Rubrika: Rozhovory

Nosit uniformu je pro mě čest říká sympatická záložačka Tereza Vedrová

V souvislosti se službou v aktivních zálohách Armády České republiky si většinou automaticky představíme muže. Pravdou však je, že náročný výcvik absolvují také dámy.

Měli jsme tu možnost s jednou z nich hovořit. Naše redaktorka Andrea Novotná respondentku zná osobně, proto se rozhovor nese v „tykacím“ duchu. Začtěte do zajímavého příběhu dívky, která se rozhodla sloužit své zemi…

Proč ses rozhodla zapojit do armády?

Armáda mě vždycky lákala. Když jsem si vybírala vysokou, mrkla jsem i na UNOB (Univerzita obrany), ale žádné obory se mi tam nelíbily. I na Vysoké škole chemicko-technologické, kterou jsem vystudovala, jsem ze začátku tíhla hodně např. k forenzní analýze, která se dá využít v kriminalistice. Kromě toho ráda posouvám své hranice, mám ráda řád a spravedlnost a představa nosit uniformu pro mě znamenala čest, což se mi teď i splnilo. Líbí se mi i možnost vést svůj život, a přitom být součást armády jako aktivní záloha (AZ).

Co musí člověk podstoupit, aby prošel „sítem” a do výcviku AZ se dostal? A liší se nějak nábory pro ženy a pro muže?

Popravdě to není nic náročného. V dnešní době je ten nábor hodně zjednodušený. Musíte projít lékařskou prohlídkou a pak jen vydržet základní přípravu ve Vyškově. Tam se sice dělají fyzická přezkoušení na začátku i na konci, ale nevyhodí vás, když jste mimo tabulku. Pokud nesplníte limity, nějaké úkoly během výcviku, nenastřílíte apod., tak se vám to pouze zapíše do hodnocení, které se pak pošle na útvar, kde budete sloužit, ale nikdo vás za to nevyhodí. Hlavní je tedy vydržet výcvik, nevzdat to sám, nezranit se a člověk to má v kapse. Co se týče genderových rozdílů, tak ty byly pouze u fyzického přezkoušení, kdy ženy měly snížené hranice pro běh a sed lehy a nedělaly kliky, jinak nás nikdo nijak nerozlišoval.

Překvapilo tě na výcviku něco?

Upřímně mě překvapilo, že to nebylo až tak náročné. Tím ale nechci říct, že to bylo jednoduché. Byla jsem připravená opravdu na velkou buzeraci, diskomfort a na to, že si sotva stihnu vyčistit zuby. Kdo se na ten výcvik nastaví takhle, tak to zvládne relativně v klidu. Překvapilo mě třeba i to, že jsme měli pračky, protože jsem si myslela, že oblečení budu prát v ruce. Taky jsem čekala více tělocviků, přitom v dnešní době na tom výcviku jsou ty těláky jen občas. To samé budíček, ten byl jen párkrát v 5:00, ale většinou jsme vstávali až v 6:00 a měli čas se před snídaní v klidu nachystat. I jídlo bylo dobré! Taky mě překvapilo, co všechno člověk vyfasuje. Ešus, příbor, pytle na prádlo, všechno… Řekla bych, že se o nás starali dobře.

Co se týče samotného výcviku, poprvé v životě jsem si zastřílela ostrými náboji a např. u pistole jsem vůbec nečekala, že to má takový zpětný ráz. Takže celkově to první seznámení se se střelbou bylo pro mě jedno veliké překvapení. Nesmím taky vynechat i fakt, že jsme byli skvělá četa a hodně mě překvapilo, jak jsme si všichni sedli včetně super instruktorů.

Co pro tebe bylo nejnáročnější a co naopak nejsnadnější?

Pro mě bylo náročné ranní vstávání. Nějak jsem to samozřejmě zvládla, ale nejsem na to zvyklá. Taky si pamatuji, že ze začátku pro mě byl velký nezvyk tolik pohybu. Ačkoliv jsem se na výcvik fyzicky připravovala, pohyb miluji, tak málokdo z normálních smrtelníků vede život tak, aby od rána do večera byl na nohou a sedl si pouze u jídla, v učebně nebo na záchodě. Občas jsem měla problém i s pochodováním. Správný vojenský krok má určitou délku a tempo, ale já jsem menší a mám kratší nohy. Takže při pochodování, kdy celý ten útvar zatáčel, jsem měla dost co dělat, abych ty před sebou stíhala a udržovala správnou vzdálenost.

Nejsnadnější pro mě bylo asi to sžití se se systémem. Myslím si, že to bylo i tím nastavením, o kterém jsem již psala výš. Neměla jsem problém s posloucháním rozkazů a plněním povinností. Zároveň i v armádě jsme strávili nějaký čas na učebně a učili se po večerech, což někdo třeba nedával, ale pro mě to bylo popravdě celkem příjemné oproti magisterským státnicím.

Kolik dalších žen s tebou na výcviku bylo? Jak jste vycházely?

V naší četě bylo na začátku kurzu 12 žen a dodělalo nás to 10. Věkově jsme byly různě, tzn. cca 20–40 let a bydlely jsme na pokojích po 4. Vycházely jsme spolu v pohodě, aspoň z mého pohledu. Během výcviku je ten život trochu jiný. Nosíte uniformu, takže sociální rozdíly se stírají, a procházíte si náročným obdobím, kdy si hodně lidí sáhne na dno. V armádě to je o tom týmu, ne o jedinci, takže jsme si hodně pomáhaly a spoustu věcí neřešily. Mám jednu historku, která to podle mě popisuje úplně nejlépe – vojenská celoroční uniforma moc nedýchá a během výcviku se člověk extrémně hodně potí, takže aby nedocházelo k zapaření a vzniku potniček, používaly jsme u nás na pokoji např. dětský zásyp, a to v takové míře, že jsme si navzájem pomáhaly dostat ten zásyp na ne úplně dostupná místa (a nemyslím tím pouze záda).

Jak se výcvik dá skloubit se školou či prací?

Já měla výhodu, že jsem školu akorát dokončila a práci si zatím nehledala. Zároveň jsem se dostala ještě na jednu vysokou školu, takže jsem stále student, což pro mě hodně věcí vyřešilo.

Co na Tvé rozhodnutí říkalo okolí?

Mé okolí mě překvapivě hodně podporovalo. Rodina mě podpořila ve velkém, ačkoliv mamka o mě měla (stále má) samozřejmě strach, kdyby šlo do tuhého a povolali mě. Stejně na tom byli i přátelé, kteří mě znají a ví, že to byl můj sen. Často jsem od nich slýchala obdiv, že se na to hodím a že to určitě zvládnu s prstem v nose, což mě ještě více motivovalo. Nicméně jsem si vyslechla od pár lidí i obavy, že nasazuji i svůj život, ale nijak mě to neodradilo. Člověk s tím do toho prostě jde tak či tak.

Jaká vlastnost je z Tvého pohledu pro práci v armádě nejdůležitější?

Nevím, jestli bych to nazvala jako vlastnost, ale určitě psychická odolnost. Mnohokrát se mi posunuly hranice a limity, ať už ve strachu, tak v nějakém diskomfortu. Např. jsem měla na patě velký puchýř, který mě bolel při každém došlapu, jako kdybych tam měla hřebík. I přes to jsem se na to snažila nemyslet a prostě jít dál během přesunu. To stejné bylo třeba na komplexním výcviku, kdy jsme za rozbřesku stáli venku na místě a byla mi strašná zima. Musela jsem to potlačit a nepřemýšlet nad tím. Nevěřila jsem tomu, ale ta mysl dělá opravdu hodně. Zároveň je psychická odolnost potřeba i z toho důvodu, že když na vás někdo zařve, např. když děláte to, co nemáte, tak se z toho nesmíte sesypat. On si někdo může říkat, že je to buzerace, ale když se jedná třeba o manipulaci se zbraní, tak je opravdu potřeba, aby byl člověk přítomný, soustředil se a nedělal blbosti, protože jednou může jít i o život. Kromě této vlastnosti je samozřejmě potřeba týmovost a schopnost poslouchat rozkazy. Doplnila bych ještě pokoru. Měli bychom být pyšní, že můžeme nosit uniformu, a rozhodně bychom se podle toho pak měli i chovat.

Co si z výcviku odnášíš do běžného života?

Hodně jsem nad touhle otázkou přemýšlela už před koncem výcviku a řekla bych, že asi tu větší odolnost. Že i s batohem, který řeže do ramenou, se dá ujít 50 km, že běhat se dá i s plným žaludkem nebo v dešti, že usnout se dá pomalu i ve stoje, že i se špinavýma rukama si ten chleba s paštikou dáte apod. Zároveň jsem měla před výcvikem veliký respekt ze zbraní, možná jsem se jich i trochu bála, ale tím, že jsem se s nimi naučila pracovat, jsem ten strach odbourala. Některé ty hranice se prostě posunuly a doufám, že mi to v běžném životě zůstane.

Kam povedou tvé další kroky? Neplánuješ dát se k armádě profesionálně?

Co se týče armády, tak mě teď čeká seznámení se s útvarem, ve kterém budu dál sloužit a kam budu docházet jednou za čtvrt rok na pravidelná cvičení. Také si budu chtít určitě udělat zbrojní průkaz. Nevylučuji ani to, že kdyby mě to opravdu bavilo, tak bych se přidala k vojákům z povolání, ale zatím to v plánu nemám.

Tereza Vedrová

Sympatické záložačce je 24 let a letos dostudovala Vysokovu školu chemicko-technologickou, obor Chemie a analýza potravin a přírodních produktů. Teď si dává roční pauzu. Chtěla mít na armádu klid a nehledat si práci s vědomím „ještě nevím, jestli ten výcvik zvládnu, ale kdyby jo, tak bych poté párkrát do roka musela na cvičení“.

