u převážné většiny našich pracovníků jsem si respekt získala. Získávám si ho zejména tím, že velmi dobře vnímám potřeby lidí a mluvím s nimi o tom. Také jim pomáhám v různých životních situacích, a to i nad rámec mé práce jako jednatele našich společností. Pomáhá mi v tom i koučink, který jsem vystudovala a pracuji na této bázi velmi často.

    Ženy a práce v oblasti security

    Obecně v oboru komerčních bezpečnostních agentur pracuje cca 27 % žen. Co ženy přivádí k této práci?

    • Na nižších pozicích, jako je strážný nebo strážná, je to zejména časová flexibilita – směnnost, a tím možnost plánování volného času podle svých potřeb a také fyzická nenáročnost tohoto povolání.

    Pocítila jste někdy rozdílné chování k mužům a ženám v rámci vašeho povolání? Případně, pocítila jste někdy, že někdo znejistil díky tomu, že v této funkci očekával spíše muže než ženu?

    • Ano, velmi často a to zpočátku mé práce v tomto oboru. Obecně se očekává na této pozici muž, zejména někdo, kdo pracoval v policejním sboru nebo v armádě. Já takovou zkušenost neměla a tím jsem byla v prvním momentu handicapována, ale během domluvené osobní schůzky, například s klientem, jsme si většinou vše vyjasnili a spolupráce byla úspěšně navázána. Dnes je to samozřejmě jiné, protože jsem si respekt a úctu mezi klienty a spolupracovníky dokázala během let svým proklientským přístupem vybudovat.

    Jaké jsou ženy pracující v tomto oboru? Jsou jiné? Myslíte, že by byly přínosem při větším zastoupení v této oblasti?

    • Já mnoho žen pracujících v tomto oboru na nejvyšších postech neznám, respektive se tam moc nevyskytují. Ženy, které se chtějí v tomto oboru prosadit, se musí naučit jednat s muži zejména na odborné úrovni a zároveň musí zůstat ženami 🙂

    Kde vidíte budoucnost Vaší společnosti a oboru? A co považujete za největší problém v oblasti komerční bezpečnosti v ČR nebo podnikání vůbec?

    • Budoucnost naší skupiny firem HEROS vidím v modernizaci a IT technologiích, které dokážou částečně nebo i celkově nahradit lidskou činnost, a to zejména v technické ostraze – střežení objektů pultem centralizované ochrany za pomoci nových technologií. Na tuto činnost jsme specialisté a každým rokem ji vylepšujeme společně s dodavateli technologií. Jsem na to pyšná, že i s poměrně mladým týmem (průměr je 24,5 roku) se nám to velmi úspěšně daří.

    Skupina HEROS

    Skupina HEROS obsahuje ještě několik dalších oborů podnikání. Mohla byste nám je krátce představit?

    • Hlavní činností je technická ostraha, která má pod sebou tyto specializace
      • Střežení objektů pultem centralizované ochrany s vlastním Dohledovým centrem a vlastními nebo nasmlouvanými výjezdovými jednotkami
      • Vlastní montážní a servisní činnost zabezpečovacích systémů
    • Kontroly práce a osob
    • Ostraha majetku a osob – fyzická ostraha s možností náhradního plnění
    • Vybrané služby facility managementu (zajištění úklidových prací a poradenství v oblasti úklidu)
    • Mediální služby – služby přenosového vozu s online přenosem na různé destinace (facebook, youtube, vlastní kanál Livesignal.tv nebo televizní přenosy)

    Lze toto rozkročení chápat i tak, že je třeba si v rámci duševního zdraví také „odskočit“ do jiného oboru? A ovlivňují zpětně zkušenosti z jiných oblastí podnikání Vaši činnost v oblasti komerční bezpečnosti jako společnosti?

    • Ano, je to možné takto chápat. Z mého pohledu je to velmi podobný byznys s vysokou mírou zapojení IT technologií. S nadsázkou říkám, že pokud umíme obsluhovat kameru na zabezpečovacích systémech, tak broadcast kamera je už jen nadstavba 🙂
    • Myslím si, že v našich různorodých činnostech se nabyté zkušenosti vzájemně prolínají a je to ku prospěchu celé skupiny firem.