Dalším jejím cílem je cestování, což ji teď, po ukončení výcviku AZ, čeká. Dostala se na chemickou stáž od Evropské unie pro JRC (Joint Research Centre) do Itálie, kde stráví 5 měsíců.

Povídala si Andrea Novotná, Foto: archiv Terezy Vedrové

12. 9. 2022
Učím sebeobranu ty, kdo nechtějí jít do tělocvičny

„Říci ne někomu, koho mám rád, může být daleko těžší než udeřit neznámého útočníka,“

říká Linda Štucbartová, certifikovaná lektorka techniky Empowerment Self Defense (ESD). V poutavém rozhovoru se dozvíte, v čem je tato sebeobranná technika unikátní, jakým způsobem ji mohou využít senioři i handicapovaní nebo jak ji začlenit do běžného života. A nejen to – víte třeba, co na nás mají rádi Izraelci? Čtěte dál…

Jak se úspěšná manažerka, mentorka a koučka dostane k tématu sebeobrany?

S oblibou říkám, že tentokrát si téma našlo mě. Dlouhodobě se věnuji podpoře žen a ženskému leadershipu. Prostřednictvím bývalého izraelského velvyslance J.E. Daniela Merona jsem měla možnost osobně setkat se s Yudit Sidikman, která je jednou ze zakladatelek přístupu tzv. Empowerment Self Defense, do češtiny tento přístup překládám jako Sebeobrana pro všechny. Yudit Sidikman je považována za jednu z nejvlivnějších izraelských žen v oblasti sociálního podnikání a v Izraeli založila školu El Ha Lev (Ze srdce), která patří mezi instituce s nejpropracovanější metodikou vzdělávání pro ženy, pro děti či pro osoby LGBTQ+ na světě. No, a během pár minut mě svou vizí světa bez násilí nadchla.

Metoda Empowerment Self Defense pochází z Izraele, stejně jako bojové umění krav maga, které má v ČR docela zvučné jméno. V čem jsou tyto metody jiné?

Zde je potřeba upřesnění. Já jsem se seznámila s ESD skrz izraelské kontakty, ale metodika Empowerment Self Defense je rozšířená v mnoha zemích západní Evropy, USA, či v Kanadě. V Evropě se nyní hodně rozvíjí projekty v Albánii a v Rumunsku. Moje slovenská kolegyně Bianka Urbanovská se základy ESD naučila během studií na Kostarice.

Krav Maga má společné s ESD má některé rysy či postupy. Podobně jako Empowerment Self Defense pracuje s prevencí útoku, využitím slabých míst protivníka a silných částí našeho těla pro obranu či důrazem na strategii či taktiku. Tréninky krav maga zpravidla vyžadují dobrou fyzickou kondici, opakují se a nacvičují reálné situace, což může být pro mnohé zájemkyně či zájemce odrazující. Pro osoby, které si sami zažili násilí, pak mnohdy až traumatizující.

Přístup Empowerment Self Defense je více komplexní. Daleko více akcentuje část prevence, posilování intuice, klade velký důraz na různé formy komunikace, stejně jako na důležitost sdílení, budování pevných vztahů či komunity. Bojová, nebo spíše obranná část, tvoří pouze 1/3 celkové výuky. Často učíme v civilním oblečení. A nejde nám o přesné provedení technik, ale o to, aby každý si našel účinný způsob, jak se ubránit. Nejde nám o přesné a technické provedení technik, ale o tom, aby každý našel v sobě chuť za sebe bojovat a způsob, jak to udělat. Mnohem důležitější než vizuálně krásný úder, je jeho dynamika a nastavení mysli.

Yudit Sidikman s oblibou říká, že sebeobrana je pro každého, ať už má jakékoliv tělo (hříčka z angličtiny – for everybody and for every body).

A zatímco na kurzech Krav Maga se používají lapy a chrániče, u nás máme kromě lap i plastové žížaly, nafukovací balónky, fixy, papíry atd. Říkám, že učím sebeobranu ty, kdo nechtějí nebo nemohou jít do tělocvičny.

Rovněž klademe velký důraz na proškolení pro práci s lidmi, kteří si nějakou traumatickou situací prošli. Nácviky různých technik totiž mohou vyvolat vážné psychické potíže. I na tyto situace jsou instruktor či instruktorka ESD proškoleni.

V ČR jste průkopnicí této sebeobranné metody. Jaké ambice s projektem máte?

Ráda bych problematiku sebeobrany dostala mezi co nejširší veřejnost. V zahraničí, například v Izraeli, v USA, v Kanadě je sebeobrana součástí výuky ve školách. V souvislosti s pandemií a nyní ekonomickou krizí vnímáme nárůst násilí, ať již ve veřejném prostoru nebo v domácnostech. Učíme se finanční gramotnosti, mediální gramotnosti, je na čase učit se efektivně bránit. Je dokázáno, že sebeobrana v širším pojetí může být prevencí šikany na školách. Pokud umím komunikovat své potřeby a zároveň si dokážu ubránit své hranice, mohu předejít agresivnímu chování. Dostala jsem i podnět, aby sebeobrana byla zařazena do předmětu Člověk a jeho tělo v rámci prevence a péče o zdraví.

Již jsem zmínila, že sebeobrana pro všechny je uzpůsobená tak, aby byla doslova pro všechny. Pracuji s lidmi se zdravotním postižením či se seniory. A v neposlední řadě mě oslovily i pacientské organizace, kterým se líbí můj důraz na komunikaci a převzetí zodpovědnosti za své zdraví.

Dostáváme se totiž k definici nebezpečí a násilí. A to není jen fyzické, ale velmi často psychické. Každý z nás se potřebuje umět za sebe postavit. Někdy hrozí riziko na ulici, někdy hrozí, že mně finančně zneužijí různí šmejdi a někdy pasivita či nedostatečná asertivní komunikace může dokonce ohrozit zdraví.

Aktuálně mám poptávku na realizaci workshopů v dětských domovech. Dokážete si představit, jakou změnu může dospívajícím dětem přinést, pokud dostanou návod, jak se chovat zodpovědně k vlastnímu tělu, vlastnímu zdraví a vlastní bezpečnosti celkově? Zbývá už „jen“ vyřešit financování.

No a pro firmy je téma sebeobrany vhodné k zařazení do témat jako zdravý životní styl, prevence vyhoření, zdravé firemní prostředí či duševní odolnost.

Narážíte v rámci šíření ESD na nějaké problémy? Co by vám nejvíc pomohlo?

Často narážím na to, že je tento přístup chápán právě jako jiná krav maga. Přitom jde o opravdu komplexní přístup k problematice osobní bezpečnosti a hranic. Sebeobrana není jen o hmatech a chvatech či kopech, i když i toto k ní patří.

Dále mě mrzí, že Češky a Češi ještě stále nevěnují prevenci dostatečnou pozornost. Přitom statistiky násilí jsou neúprosné – každá 3. žena, každé 5. dítě, každý 6. chlapec a každý 10. muž se v životě setká s násilím vůči své osobě.

Uvědomují si vůbec lidé, jak je trénink sebeobrany důležitý? Mnohdy na to totiž člověk přijde až poté, co ho někdo přepadne. Kdo se k vám na kurzy nejvíc hlásí?

Už jsem zmínila nedostatečné ocenění prevence. Platí to celkově, ve zdravotnictví i v diplomacii. Na kurzy se tudíž hlásí lidé, kteří už se s nějakou formou násilí setkali anebo se cítí ohroženi, protože patří ke skupině, u které je větší šance, že se stanou cílem agrese. Všimněte si, že schválně nepoužívám slovo oběť, protože chceme ukázat, že ne každý, na koho je zaútočeno, se musí stát obětí.

Často říkám, že podpora žen závisí i na podpoře od mužů. Jsem ráda, že otcové od rodin ke mně posílají manželky a dcery. Moje 18letá dcera je také certifikovanou instruktorkou. Sama předává zajímavé tipy a zkušenosti děvčatům, já se potom věnuji maminkám.

ESD se zaměřuje i na ne-fyzickou rovinu konfliktu. Lze tedy říct, že metodu lze užívat i v běžném životě, v práci, v konfliktu s partnerem apod., kde (pravděpodobně) nehrozí fyzické nebezpečí?

Často se bojíme tzv. stranger danger – násilí od neznámých lidí. Představujeme si nějakého úchyla, co vyskočí z křoví. Je to rozšířený mýtus. V realitě se ukazuje, že více než 80% agrese pochází od lidí nám známých, často těch nejbližších. Na kurzech učíme nejen používat intuici, která při výběru potenciálního partnera napoví, ale i již zmíněné komunikační techniky. Říci NE někomu, koho mám rád, na kom mi záleží, může být daleko těžší než udeřit hranou dlaně do obličeje neznámému útočníkovi. Proto dáváme tolik důraz na říkání NE v různých formách a situacích.

Pak ještě existuje možnost deeskalace konfliktu. Jak z vyostřené diskuze odejít – ať už doslova, či jak změnit téma rozhovoru či prostě nějak „nakoupit čas“. V komunikačních dovednostech toto patří do vyjednávání, které jsem také dlouho vyučovala. Nyní vidím přímou souvislost se sebeobranou. Účastnice a účastníci kurzů často zmiňují, že po absolvování workshopu mají zvýšené sebevědomí právě při řešení každodenních situací, např. nastavení hranic v rámci rodiny, vyjednávání o zvýšení platu či se nebojí jít do nových aktivit.

Dočetla jsem se, že metoda je vhodná i pro seniory a handicapované. Můžete uvést konkrétní způsob, jak se třeba vozíčkář nebo osmdesátiletá babička může ubránit agresorovi, který má výraznou fyzickou převahu? Upřímně, nedovedu si to totiž dost dobře představit…

Tak zkusme nejdřív příklad vozíčkáře. V zahraničí už existují specializované kurzy sebeobrany právě pro ně. Záleží na typu postižení a každém jednotlivci. Má dotyčný silné paže? Pak může využít ruce k sebeobraně. Pokud nám chce někdo ublížit, musí přijít blíže. Takový úder již zmíněným hrotem dlaně do obličeje může nepříjemně překvapit. Často dokonce od útoku odradit. Víme, že útočníci si zpravidla vybírají snadný cíl. Nebo technika, které říkáme zobák, který vytvoříme z prstů a cílíme na citlivou oblast očí. Co takhle najetí nástavcem na nohy do holení protivníka? Pokud mám v pořádku jednu nohu, pak se nabízí např. kop do kolene. Tipli byste, že za účelem vážného poranění kolene stačí vyvinout sílu necelých 7 kg? A samozřejmě důležité je použití hlasu v podobě hlasitého křiku NE za účelem vymezení se a přivolání pomoci.

Sebeobranu jsem učila nevidomého kamaráda, který si uvědomil, že jeho hůl může být prima zbraň.

U osmdesátileté babičky musíme dát větší důraz na prevenci. Na to, aby se zaměřila na plánování cesty. Může jí večer doprovodit přítelkyně? Je cestou, kterou chodí pravidelně, nějaký záchytný bod, kde může požádat případně o pomoc? Jsou v ulici kamery? Může změnit rutinu a chodit nepravidelně? Je fit, má hůlku? Tak ať se naučí opřít o stěnu a hůlku použít. Známe to z příkladu Pelíšků. A určitě si pusťte film Teroristka. Za mne je to super film o sebeobraně a schopnosti se za sebe postavit. Škoda toho názvu, sama bych film pojmenovala Sebevědomá občanka.

Ale nezůstávejme jen u fyzického nebezpečí. Jak můžeme seniorce pomoci připravit se na různé telefonáty, kdy z ní cizí lidé budou chtít vymámit peníze pro vnoučata v nouzi?

Kde najdeme více informací, popř. seznam kurzů?

Štucbarová a Strachová

Za účelem co největšího dopadu se soustředím na výuku celých skupin. Podzimní termíny otevřených kurzů v současné době domlouvám. A pracuji na knize, snad ji stihnu ještě do Vánoc. Zároveň bych chtěla otevřít on-line kurzy. Po covidovém roce, kdy jsem mnoho kurzů naplánovala a rušila, se snažím o inovativní přístupy k výuce. A už se těším na aplikaci, kterou dokončují v Izraeli. Bude to pomocník pro výuku sebeobrany po telefonu.

Kurzy ESD budou nově probíhat na klinice VO2MAX, kterou vlastní bývalá profesionální lyžařka Šárka Strachová.

Jste silná a ambiciózní žena. Studovala jste na prestižních univerzitách, máte zkušenosti z korporátů, akademického prostředí i diplomacie. Máte nějaký recept, jak jako žena uspět v prostředí, které je převážně mužské?

Nevzdávat se. Mít svou vizi a jít za ní. A obklopit se těmi, kteří Vás podpoří, podporujícími muži i ženami.

Vaše náklonnost k Izraeli je zřejmá z Vašich aktivit. Mimo jiné působíte ve vedení Česko-izraelské smíšené obchodní komory, do Izraele jezdíte, máte tam přátele i obchodní partnery. V čem si může Česká republika vzít z této země příklad?

Izrael může být pro Česko inspirací v mnoha oblastech. V přístupu k diverzitě, ke kreativitě a či právě k přístupu k sebeobraně a zodpovědnosti za bezpečí. Sama vedu sekci Věda, výzkum a inovace a těší mne narůstající spolupráce českých a izraelských firem, či množství studentů, kteří do Izraele vycestují a vrátí se zpět s cennými zkušenostmi. A Izraelci stále zdůrazňují, že i oni se učí od nás. Mají rádi náš přístup k plánování, líbí se jim klidnější životní styl či čistota veřejných prostranství. Buďme i my hrdými Češkami a Čechy. Žijeme v krásné a bezpečné zemi. A ano, asi nás čekají i těžké časy, ale Izraelci jednoznačně chápou krizi jako příležitost.

Linda Štucbartová

Podnikatelka, manažerka, lektorka. Činorodá žena, která své okolí nadchne zápalem pro vše, co dělá.

Má rozsáhlé zkušenosti z prostředí korporací, ziskového a neziskového sektoru, akademické i veřejné sféry. Studovala mezinárodní vztahy v Praze, Oxfordu a Ženevě. Už v pětadvaceti letech vedla Diplomatickou akademii na Ministerstvu zahraničí. Více než 10 let působila na seniorních pozicích v IT, službách a výrobě, včetně působení ve ŠKODA AUTO.

Založila společnost Diversio s cílem posílit rozvoj talentovaných žen a propojit akademickou a obchodní spolupráci. Působí také jako mentorka v oblasti leadershipu, komunikace a vyjednávání. Je členkou Česko-izraelské smíšené obchodní komory, kde má v zodpovědnosti vědu, výzkum a inovace.

Za své aktivity byla nominována na Ženu roku, Živnostníka roku a její projekt ESD Czechia skončil v semifinále cen SDGs Asociace společenské zodpovědnosti v kategorii Rozvojová spolupráce, mír a partnerství.

Žije v Praze, je vdaná a má dvě děti. Její vášní je networking, baví ji jóga, cestování, poznávání nového a rozhovory se zajímavými lidmi.

Za Security Guide se ptala Andrea Novotná , foto: archiv Lindy Štucbartové

4. 9. 2022
Napíchnutý telefon většinou nepoznáte… Lidé často používají jedno heslo nebo snadné kódy, říká Jonáš Butta, odborník na špionážní techniku.

Svět špionáže bývá zahalen tajemstvím.

Na trhu však existují specializované firmy, které i „běžným smrtelníkům“ nabízejí specializované služby – poradí s odposlechy, s výběrem kamery, zkontrolují zabezpečení, vyčistí techniku… Obrací se na ně podezřívaví manželé i majitelé významných firem. Jaká je práce ve špionážním světě? Jaké jsou trendy, před čím je třeba se mít na pozoru? Nejen o tom jsme si povídali s Jonášem Buttou, odborníkem na špionážní techniku.

Kdo je váš typický klient? Co nejčastěji poptává?

Mezi naše zákazníky patří jak profesionálové v oboru – bezpečnostní agentury, soukromí detektivové a policisté, tak firmy i soukromé osoby. Sledujeme dlouhodobý trend, že se na nás obracejí stále častěji také ženy. Největší poptávka je po zařízeních, které zaznamenají důkazy (krádeže, násilí, šikana, korupce, nevěra), jako jsou např. speciální kamuflované diktafony (flash disk, powerbanka, pero), dálkové GSM odposlechy na SIM kartu, skryté wifi kamery (budík, reproduktor, adaptér) a magnetické GPS lokátory. Stále větší cenovou dostupností špionážní techniky vzniká i potřeba ochrany, takže si klienti pořizují detektory odposlechů a skrytých kamer. Nabízíme také služby profesionálních prohlídek proti odposlechu v kancelářích, bytech a autech

Je nějak omezeno, kdo může využít vaše služby a pořídit si špionážní techniku? Jsou věci, které neprodáte “jen tak někomu?”

Prodáváme špionážní techniku, která nepodléhá žádnému omezení. Pokud je poptávka od státní správy na speciální techniku mimo nabídku, můžeme zkusit zajistit, ale ve většině případů se jedná o vojenské technologie (laserové odposlechy, falešné BTS vysílače) a na ty se nespecializujeme. Vyrábíme také věci na zakázku, kdy zabudováváme techniku do běžných předmětů, které přinese zákazník. V takovém případě máme s klientem dohodu, že jemu unikátně vyrobený produkt na míru nenabízíme na e-shopu ani na prodejně.

Má svět špionáže svoje trendy? Jaké technologie jsou teď v kurzu?

Ano, špionážní technika se s vývojem technologií také rozvíjí. Před 15 lety byly oblíbené rádiové odposlechy, štěnice s baterií vysílající na rádiovém pásmu s poslechem na vysílačce v okruhu pár desítek metrů. Tento systém dnes již převážně nahradili GSM odposlechy, kdy se do zařízení vloží SIM karta a vy pak posloucháte odkudkoliv běžným hovorem. Nahrávací historické odposlechy na pásky či kazety, které znáte z muzeí, plně nahradili digitální miniaturní maskované diktafony, které jsou zabudované v propisce, přívěšku, USB disku atd. Velmi se rozvíjí také oblast špionážních kamer, kde je velká poptávka po skrytých wifi kamerách, které připojíte na internet a pak obraz sledujete odkudkoliv. Dostanete i upozornění přímo do telefonu, když se někdo vloupá do skladu nebo na chatu.

Dnes bývá častou praxí, že jsou odposloucháváni političtí a obchodní konkurenti. Přitom se dá předpokládat, že budou takoví lidé chráněni. Když pomineme situaci, že je někdo nahraje na veřejném místě, jak se dá umístit odposlouchávací zařízení třeba do sídla ministerstva nebo centrály firmy?

Často se může jednat o dárek nebo běžné vybavení kanceláře, který dotyčný dostane nebo se vymění, např. lampička, rádio, dekorační předmět, skartovačka, reproduktor, prodlužovačka, zásuvka apod. Ochrana samozřejmě možná je, ale je vždy závislá i na lidském faktoru, zda dodržuje daná bezpečnostní pravidla. Nebo zda má důvěryhodné osoby na úklid, tam bývá riziko také velké.

S jakými kuriozitami jste se během své praxe potkal?

Protože k našim produktům poskytujeme i technickou podporu, nemáme o veselé situace nouzi. Např. klient tvrdí, že je odborník na počítače a pak nedokáže najít v telefonu nastavení okolních wifi sítí. Nebo se nezobrazují data z lokátoru, a i když se technik na začátku hovoru ptá, zda je v zařízení vložená SIM karta, tak až po hodině po vyčerpání všech možností si klient všimne, že má SIM kartu mimo zařízení před sebou na stole. Snažíme se však vždy maximálně pomoci, denně školíme zákazníky po telefonu i osobně na prodejně. Zde bych chtěl poděkovat svým kolegům za jejich neuvěřitelnou ochotu a nekonečnou trpělivost.