    Rodina

    Jak je možné zvládnout kromě podnikání všechny úkony v domácnosti a rodinu?

    • Podnikání, dle mého mínění, lze zvládnout za podpory všech členů rodiny (babičky, sestry…), a to zejména, když jsou děti menší. V současné době jsou děti dospělé. Ve firmě pracuje syn se svou přítelkyní. Oba dva se starají o provozní věci a učí se postupně řídit celý chod skupiny. Věřím, že budou naše firmy rozvíjet a přinášet nové myšlenky do podnikání. Vidím, že již dnes se jim to daří.

    Ovlivnilo Vaše profesní zaměření výchovu Vašich dětí a jejich profesní orientaci?

    • Výsledkem našeho profesního zaměření ve výchově dětí je, že syn se stal následníkem v tomto našem oboru a baví ho to. Dcera si vybrala jinou činnost a podnikání ji nenaplňuje, vidí v tom velká úskalí. Jsem ráda, že vybudované firmy nemusíme prodávat a věřím, že vše i do budoucna společně zvládneme.

     

  • Střelnice už není čistě chlapská záležitost, říká instruktorka střelby a spolumajitelka střelecké školy Shorty Tactical Marie Krátká

    Střelnice už není čistě chlapská záležitost, říká instruktorka střelby a spolumajitelka střelecké školy Shorty Tactical Marie Krátká

    Marie Krátká je jednou z mála žen v České republice, která se věnuje střelbě na pozici instruktorky střelby. Ke zbraním si vytvářela kladný vztah už v dětství se dvěma bratry a střelbou ze vzduchovky. Marie se střelbě věnuje od roku 2005 a 8 let vykonávala aktivní službu v armádě. Ke zbraním přistupuje s respektem a je si vědoma, že výcvik a disciplína jsou u zbraní velice důležité.

    Ženy, zbraně & Marie Krátká

    Vy jste se o zbraně začala zajímat již v dětství. Co vás přesvědčilo k tomu, že se staly zároveň Vaší profesí?

    My jsme na vesnici v baráku měli vzduchovku, to byl takový normální základ na vesnici. Všechny děti uměly střílet ze vzduchovky. Později si táta udělal zbrojní průkaz a měl doma pistoli.

    Potom jsem studovala vyšší odbornou školu v Čáslavi, kde má Armáda ČR základnu. Tam jsme se jako studentky začaly kamarádit s vojáky a já jsem v průběhu studia na vyšší odborné škole zjistila, že existuje Univerzita obrany, obor Ekonomika obrany státu, a dokonce i zaměření Logistika, což mě bavilo. Tam jsem nakonec studovala tři roky na denním studiu jako voják z povolání a zjistila jsem, že mě to i baví. Po ukončení studia jsem v práci u útvaru v Čáslavi potkala budoucího manžela.

    A měli jsme společný koníček. Jezdili jsme spolu na střelnici, a když se potom narodila první dcera, manžel založil profesionální střeleckou školu. Mysleli jsme to jako vedlejší projekt, co kdyby se naše škola rozvinula dál. A postupem času jsme zjistili, že lidi to zajímá. Že se jim líbí, že se k nim chováme lidsky a přátelsky, v klidu našim klientům poradíme s tréninkem.

    Nicméně náš první záměr trénovat střelbu se úplně nechytil, vlastně se to otočilo z druhé strany, že od zážitků si klienty přivedeme na přípravu na zbrojní průkaz a potom k nám tito lidé chodí trénovat už jako držitelé zbrojních průkazů.

    Jste jednou z mála žen na pozici instruktorky střelby. Na tomto poli obecně pracuje naprostá většina mužů. Máte nějaký postřeh, proč tomu tak je? Jsou důležité nějaké předpoklady typu fyzická zdatnost?

    Tím důvodem může být základní vojenská služba. Ta byla primárně pro mladé muže, takže ženy se ke zbraním tolik nedostaly. A ženy to vždycky braly jako takovou chlapskou záležitost. Já jsem nastupovala do armády v létě 2005, kdy vznikala profesionální armáda. Vize byla tehdy taková, že v armádě bude 20 % žen. Takže v té době už nebylo nic divného, že žena jde do armády.