Stalo se také, že nám volala paní, že chce zkontrolovat nohu na odposlech, protože v ní má zabudovaný čip a ten jí všude sleduje a natáčí. Vysvětlili jsme jí, že to není technicky možné a kontrolu neprovedli.

Pozná běžný člověk, že jeho telefon je “napíchnutý?”

Odposlouchávat běžné hovory, číst SMS zprávy a získat lokalizační údaje může Policie ČR na základě soudního povolení. Každoroční zveřejňované počty těchto odposlechů ukazují, že se jedná o poměrně malé číslo. Takový odposlech provádí přímo operátor a jeho zjištění legální cestou je vyloučeno. Větší pravděpodobnost máte, že Vás bude sledovat parter nebo partnerka. Pro základní údaje může použít běžně dostupné nástroje od Googlu a od Applu, nebo využít různé programy nebo profesionální řešení. Vzhledem k tomu, že mnoho uživatelů nemá dostatečně zabezpečený telefon, používá jedno heslo všude a odemyká telefon snadno zapamatovatelným gestem nebo kódem, je to pro útočníka snadné. Pokud se dostatečně neorientujete v nastavení zabezpečení telefonu, „napíchnutý“ telefon stěží odhalíte. Stáhnout antivirový program bohužel nestačí. Bezplatné antivirové programy často nadělají více škody než užitku, zpomalí telefon a posílají diagnostická i osobní data výrobci programu, zejména pro reklamní účely. Mohou také falešně hlásit hrozbu a chtít za vyčištění peníze. My nabízíme službu odborné kontroly telefonu provedené našimi specialisty. Jedná se o kompletní službu, ve kterém je součástí zaškolení na digitální bezpečnost. Klient si může přinést s sebou telefon, tablet i počítač a vše mu před ním zkontrolujeme a společně s ním zabezpečíme.

Jak hodnotíte šifrované aplikace jako Signal nebo Telegram? Jsou opravdu tak bezpečné, jak se tvrdí?

Tyto komunikační aplikace používají pro přenos informací zašifrovaná data, pro operátora je většinou nemožné bez šifrovacího klíče tyto data rozklíčovat. Policie si však i tak dokáže většinou poradit. U vážných trestných činů spolupracují přímo s výrobci (Apple, Google, Facebook) nebo se ke komunikaci dostanou jinak. Nikdy nemáte kontrolu nad druhou stranou a ta po nátlaku může data poskytnout. Pokud Vám někdo bude vyhrožovat v „mizející“ zprávě (po určité době se sama smaže z obou chatů), není nic snazšího než si zprávu hned vyfotit druhým telefonem a tím mít konverzaci uchovanou. Aplikace typu Signal nebo Telegram jsou zejména užitečné v zemích, kde režim kontroluje komunikaci a vy se chcete chránit před postihem za politické názory. U nás psaní a volání přes šifrovací aplikace určitě zvyšuje bezpečnost komunikace, ale je nutné počítat, že i tento způsob ochrany není 100 %.

Kdysi jsem dostala varování, že bych si v zájmu bezpečnosti měla zalepit oko kamery na notebooku. Je to užitečný krok nebo jen zbytečné obavy?

Některé notebooky se již vyrábějí s mechanickou krytkou kamery, jiné její zapnutí indikují diodou. Přes různé špionážní programy je opravdu možné sledovat obraz z kamery nebo pořizovat fotografie, takže její zalepení určitý smysl dává. Na druhou stranu, pokud máte počítač dobře zabezpečen, nestahujete a nepoužíváte nelegální software, neotevíráte podezřelé odkazy z e-mailu a chodíte na důvěryhodné weby, tak se nemáte čeho bát. V mobilním telefonu také v drtivé většině nepřelepujete přední kameru.

Na to navazují další otázky: Panují ve vaší sféře nějaké mýty, které je dobré vyvrátit či vysvětlit? A v čem dělají lidé nejčastěji chyby?

Někteří lidé si myslí, že odposlechy vypadají jako ve filmech nebo v televizních seriálech. Že jsou malé pár milimetrů a dokážou vše: sledovat polohu, nahrávat, poslouchat v reálném čase a dlouho vydrží. V reálu jsou špionážní zařízení sice malá, ale potřebují napájení, tedy baterii, nebo připojení do sítě, a to logicky zvyšuje rozměry. Najdou se také lidé, kteří si myslí, že je možné odposlouchávat něčí telefon jen tím, že nám řeknou telefonní číslo. Takhle to samozřejmě nefunguje. Pokud máte oprávněný důvod např. pro ochranu dítěte a potřebujete monitorovat něčí mobil, potřebujete ho mít fyzicky a naistalovat do něj speciální aplikaci. Zákazníci někdy neumí správně obsluhovat nebo nastavit nějaké zařízení. S tím jim ale rádi poradíme, většinou se jedná o nějakou drobnost. Obsluhu našich špionážních zařízení zvládne i úplný začátečník.

Mezi vaše klienty patří z velké části soukromé bezpečnostní služby. Jak se díváte na připravovaný zákon o SBS?

O chystaném zákonu jsem slyšel a něco četl. Je určitě dobře, že bude činnost bezpečnostních agentur lépe ukotvena v zákoně, ale jsou i ze strany agentur nějaké věcné výhrady. Podrobněji to nesleduji, na právní úkony dlouhodobě využíváme služeb advokátní kanceláře.

Jak se bude svět špionážní techniky měnit do budoucna?

Díky rozvoji a dostupnosti rychlého mobilního internetu bude obraz z kamer čím dál častěji přenášen nejen přes wifi, ale také přes mobilní data. Mnoho sledovacích zařízení bude začleněno do chytré domácnosti. Skutečná revoluce by nastala, pokud by se zdokonalili baterie, a i malé akumulátory by vydržely násobně více. Protože se špionážní technika hojně používá k zabezpečení objektů, zboží, vozidel, dětí, seniorů apod., pořád je co zlepšovat. My v TopSpy neustále přidáváme do nabídky mnoho novinek, pro aktuality se podívejte na naše stránky: www.topspy.cz

Děkuji Vám za rozhovor, pane Butto.

Také děkuji a přeji všem čtenářům dostatek správných informací.

Jonáš Butta

Bezpečnostnímu oboru se nepřetržitě věnuje od roku 2005 a od roku 2014 je majitelem a ředitelem společnosti Butta Trade s.r.o., která pod značkou TopSpy.cz provozuje kamennou prodejnu a e-shop s detektivní technikou.

Společnost Butta Trade také nabízí technicko-bezpečnostní služby – prohlídky proti odposlechu, kontrolu telefonů a PC, vývoj a úpravy techniky na míru apod.

Děkuji za rozhovor, Andrea Novotná

31. 8. 2022
ROZHOVOR: Robotický pes Artaban ze Slovenska dokáže člověka zastoupit ve velmi nebezpečných situacích

Panza Robotics – slovenská mladá firma, start-up, který vytvořil prototyp čtyřnohého robota. Artabana. Ten v budoucnosti dokáže zastoupit člověka v potenciálně nebezpečném prostředí, a protože jeho nohy se unikátně skládají ze tří článků, dokáže projít velmi složitým terénem nebo dokonce šplhat. První prototyp už zástupci z Panza Robotics očekávají v řádu několika týdnů a následovat bude testování v reálném prostředí společně s klienty.

Kde se zrodila myšlenka vytvořit ve slovenském prostředí robota tohoto typu? Jaké podmínky má start-up pro vývoj robota oproti proslulé společnosti Boston Dynamics? A jak se Panza Robotics staví k možnosti využití Artabana pro ozbrojené bezpečnostní složky státu? Nejen na tyto otázky nám odpověděl Radoslav Balajka – CEO Panza Robotics.

Robot Artaban. Má jméno robota nějaký konkrétní význam?

Artaban je pôvodne perzské krstné meno, v našich končinách je však pomerne neznáme. Inšpiráciou nám boli filmy o Fantomasovi, v ktorých bol Artaban špeciálne vycvičený pesJ

Kde se zrodila myšlenka vyvinout čtyřnohého robota? K čemu je určený?

Robotika bola odmalička moje hobby, inšpiráciu som čerpal predovšetkým z kníh alebo filmov. Interakcia človeka s robotom bola v minulosti naozaj primárne témou pre sci-fi, vďaka progresu technológií však prichádza doba, kedy sa zo sci-fi stáva realita a už onedlho bude pre nás stretnutie či spolupráca s robotom úplne bežné. Základnú definíciu nami vyvíjaného robota by som povedal asi takto: Artaban je štvornohý autonómny robot určený na vykonávanie rutinných alebo nebezpečných činností v rôznych oblastiach priemyslu. Hlavné oblasti jeho použitia sú: energetika a výroba (činnosti ako kontrola a monitoring technického stavu zariadení, prediktívna údržba, kontrola únikov plynu, tepla, ropy alebo iných nebezpečných látok, kontrola pohybu, zabezpečenie a dokumentácia priemyselných areálov), odpadové hospodárstvo (kontrola toxicity na odpadových skládkach), výstavba (dokumentácia progresu stavby, monitoring areálov), bezpečnosť a ochrana zdravia (oblasti po zemetraseniach či požiaroch, identifikácia nástražných systémov alebo nebezpečných situácií, kontrola radiácie, vykonávanie dezinfekcie a pod.).

Jaké technické parametry od něj můžeme očekávat?

Artaban bude mať výšku 60cm, dlžku približne 1m, hmotnosť do 40kg. Na chrbte bude schopný odniesť ďalších približne 8kg, rýchlosť pohybu 1,5 m/s. Výdrž batérie 2 – 3 hodiny v závislosti na type vykonávanej činnosti. Predpokladáme, že výdrž batérie sa bude v ďalších rokoch výrazne predlžovať. Vďaka pohybu na štyroch nohách bude schopný zvládnuť naozaj zložitý typ terénu, vrátane schodov, vysokej trávy a pod. Už v základnej výbave bude mať robot pokročilý senzorický systém a kamery na každej strane, vyvíjame ho však ako univerzálnu robotickú platformu, tzn. vďaka prídavnému softvéru alebo externému hardvéru bude schopný plniť najrozličnejšie úlohy pre klientov z rôznych oblastí. V prostredí sa bude orientovať a navigovať autonómne, pre zvládanie najnáročnejších úloh ho však bude možné ovládať aj prostredníctvom diaľkového ovládacieho panelu. Artaban bude spĺňať podmienky certifikácie pre pohyb a prácu vo vlhkom a prašnom prostredí (IP54).

Robotický pes má nespočetné množství uplatnění. Jaké se pro Vás a Vaše klienty nabízí v oblasti bezpečnosti?

Model nášho robota sme vystavovali aj na EXPO v Dubaji a musím povedať, že pútal naozaj veľkú pozornosť. Prvé otázky od potencionálnych záujemcov sa veľmi často týkali jeho zbraňového vybavenia. Chcel by som zdôrazniť, že vyvíjame nášho robota primárne, aby ľuďom pomáhal a spríjemňoval ich život, nie aby ubližoval. V oblasti bezpečnosti je veľké množstvo činnosti, kde náš robot nájde uplatnenie, napr. monitoring priestoru, pohyb v potenciálne nebezpečnom prostredí, identifikácia nebezpečných situácií alebo objektov a pod. Štvornohé roboty už dnes monitorujú napr. aj štátne hranice.

Jak se stavíte k možnosti využití pro ozbrojené bezpečnostní složky státu?

Mali sme prezentácie na ministerstve obrany aj vo výcvikovom stredisku pytotechnikov. Náš robot ich zaujal, spolupráci sa nebránime. Pripomínam, že prezentácie sa uskutočnili ešte minulý rok, teda pred vojnovým konfliktom na Ukrajine. Dnes je tá situácia ešte naliehavejšia.

Robot, kterého vyvíjíte, se neubrání srovnání se psem Spotem americké společnosti Boston Dynamics. Jak byste srovnal podmínky, které pro vývoj oproti společnosti takové velikosti máte?

Ako správne hovoríte, Boston Dynamics je miliardová spoločnosť, my sme (zatiaľ) malá spoločnosť – startup. Tie podmienky sú aktuálne neporovnateľné. Buďme im však za ich prvého štvornohého robota na svete vďační. Sú pre nás inšpiráciou, nastavujú legislatívne podmienky, vytvárajú štandardy a evanielizujú celé robotické odvetvie. Šetria nám teda časJ. Budúcnosť servisných robotov však nie je len o jednej dominantnej spoločnosti. Máme množtvo nápadov aj mierne odlišný prístup, budeme sa vedieť od konkurencie odlíšiť (nielen vizuálneJ )

Jaké přednosti byste mohli oproti Spotovi vyzdvihnout? Má Váš robotický pes nějakou speciální vlastnost?

Už na prvý pohľad je krajší … ale chápem, že sa pýtate predovšetkým na technické odlišnostiJ Zásadný rozdiel je v tom, že náš robot ma nohy pozostávajúce z troch článkov, nohy konkurencie sa skladajú z dvoch článkov. Náš robot teda bude vedieť prejsť zložitejším terénom alebo pomocou predných „labiek“ bude schopný vykonávať náročnejšie činnosti, napr. otvárať dvere, či dokonca výjsť po rebríku.

Kolik kusů robotů v první fázi výroby plánujete vyrobit a kde se výrobní linka bude nacházet?

Spoločnosť Boston Dynamics predá približne 100 kusov svojich štvornohých robotov mesačne. Určite by sme sa chceli ku tomuto číslu postupne dostať a veríme, že ten predaj bude v ďalších rokoch rásť, evidujeme rastúci záujem naozaj z celého sveta. Plánujeme maximum komponentov vyrábať na Slovensku, prípadne v Čechách. Napr. karbonové komponenty už aj pre naše prvé prototypy vyrábame v Čechách.

Jaká nás podle Vás čeká v oblasti robotiky budoucnost?

Ako som už v úvode tohto rozhovoru uviedol, sme na začiatku novej veľkej doby. Prichádzajú malé autonómne servisné roboty, ktoré budeme bežne stretávať na uliciach, v kanceláriách, v nemocniciach a pod. Tieto roboty nás neprichádzajú primárne nahradiť, ale skôr odbremeniť od nudných činnosti a spríjemniť nám život. Je to vzrušujúca predstava a ja osobne sa na túto dobu veľmi teším.

Zdroj: Radoslav Balajka – CEO Panza Robotics; JM

6. 6. 2022
Svět nezůstane stejný a bezpečný. Lidé si musí uvědomit, že „štěstí přeje připraveným.“

Spolek LIGA LIBE na sebe výrazně upozornil především v oblasti zbraňové legislativy. Není to ale rozhodně jediná oblast, kde se angažuje. Staví na hodnotách jako je svoboda, zdravý rozum a odpovědnost. Oslovili jsme přímo prezidenta LIGY LIBE, Mgr. Pavla Černého, podplukovníka ve výslužbě, aby nám přiblížil činnost spolku a podělil se o názory na aktuální situaci ve společnosti.

Vaše lidskoprávní platforma se hodně orientuje na svobodu – svobodu slova, svobodu nakládat se svým majetkem apod. Kdo nebo co je podle Vás v současnosti největší hrozbou pro svobodu?

Trochu bych to upřesnil: LIGA LIBE je lidskoprávní a bezpečnostní organizace. Odkud LIBE. Lidská práva, jejich garance a bezpečnost – to jsou hlavní aspekty, které LIGU charakterizují. Zejména téma bezpečnosti se vine činností LIGY jako červená nit.

Bavíme-li se o bezpečnosti jako celku, klademe si v tomto ohledu za cíl vytvořit z České republiky pomyslný ostrov. Ostrov bezpečí. Jsme jedna z nejbezpečnějších zemí světa, naším úsilím proto je, aby to vydrželo nejenom nám, ale i dalším generacím do budoucna.

V době covidu jsme mnohokrát viděli oklešťování svobod v rámci bezpečnosti. Mnozí lidé proti tomu protestovali a odvolávali se právě na lidská práva. Jak jste se k tomu stavěli vy?

My rozhodně nejsme z těch, kdo by se vyjadřovali k tématům, o kterých mnoho nevíme. Nejsme jako, a teď to nemyslím zle, ale pro příklad – nějaký zemědělec, který rozumí půdě, ale neví nic, nebo jen málo o epidemiologii.

Situace byla na celém světě poměrně stejná a žádná společnost se s něčím podobným ještě nikdy nesetkala. Všichni si kladli otázku, co dělat. Bylo to vlastně jednoduché – rozvolní se, stoupá počet nemocných a kolabuje zdravotní sektor. Zavedou se opatření – a lidé křičí něco o útlaku a nesvobodě. Takže my jsme v té době rozhodně nechtěli vykřikovat nějaké postoje, když se o tom vehementně hádali i renomovaní odborníci.

Navíc, je to také o tom, co považujete vlastně za omezení své svobody a práv. Pro mě to kupříkladu nebyl onen „hadr na hubě,“ čili rouška. Proti tomuto bych se dle některých lidí měl protestovat, či se proboha se dokonce prát s policisty, provokovat?

To samé s vakcinacemi. Už jen proto, že v rámci své práce jsem po léta cestoval doslova kolem celého světa a musel kvůli tomu podstoupit kvanta různých očkování. A pak budu snad čílit kvůli další injekci?

Veškerou hysterii kolem tzv. omezování práv „covidovými opatřeními” beru asi tak, jako kdyby se Britové kdysi během bombardování Londýna vztekali, že musejí do krytu.

A jak bylo již řečeno, LIGA LIBE se těmto ostrým postojům vyhýbala. Ačkoli je pravdou, že mnoho lidí čekalo, že se vymezíme – a především, že v této věci vezmeme za svůj jejich rebelský postoj. Když jsme se přeci postavili proti omezování práva na držení zbraní, někteří tak nějak automaticky očekávali, že snad s nimi budeme běhat po náměstích na proticovidových demonstracích.

A co je také zajímavé v tomto ohledu v současné době, tak podobně si mnozí lidé také myslí, že budeme snad podporovat ruskou invazi na Ukrajinu. Ne!

Jen kvůli tomu, že jsme dlouhodobě velmi kritičtí ohledně mnohým, naprosto stupidním bruselským opatřením, která odtamtud přichází, rozhodně neznamená, že jsme proruští. Existují asi i ti, co čekali, že se teď ozdobíme ruskou orlicí a trikolorou a budeme křičet nadšením. Takové prostě zklameme. Je to zajímavé – nemálo lidí, kteří jsou proti Bruselu, jsou zároveň automaticky i proti rouškám či očkování a mají kladný vztah k Rusku. To ale není případ LIGY LIBE. Obecně je to však nešvar dnešní doby – kdo rázně nesouhlasí k něčím, co přinesla Evropská unie, je něj hned nahlíženo s podezřením, ne-li přímo s odsudkem.

Když porovnáte úroveň rozdělenosti společnosti třeba před deseti či dvaceti lety a nyní, jaký je tam rozdíl?

Společnost byla vždycky svým způsobem rozdělená. Pluralita názorů je přirozená. Společnost nutně nemusí táhnout za jeden provaz. Mně by to trochu připomínalo 50.léta: Kdo není s námi je proti nám.