    My se snažíme dělat trochu i osvětu ženám, protože je důležité, pokud má například manžel doma zbraně, aby žena aspoň věděla, jak zbraň správně vzít do rukou, zkontrolovat, jestli není nabitá, jak ji přenést, převážet (pokud by měla zbrojní průkaz). Střelba dnes už fyzicky náročná není, musíte ustát zpětný ráz, ale můžete střílet i vsedě s oporou nebo vleže. Moderní zbraně jsou vyrobené tak, že zpětný ráz zvládne i úplný začátečník. Střelba je pohodlná, takže fyzickou zdatnost bych tam úplně nepotřebovala upřednostnit.

    Pocítila jste někdy rozdílné chování k mužům a ženám v rámci vašeho povolání? Případně, pocítila jste někdy, že někdo znejistil díky tomu, že v této funkci očekával spíše muže než ženu?

    Osobně jsem to nepocítila. V pozici instruktorky to naopak lidé často vítají jako takové příjemné překvapení, že se jich ujme žena. U mladých lidí, slečen, vidím, že se cítí komfortně a příjemně, když vidí, že trénink povede žena. Některé klientky mě dokonce vyžadují, jezdí cíleně za mnou jako za ženou. I na střelnici, když vidím, že slečna je taková nejistá, tak si ji spíš do rukou vezmu já a chlapy dám našim chlapům. Chceme, aby se u nás klienti cítili při střelbě opravdu dobře. Já vedu zážitkovou střelbu, teambuildingy a trénink střelby s tím, že vyšší úrovně už vede manžel s mým kolegou.

    Střelecká škola Shorty Tactical.  Ženy lépe naslouchají instrukcím než muži.

    Jsou ženy častými klientkami na zážitkovou střelbu? Nebo jsou raritou?

    Ženám chybí motivace, pošťouchnutí. Samo od sebe je to nenapadne. Je dobré, když muž, který chodí na střelnici střílet, řekne manželce „pojď, tady je střelecká škola a oni ti to ukážou“, a tím motivuje partnerku, aby se se zbraněmi seznámila.

    Anebo je to v případě, kdy paní koupí pro muže zážitek a my se paní zeptáme, zda by to chtěla taky zkusit. Půjčím jí zbraň, která je pohodlná a podle zkušeností, na které se na začátku ptám. Většinou mi odpoví, že mají zkušenosti se vzduchovkou. A kolikrát právě ženy lépe poslouchají instrukce než muži, dbají mých pokynů a o to lépe se trefují do terčů.

    Takže se nám i stává, že manželský pár na střelnici střílí a muž povídá „vždyť jsi lepší než já“. Chlapi většinou pospíchají, střílí rychle, ale ženy mě poslouchají, zpomalí, zklidní střelbu a opravdu trefují terče.

    Proč si ženy pořizují zbrojní průkaz?

    Zbrojní průkaz si u nás třeba udělala slečna, která říkala, že by s námi chtěla jezdit na závody. A i tam ta cesta byla taková, že koupila tatínkovi zážitek. Přijeli spolu a v ten den si střelbu vyzkoušela taky. Později se vrátili na střelnici spolu podruhé, potřetí, až se domluvili, že si udělají zbrojní průkaz. Oba dva k nám chodí trénovat, a navíc tato slečna trénuje sportovní střelbu a jezdí s námi na závody.

    Druhá věc je, že když jsou doma zbraně, aby ji žena uměla ovládat, mohla ji převážet. Případně se stává, že jsou zbraně v rodině např. u dědečka, který je myslivec a má doma brokovnice, pušky. Ženy si potom dělají zbrojní průkaz pro případ, že by dědeček odešel a rodina by zbraně dědila.

    Jaké společnosti si obvykle objednávají teambuilding na střelnici?

    U teambuildingu to bývá namíchané. Úplně ale netvrdím, že na teambuilding jezdí ženské firmy. Buď je to namíchané, anebo spíš chlapi. Ti vyhledávají akční teambuilding.

    Teambuilding probíhá na střelnici, kdy podle předchozí domluvy pár hodin hodiny střílíme, děláme přestávky na jídlo a občerstvení, které je samozřejmě bez alkoholu.

    V rámci nabírání zkušeností a dovedností jezdíte na střelecké závody. Jak funguje toto prostředí směrem k ženám?