Vím, že “rozdělenost společnosti” se zde skloňuje ve všech pádech, ale já myslím, že zde jen panuje zdravá názorová pluralita. A to, že se občas objeví myšlenka, která pořádně zahýbe společností, a ostatní na to reagují a případně se vymezují, to tady bylo vždycky, ve všech časech, vlastně ve všech režimech. Dá se říci, že spojená společnost je jen, když naši hokejisté zrovna zvítězí v Naganu atd.

Vybraní členové LIGY se v březnu stali členy pracovní skupiny Ministerstva spravedlnosti pro zbraňovou legislativu. Jaké jsou vaše cíle?

Je to nyní především prosazování tzv. castle doctrine – můj dům, můj hrad. V tomto ohledu je nám asi nejbližší návrh pana senátora Hraby, který v současné době už po nějakou dobu leží ve Sněmovně.

Chceme zkrátka udělat co nejvíc pro to, aby takováto legislativa zpřístupňující obranu a ochranu lidí – zvláště ve svém vlastním obydlí, byla mezi zákonodárci podporovanou, a jako loni námi prosazované “ústavní právo” na obranu se zbraní, nakonec přijatou. Je to jakýsi další logický krok k posílení bezpečí slušné části našich občanů. A ke konzervaci současných funkčních poměrů…

V poslední době se mezi lidmi zvýšil zájem o kurzy přežití, zbrojní průkazy apod. Ovlivnila je v tom situace na Ukrajině, blízkost války. Co byste Vy, jako zkušený člověk z oboru, lidem poradil? Co může udělat každý z nás pro větší bezpečí?

Základní věcí je začít o tom vůbec přemýšlet. Co bych dělal já, moje rodina, moji blízcí, kdyby se válka přesunula blíže? Ale nemusí to být jen válka. Stačí si představit ne několikahodinový, ale dokonce snad několikadenní blackout. Jak by si lidé pak zajistili teplo, potraviny, vodu? Můžeme tedy začít tím, že budeme uvažovat o těchto problémech a tvořit jakési osnovy krizových řešení. To není nic přehnaného, to je spíše jen odpovědné jednání.

Když půjdeme do důsledků, mohli bychom dumat nad tím, jak se asi potom zachová člověk, který několik dní nejedl a jídlo si bude chtít i násilím obstarat u těch, co zásoby mají. Co se bude dít v ulicích bez fungující infrastruktury a běžné činnosti a ochrany státu, jak pak bude vypadat bezpečnost země. Příklady toho vidíme poslední roky v USA, tedy jak změní život ve městech, kde i jen na pár dní zavládne bezvládí – hoří ulice, rabují se obchody a domy…

Dle toho pak ať každý jedná tak, jak umí nejlépe. Někdo si jde zařídit zbrojní průkaz pro ochranu svojí a svých nejbližších v době, kdy žádná policie pomoci zkrátka nepřijede. A někdo si k nákupu přihodí několik konzerv navíc nebo udělá zásobu léků… Jiný řeší filtr na vodu a elektrocentrálu. Je to individuální.

Každopádně lidé by měli myslet na zadní kolečka. Svět nemusí zůstat stejný a bezpečný. Pohodlný život se nám během chvíle může změnit k nepoznání. Zejména zde platí heslo, že štěstí přeje připraveným.

MEDAILONEK

Mgr. Pavel Černý, pplk v.v., je absolventem Vojenského oboru Fakulty tělovýchovy a sportu Karlovy univerzity v oboru Armádní tělovýchova, zaměřeným na speciální armádní dovednosti příslušníků zvláštních útvarů AČR.

Během patnáctiletého působení v roli instruktora Policie ČR prošlo jeho přímou výukou zaměřenou na sebeobranu, použití donucovacích prostředků a taktickou střelbu, na tisíce nových policistů. Působil i jako lektor speciální přípravy Ministerstva vnitra pro oblast speciálních zbraní. V rámci speciálních kurzů po mnoho let prováděl nadstandardní školení zvláštních útvarů policie ČR. Následně se na oddělení OMIV (Oddělení metodiky a integrace výcviku) věnoval zavádění nejnovějších světových trendů do policejní služební přípravy, zejména využívání modelových situací souvisejících s taktikou služebního zákroku.

U české policie publikoval četné výukové a metodické materiály. Dlouhodobě a pravidelně se také dlouhá léta věnuje odborné publikační činnosti ve střeleckých časopisech, především s tematikou zbraní, munice a jejich účinků, a na možnosti jejich reálného využití.

V roce 2004 spolu s Michalem Goetzem publikoval v nakladatelství Grada knihu Manuál obranné střelby cílenou zejména na shrnutí střelecko-taktických dovedností s krátkou zbraní/pistolí, která se následně stala jednou z uznávaných učebnic, a to jak pro civilní, tak i služební sektor.

V roce 2012, spolu s renomovanými instruktory speciálních složek, Václavem Vinduškou a Ondřejem Duškem, reagoval knihou Manuál obranné střelby 2 na poptávku po komplexním výcvikovém materiálu dle posledních světových trendů pro efektivní ovládání zbraní dlouhých – tj. brokovnice a pušky.

V současnosti působí Pavel Černý jako mezinárodně uznávaný lektor. Realizoval bezpočet výcviků policejních speciálních jednotek nejen v Evropě, ale i v Číně, Afghánistánu, Kongu, Mexiku, Togu, Indii, Kuvajtu, Vietnamu, Ghaně, Gruzii, Egyptě aj. Pavel Černý se poslední roky, coby prezident občansko-právní bezpečnostní platformy LIGA LIBE, širokou měrou angažuje v oblasti ochrany práv majitelů legálních soukromých zbraní. V rámci této organizace, vzniklé z jednoho z největších petičních občanských hnutí v historii ČR, se snaží o ústavní ošetření české legislativy v této oblasti. Díky snahám, iniciovaným i podporovaným LIGOU LIBE se v roce 2021 podařila ústavní změna, tzv. „ústavní dodatek,“ – do Listiny základních práv a svobod byla zanesena klíčová klauzule o možnosti českých občanů „bránit se se zbraní…“

Více na www.ligalibe.cz, Za Security Guide se ptala Andrea Novotná

31. 3. 2022
Politolog: Pro Rusko nemá lidský život cenu. Válka na Ukrajině změní mezinárodní řád.

Válka na mezi Ukrajinou a Ruskem zasáhla celý svět. Odborníci diskutují o vývoji konfliktu, a tak i SecurityGuide oslovil člověka, který má k situaci co říct. Pavel Pšeja je politolog se zaměřením na mezinárodní vztahy. Přečtěte si, co si o válečném běsnění myslí…

Prezident Zelenskyj projevil v posledních dnech ochotu jednat o územích separatistických republik na Ukrajině a couvá ze zájmu vstoupit do NATO. Jak to chápat? Jako taktický krok, slabost nebo něco jiného?

Co se týká vyjádření prezidenta Zelenského, že vstup do NATO není na pořadu dne, je zcela pochopitelné. Pravděpodobnost, že by se Ukrajina někdy stala členem NATO, je z řady důvodů téměř nulová. Říct teď veřejně, že pro Ukrajinu tato možnost není na stole, je ústupek, který moc nebolí. Navíc to neznamená, že nemůže existovat velice úzká spolupráce mezi Ukrajinou a Severoatlantickou aliancí.

Co se týká separatistických republik, tam je to trochu komplikovanější. Zelenskyj řekl, že je možné se o jejich postavení bavit, což ale rozhodně neznamená ochotu akceptovat současnou situaci. Posledních pár dní se množí výroky o možném „specifickém statutu.“ Upřímně řečeno, nedokážu si představit, co by to mělo v praxi znamenat, možností je mnoho, ale leckteré nejsou příliš reálné.

Obecně platí, že je nutné najít nějakou platformu, na které se lze bavit, a že obě strany musí v něčem poněkud ustoupit. Tohle jsou body, ve kterých ustupuje strana ukrajinská. V tom smyslu, že o nich je ochotna jednat.

Vaším důležitým tématem v politologii je demokracie. Jaký je stav demokracie na Ukrajině?

Ukrajina je jedna ze zemí, které se od rozpadu SSSR velmi váhavým způsobem přibližují k demokracii. Jsou tam okamžiky vzestupu i regrese. Klíčové momenty jsou dva: Oranžová revoluce v roce 2004 a pak Revoluce důstojnosti v roce 2014. Obě znamenaly výrazný posun směrem k demokratizaci země – byť mezi lety 2010 a 2014 za éry prezidenta Janukovyče její míra opět klesala. Obecně však, když se podíváme na indexy monitorující demokratické procesy, tak uvidíme, že Ukrajina se aktuálně řadí mezi země, které jsou klasifikovány jako částečně svobodné, v tzv. „přechodném režimu.“ Což na první pohled nemusí vypadat ideálně, ale když potom jdeme do jednotlivých kritérií, tak uvidíme, že v politickém procesu jsou ukrajinské známky poměrně slušné. Problémy jsou v oblastech jako je korupce, míra nezávislosti soudnictví nebo oblast médií. Jsou to evidentní nedostatky, ale není to fatální. Postup směrem k demokracii je viditelný.

Na Ukrajině je rozhodně co zlepšovat, ale když porovnáme dnešní stav s dobou před cca dvaceti lety, tak je pokrok vidět naprosto jasně.

USA se jako významný aktér mezinárodních vztahů v minulosti nerozpakovaly zasáhnout do mnoha konfliktů. Proč jsou teď spíš distancovaní?

Na to je jednoduchá odpověď. Na oficiální úrovni nelze říct nic jiného, než co zaznívá – jakékoli přímé zapojení USA nebo vojsk NATO znamená i přímý konflikt s Ruskem, a to si nikdo nepřeje. V této chvíli je zbytečné situaci hrotit až tímto způsobem, i když se nedá vyloučit, že dříve či později na to stejně dojde…

Je nutné postupovat obezřetně krok po kroku. Je také důležité, jak moc bude Rusko samo schopno ve válce vůbec pokračovat, protože se zdá, že jeho potenciál je velmi vyčerpaný.

Jiná věc je, co se děje pod povrchem. I tam je však evidentní, že USA s dalšími zeměmi (jako je Británie, Polsko nebo pobaltské státy), je velmi angažováno v tomto konfliktu – ať už jde o dodávky zbraní, politickou podporu nebo zpravodajské informace.

Čili Spojené státy se oficiálně přímo nezapojují, ale v té druhé rovině, „pod povrchem,“ zcela jistě ano.

Působíte v rámci OBSE jako volební pozorovatel. Měl jste možnost dohlížet na prezidentské volby v Rusku. Jak Rusko vnímáte? Změnilo se v průběhu času, kdy je Putin u moci?

V roce 2018 to byla poslední mise. V loňském roce na parlamentní volby OBSE misi ani neposlala. Ne, že by nechtěla, ne, že by z ruské strany nepřišlo pozvání (což je nutná podmínka), ale ruská strana přitom nastavila tak omezující kritéria, že mise by byla prakticky neakceschopná. Oficiálně to odůvodnili covidem, ale to byla jen záminka. To samo o sobě ukazuje, jakým směrem se Rusko vyvíjí. Do roku cca 2018 tam byla znát snaha nějak se před světem legitimizovat, ukázat, že putinovský režim má vnitřní podporu atd. Teď už to tak není.

Rusko je vnitřně velmi komplikovaná společnost, která se časem – hlavně v době, když je Putin u moci, čímdál víc uzavírá. Můžeme vidět, jak to v těchto dnech eskaluje.

Čím si vysvětlujete enormní krutost ruských vojsk? Jak to, že nedodržují dohody a pravidla války?

Nejsem odborník na vojenství, takže tuto otázku mohu zodpovědět pouze z osobního pohledu.

Když se podíváme do minulosti, do všech válek, které Rusko vedlo, ať už jako Rusko nebo jako SSSR, tak se tam objevuje přístup „lidský život nemá žádnou cenu.“ Válečná pravidla respektují tehdy, když jim to vyhovuje, ale jakmile cítí výhodu v tom, že je poruší, tak je prostě poruší. To je přístup, který je na ruské straně naprosto standardní. V tomto ohledu se nejedná o nic nového, bohužel.

Ať už válka skončí jakkoli, jakým způsobem změní atmosféru v mezinárodní politice?

Tady opravdu záleží na tom, jak skončí. Scénářů je samozřejmě mnoho. Pravděpodobně dojde k vyjednání nějakého kompromisu, kde je však těžko předvídat, jak moc bude Rusko zasaženo, a jaká míra akceschopnosti mu zůstane.

Co je zásadní, změní se nejen atmosféra, ale celý mezinárodní řád a jeho struktura. Na stole jsou dvě alternativy: Jestli výsledkem bude zesílení rusko-čínského bloku a jeho distanc vůči Západu, nebo jestli Rusko tím dobrodružstvím, do kterého se pustilo, poškodí samo sebe natolik, že se stane ještě méně relevantním aktérem mezinárodního systému, než jakým bylo dosud, a z čínského pohledu přestane být partnerem, ale spíše jen zásobárnou surovin, nebo „klackem,“ který by se dal použít směrem na západ.

MEDAILONEK

Pavel Pšeja (1970) je politolog, vysokoškolský pedagog, překladatel, expert na mezinárodní vztahy, volební pozorovatel.

Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, kde dodnes přednáší, a dále přednáší také na CEVRO Institutu a na Metropolitní univerzitě v Praze. Absolvoval mimo jiné pobyty na univerzitách v Magdeburgu, ve Vídni, na Hawai’i Pacific University v Honolulu či na univerzitách v izraelské Haifě a Herzliyi a také v jordánském Ammánu.

Je také aktivní v neziskovém sektoru, kde se věnuje aktivitám na podporu demokracie, například na Kubě či v Barmě.

Foto: archiv P. Pšeji, ptala se Andrea Novotná

21. 3. 2022
Robot Spot nově k vidění v prostorech společnosti Hyundai. Kdy si ho můžete prohlédnout a jaké uplatnění pro něj automobilka má?

Od spojení automobilky Hyundai s Boston Dynamics se do budoucna očekává přínos zejména v oblasti pokročilého vývoje robotiky. Ta se podle Davida Pavlíčka, PR & External Communication Managera ve společnosti Hyundai, významně týká mobility budoucnosti, zejména mobility městské. Díky zmíněnému spojení dvou společností si nyní mohou lidé robota Spota prohlédnout na vlastní oči, vydal se totiž na evropské turné, jehož součástí bude i Česká republika. Kde a kdy bude v Praze k vidění, najdete v následujícím rozhovoru.

V roce 2021 získala Hyundai Motor Group většinový podíl ve společnosti Boston Dynamics. Ta je zavedeným lídrem ve vývoji agilních mobilních robotů, kteří byli úspěšně integrováni do mnoha předních světových průmyslových firem. Pokročilá robotika nabízí příležitosti pro rychlý růst s potenciálem pozitivně ovlivnit společnost tím, že bude práce bezpečnější a produktivnější.

V průběhu roku se robot Spot vydal na evropské turné. První část již byla uzavřena v Polsku, nyní míří do České republiky, kde bude přítomen na slavnostním otevření showroomu v Praze. My jsme se pro Vás zeptali Davida Pavlíčka na několik otázek:

Boston Dynamics od června oficiálně patří pod automobilku Hyundai. Jaké výhody společnosti od této dohody očekávají / již pocítily?

K akvizici společnosti Boston Dynamics došlo zejména kvůli pokročilému vývoji v oblasti robotiky, což je jeden ze směrů, které se významně týkají mobility budoucnosti, zejména mobility městské.

Je robot Spot již prakticky využitelný v provozu společnosti Hyundai? Jaké hlavní uplatnění má?

Robot spot v tuto chvíli slouží především pro prezentační účely, vzhledem k jeho pokročilosti na jeho příkladu lze efektivně demonstrovat, o jak pokročilou technologii jde. Sám Spot ve výrobním procesu roli nemá, nicméně technologie, které využívá, mohou být v budoucnu snadno aplikovatelné v mnoha oblastech.

Jaké technické parametry robota Spota byste vyzdvihli? Má Spot pro využití v Hyundai nějakou úpravu (doplněk) pro specifické využití?

Nikoliv, Spot, který bude k vidění i v novém centru e-mobility na Stodůlkách, je zcela standardní.

Robot Spot je nyní nově k vidění ve Vašich prostorech v pražských Stodůlkách. Můžete prosím zmínit nějaké konkrétní podmínky, za kterých si naši čtenáři mohou robota Spota prohlédnout?

11. dubna slavnostně otevíráme zrekonstruované centrum e-mobility Hyundai Electrified – showroom, v němž veřejnosti odprezentujeme moderní technologie skupiny Hyundai, tak řešení využitá v našich modelech, i přístup k životnímu prostředí a udržitelné mobilitě budoucnosti. Centrum e-mobility bude veřejnosti volně přístupné ve své otevírací době.

Zdroj: hyundai.news/eu, David Pavlíček (PR & External Communication Manager ve společnosti Hyundai); JM

14. 3. 2022
Rohovory

Bezpečnostní obor je plný zajímavých lidí. Přinášíme pohledy a užitečné informace skrze rozhovory. Oslovujeme odborníky z řad bezpečnosti – policisty, vojáky, akademiky, experty na BOZP a veřejně činné osoby, které mají k tématu co říct. Komentují aktuální události, ale hovoří i k nadčasovým a obecným tématům. Velký úspěch sklízí náš seriál „Ženy v bezpečnosti.”

Hlavní partner rubriky rozhovory:

11. 3. 2022
ČLÁNKU: Zločiny spáchané se zbraní jsou mediálně atraktivní. Sebeobraně se věnuje jen zlomek pozornosti.

Podle bezpečnostních expertů nevede použití zbraně v sebeobraně v drtivé většině případů k zabití nebo zranění zločince.

Američané používají legálně držené zbraně k sebeobraně a maření trestných činů. Tato fakta se ale drží stranou veřejného zájmu. Mediálně atraktivnější je zveřejňovat události, které popisují zločiny páchané se zbraní.

„Mít zbraň je nejbezpečnějším postupem, když lidé sami čelí zločinci,” uvedl pro Fox News Digital Dr. John Lott, ekonom a prezident Centra pro výzkum prevence kriminality. Poukázal zejména na ženy, které se „chovají pasivně” a u nichž je „asi 2,4krát větší pravděpodobnost, že skončí vážně zraněné než u ženy, která má zbraň na svou ochranu.“

Vzhledem k tomu, že od roku 2020 prudce vzrostl počet trestných činů ve velkých městech, opakovaně se objevují případy, kdy ženy používají zbraně na svou ochranu a k zastavení trestných činů.

„Díky bohu, že jsem měla zbraň, jinak bych teď asi byla mrtvá,” řekla v říjnu žena z Chicaga, která měla povolení ke skrytému nošení zbraně poté, co se k ní před bankou přiblížili dva potenciální zloději aut.

Minulý týden v New Orleans vytáhla matka a veteránka letectva zbraň na muže, který se jí snažil dostat do auta, když seděla s dvouletým synem v zácpě. Nebyla nucena vystřelit a podezřelý se dal na útěk.

Lott uvedl, že v běžném roce média informují o zhruba 2 000 případech použití obranné zbraně, ale dodal, že „to je dramaticky málo, protože naprostá většina úspěšných případů sebeobrany se do zpráv nedostane”.

Hra čísel

Lott dále uvedl, že podle průměru 18 celostátních průzkumů dochází k přibližně 2 milionům případů použití obranné zbraně ročně.

Nadace Heritage Foundation, která spustila databázi sledující, jak často jsou zbraně používány v případech sebeobrany, cituje Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, které se zabývalo různými studiemi a zjistilo, že Američané používají své střelné zbraně k obraně mezi 500 000 a 3 miliony případů ročně.