    Já začala jezdit na střelecké závody s manželem. Hodně se mi tam líbilo, protože se chlapi snaží poradit, vyjít vstříc, a třeba i zmíněnou klientku si jako začátečnici vzali stranou a dali jí dobré rady, byli sdílní. Zkušení střelci jsou na závodech opravdu vstřícní. Chtějí se podělit o svoje zkušenosti s námi ženami.

    Ten přístup k ženám je velmi pěkný, a na úplně prvních závodech, kde jsem byla jediná žena, mě dokonce ocenili medailí za mimořádný výkon.

    Rodina

    Ovlivňuje vaše profesní zaměření výchovu Vašich dětí?

    Střelba sama o sobě je práce s hlavou. Na střelnici přesně musíte vědět, co děláte, přemýšlíte nad tím, jak manipulujete se zbraní a musíte to mít všechno pod kontrolou. Nevím, jestli se to promítá do výchovy dětí, ale my naše dcery vedeme k zodpovědnosti. Na střelnici je to o tom, že kdyby vyšla rána při mířené ráně jistoty, tak je to vaše zodpovědnost, zda byla rána jistoty opravdu mířená. Proto i ve výchově dbáme na to, že když už něco děláš, tak to dělej pořádně a za své činy si neseš svoji zodpovědnost.

    Nevím, jestli je to zbraněmi, možná je to i našim přístupem k životu, my jsme klidní rodiče. Nemám ráda výbušné typy.

    Co střelba může děti naučit? Co jim přináší?

    Určitě disciplínu, dovednost zklidnit hlavu. Dítě se zamyslí a přemýšlí nad tím, co dělá a pak už si to zautomatizuje. Je to i o zodpovědnosti. Jednoduše ví, že nemůže udělat chybu, ví, že na střelnici se nemůžou dělat srandičky. Ano, můžeme tam prohodit nějaký vtípek, ale rozhodně to má svoje meze.

    Vy máte zbraně doma. Jak k nim vaše děti přistupují? Jak je vnímají?

    Důležité je, že máme doma zvlášť zbraně, zvlášť zásobníky, a zvlášť náboje. To je základ všeho. Naše dcery ví, jak zbraň vypadá, byly s námi na střelnici, takže poznají prázdné nábojnice a celý náboj, ale doma se ke zbraním nedostanou.

    Pokud doma například potřebuji zbraň vyčistit nebo vyměnit součástku, dám ji na stůl vybitou, v bezpečném stavu bez zásobníku a bez nábojů a dcery přijdou, mohou si na ni sáhnout, prohlédnout si ji. Berou to jako normální věc, zbraně znají od malička.

  • Stát si musí zachovat digitální suverenitu, říká český kyberatašé v USA

    Jen málo zasvěcenců ví, že českým “tykadlem” přes kybernetickou bezpečnost v USA je Daniel Bagge. V rozhovoru pro LN kyberatašé ve Washingtonu popisuje, jak hektický měl závěr loňského roku kvůli varování Národního úřadu pro… (Celý zdrojový článek zde)

  • ROZHOVOR: Zařízení USA, které vás slyší…

    K soudu můžete dát cokoliv, ale o našich čtyřicet miliard korun bych se v tomto případě nebál. Máme tu nějaký světový kontext a v něm se otázka důvěryhodnosti technologií značky Huawei řeší na daleko vyšší úrovni. (Celý zdrojový článek zde)

  • Michal Pěchouček: Umělá inteligence s námi manipuluje. Nejsme schopni pochopit, proč se neuronové…

    “Dnes je těžké říct, kde se nachází umělá inteligence, protože jen během našeho rozhovoru se posune o kousek dál. Rychlost změny je šílená. Jednak proto, že v oboru pracuje čím dál více kvalifikovaných lidí, jednak proto, že… (Celý zdrojový článek zde)

  • Soud se Stejskalem: Rozhovor s druhou stranou

    Tímto rozhovorem pokračujeme ve sledování kauzy ředitele městské policie Prahy 1 Bc. Miroslava Stejskala, který před více než dvěma roky po konfliktu s řidičem osobního auta p. Robertem Linkem mu vytrhl z ruky mobilní telefon,… (Celý zdrojový článek zde)