„Myslím, že toto číslo mnoho lidí šokuje,” řekla v telefonickém rozhovoru pro Fox News Digital Amy Swearerová, právnička v Meese Center for Legal and Judicial Studies při Heritage Foundation.

Swearerová dále poznamenala, že i dvě nezávislé studie, které zjistily méně případů použití zbraní v sebeobraně, však stále uvádějí, že zbraně byly použity „desetitisíckrát ročně”.

Lott uvedl, že použití zbraně lidmi v sebeobraně v drtivé většině případů ani nevede k zabití nebo zranění zločince: „Devadesát pět procent případů použití zbraně v sebeobraně zahrnuje pouhé mávání zbraní a méně než 1 % vede k zabití nebo zranění útočníka. Většina zpravodajských příspěvků však informuje pouze o případech, kdy jsou útočníci zabiti, a případy mávání zbraní jsou ignorovány. Je pochopitelné, že to, že někoho zabijí, stojí za větší pozornost než to, že se žena ohání zbraní a zločinec uteče, aniž by spáchal trestný čin, ale z politického hlediska nás zajímají oba případy,” řekl.

Počet vražd loni překonal rekordy nejméně v 16 velkých městech, některé části Kalifornie byly sužovány loupežnými přepadeními a ve městech, jako je Filadelfie a Chicago, došlo k ohromujícímu nárůstu počtu krádeží aut. S nárůstem počtu trestných činů přišly obavy obyvatel města, že se musí chránit.

Například v kalifornském Beverly Hills se majitel obchodu se zbraněmi začátkem tohoto roku svěřil televizi Fox News Digital, že mu v poslední době prudce vzrostl prodej, protože obyvatelé hledají poslední možnost ochrany, přestože město dlouhodobě podporuje liberální politiku a kontrolu zbraní.

Nárůst počtu skrytých povolení

Jde o trend, který se od roku 2020 pere s celou zemí. Podle studie Centra pro výzkum prevence kriminality (Crime Prevention Research Center), která byla zveřejněna v říjnu, se počet povolení ke skrytému držení zbraně v roce 2020 prudce zvýšil na 21,52 milionu, což představuje 48% nárůst od roku 2016 a 10,5% nárůst oproti stejnému období loňského roku. Lott uvedl, že v loňském roce „ženy tvořily 28,3 % držitelů povolení ve 14 státech, které poskytují údaje podle pohlaví”. Zatímco počet povolených skrytých nošení u černošských Američanů rostl o 135,7 % rychleji než u jejich bělošských protějšků.

„Lidé, kteří mají z vlastnictví zbraní největší prospěch, jsou zároveň těmi, kteří jsou nejpravděpodobnějšími oběťmi násilných trestných činů – chudí černoši, kteří žijí v městských oblastech s vysokou kriminalitou,” tvrdí Lott.

Podobně se vyjádřil i politický aktivista Maj Toure, který v roce 2020 prohlásil, že podle něj by bylo více černochů naživu, kdyby byli ozbrojeni: „Takže když slyším ‘neozbrojený černoch’, jsem smutný,” řekl týdeníku Business Insider, „protože nic takového by nemělo existovat.”

Aktivisté jsou proti

Aktivisté, někteří výzkumníci a demokratičtí představitelé však tvrdí, že s větším počtem zbraní přichází i větší kriminalita.

Výzkumníci z Bostonské univerzity zkoumali všech 50 států v letech 1981-2010 a zjistili „silnou korelaci” mezi vlastnictvím zbraní a vraždami spáchanými střelnou zbraní.

„Tento výzkum je dosud nejsilnějším dokumentem, který dokládá, že ve státech s vyšší mírou vlastnictví zbraní dochází k neúměrně vysokému počtu úmrtí v důsledku vražd střelnými zbraněmi,” uvedl k výzkumu v roce 2013 profesor zdravotnických věd na Bostonské univerzitě Michael Siegel.

Mezitím skupiny pro kontrolu zbraní, jako je například Educational Fund to Stop Gun Violence, tvrdí, že „zákony povolující skryté nošení zbraní jsou spojeny s o 8,6 % vyšší mírou vražd střelnými zbraněmi a o 13-15 % vyšší mírou násilných trestných činů ve srovnání se státy s ‘May Issue.“ (Na základě správního uvážení, pozn. red.).

Biden: Už toho bylo dost

Prezident Joe Biden se začátkem měsíce setkal se starostou New Yorku Ericem Adamsem a představil plán na zastavení přílivu zbraní ve městě, posílení donucovacích orgánů a zvýšení finančních prostředků na policejní práci v komunitách. Součástí plánu bylo také to, že ministerstvo spravedlnosti vydalo směrnice všem státním zastupitelstvím po celé zemi, aby zvýšila zdroje věnované strategiím v oblasti násilné trestné činnosti v jednotlivých okresech.

„Každý den je v této zemi zastřeleno 316 lidí, 106 jich je zabito. A jen v letošním roce se obětí násilí se zbraní stalo šest příslušníků newyorské policie. Totéž ve městě na sever ode mne, ve Filadelfii, a v mém mnohem menším městě Wilmingtonu ve státě Delaware a ve Washingtonu, D.C.,” řekl Biden 3. února v New Yorku. „Je toho dost. Už toho bylo vážně dost,” dodal.

Kdo mlátí kladivem, všude vidí hřebíky

Podle Lotta však většina lidí při důrazu na zločiny spáchané se zbraní přehlíží, že více než 92 % násilných trestných činů nemá nic společného se zbraněmi: „Údaje ukazují, že ačkoli násilná trestná činnost nahlášená policii v letech 2019-2020 vzrostla o 5 %, nelze tento nárůst svádět na zbraně, protože trestné činy spáchané se zbraní ve skutečnosti poklesly o 27 %,” řekl.

„Pointa je v tom, že pokud chcete snížit kriminalitu páchanou střelnými zbraněmi, děláte totéž, co děláte pro snížení násilné kriminality obecně, a to znamená, že pro zločince se stane páchání trestné činnosti rizikovější.”

Zdroj: Fox News, iStock, překlad: Andrea Novotná

28. 2. 2022
Ředitelka bezpečnostní agentury k novele o přestupcích: Je to významný posun, ale ukáže až čas.

Před pár dny jsme informovali o novele zákona o přestupcích, která se dotkne i diváckého násilí a výtržností na stadionech. Kamila Muziková Vávrová se na tyto záležitosti specializuje, její firma INPOS ročně zabezpečuje množství fotbalových zápasů. Novelu vítá, ale dodává, že prostor pro další úpravy zůstává…

Jak se díváte na novelu zákona o přestupcích na stadionech z hlediska člověka, který situaci na fotbalových utkáních zná velmi dobře? Pomůže vám?

Pokusím se odpovědět velmi zkráceně, ale je to téma na samostatný článek. Pyrotechnika a výtržnosti se řeší již spousty let, ale odrazovým můstkem k výrazným změnám byl myslím incident z 9.3.2019. Jednalo se o utkání mezi AC Sparta Praha a FK Viktoria Plzeň, kdy ze sektoru hostí byla vhozena pyrotechnika, která následně zranila ženu. Utkání bylo přerušeno a policie sektor hostujícího týmu vyklidila, aby se zamezilo případným dalším zraněním. Daný případ byl medializován a video ze zmíněného incidentu běželo od hlavních zpráv v TV přes všechny sociální sítě.

Změna k 1.2.2022 je určitě významná a vlastně poprvé byla pojmenována pyrotechnika jako největší bezpečnostní problém na fotbale. Základem je změna Zákona o některých přestupcích č. 251/2016 Sb., kde je přímo v § 5 Přestupky proti veřejnému pořádku odstavec 1 – Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že – písmeno k – vnese na organizované sportovní utkání pyrotechnický výrobek nebo v místě takového utkání, cestou na takové utkání anebo cestou zpět z takového utkání pyrotechnický výrobek použije.

Pozor a zde je další výrazná změna, že je to i cestou na utkání i z utkání. Na to navazuje pokuta, a následně je významnou změnou tzv. maření úředního rozhodnutí, což zkráceně znamená, že pokud někdo dostane zákaz vstupu na stadion jako omezující opatření v přestupku, a toto rozhodnutí poruší, tak jde o trestný čin, ne o přestupek jako dosud. Je to opravdu velmi stručně řečeno.

Ptáte-li se, zda pomůže novela, věřím, že je to výrazný posun, odrazový můstek, a čas ukáže. Jak se říká, máme nyní A, ale je třeba udělat i B. Konkrétně myslím legislativně ukotvit možnosti klubů vedoucích k identifikaci problémových osob a pachatelů. Zde stále narážíme na podmínky GDPR, a k zákonné úpravě, dalo by se říci, že i díky „covidu,“ nedošlo.

Jak se to dotkne činnosti SBS? V tuto chvíli nelze predikovat. Důležitým prvkem je, že pyrotechnika je nyní jednoznačně pojmenována jak uvnitř stadionu, tak i mimo něj. Dále, jak jsme si, řekli je zde maření úředního rozhodnutí, což je nyní trestným činem a zároveň došlo ke zvýšení sankcí. Pyrotechnika je nebezpečná. Na stadion a do davu či skupiny lidí nepatří.

Jak zajišťujete informovanost ostrahy, když mají někteří výtržníci zákaz vstupu na stadion?

Pořadatelská a bezpečnostní služba/ostraha jako soukromý subjekt nemá oprávnění přístupu k osobním údajům osob, a v proto v těchto případech vycházíme pouze z místní a osobní znalosti.

Co byste případně navrhovala MV ČR pro zlepšení?

Současné legislativní úpravy je nutné vnímat jako jednu z částí připraveného systému, k němuž nadále probíhají odborná jednání, hlavně v oblasti podmínek identifikace osob, přístupu k osobním údajům a případně použití technologií využívající biometrické prvky.

Děkuji, Andrea Novotná

21. 2. 2022