Rubrika: Legislativa

Ministerstvo vnitra ČR se připravuje na dlouho absentující normu, která upraví činnost soukromých bezpečnostních služeb.

Pokud vše půjde podle plánu, na vládu by měla doputovat v září tohoto roku a vstoupit v platnost v lednu 2024. Česká republika se konečně zařadí mezi vyspělé země Evropy, neboť v tomto ohledu dalece zaostávala. Činnost soukromých bezpečnostních služeb neměla jako jediná země ošetřenu zákonem, a nikdo tak přesně nevěděl, kolik bezpečnostních agentur je a co vše poskytují. A to je v oblasti bezpečnosti skutečně delikátní problém…

Zmatek v číslech

Podle ministerstva průmyslu a obchodu existuje cca 14 000 ekonomických subjektů, které mají jednu nebo více koncesí v oboru komerční bezpečnosti, zatímco podle Českého statistického úřadu podniká v oboru komerční bezpečnosti pouze 6 500 subjektů. Tyto údaje je třeba zpřesnit, roztřídit a zpřehlednit.

Jeden problém za druhým

Ministerstvo vnitra zmapovalo kvůli tvorbě nového zákona prostředí soukromé bezpečnosti a na základě analýz vymezilo několik problémů v oblasti soukromých bezpečnostních agentur.

V první řadě jde o samotný nesoulad právního řádu s ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky. V české legislativě totiž chybí úprava bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, ale zároveň absentuje zajištění ochrany soukromí a osobnosti sledovaných osob nebo zneužití získaných informací u jednoho klienta ve prospěch jiného klienta.

V současnosti je soukromá bezpečnostní činnost upravena jen a pouze množstvím rozličných předpisů. Ale vždy jen dílčím způsobem a nedostatečně. Se specifickou právní úpravou pro soukromou bezpečnostní činnost počítá Ústavní pořádek České republiky (čl. 1, čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.).

Dalšími problémy jsou složitý výběr soukromých bezpečnostních služeb objednateli (odběrateli služeb), problematické mzdové ohodnocení zaměstnanců vykonávajících bezpečnostní činnosti a často i jejich nízká profesní kvalita. Dále jde i o protiprávní jednání zaměstnanců, obcházení zákona o zbraních, nedostatek údajů o provozování bezpečnostní činnost a o nedostatečnou kontrolní činnost.

Sněmovna zatím nekonala

Návrh zákona byl zpracován už podle plánu legislativních prací na rok 2018 a na základě programového prohlášení vlády Andreje Babiše. Kabinet ho schválil usnesením č. 463 27. dubna 2020. V osmém volebním období Poslanecké sněmovny ale nebyl návrh zařazen ani na projednání v prvém čtení. Návrh zákona musí být aktualizován v souvislosti s nově přijatými zákony upravujícími elektronizaci veřejné správy, znaleckou činnost a další. Návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti bude aktualizován a znovu předložen.

Co na to agentury?

CEO největší české bezpečnostní agentury SECURITAS ČR, pan Pavel Adamovský zákon vítá a pochvaluje si, že vláda projevila značnou míru pochopení: „Musíme přivítat, že ministerstvo vnitra bere přípravu zákona vážně, ačkoliv nám po letech diskusí – od roku 2008 – asi nikdo nemůže vyčítat určitou míru skepse. Příjemně nás překvapilo, že v programovém prohlášení vlády se ohledně našeho zákona nevyskytují slova jako ´regulovat´, ´dostat pod kontrolu´ a podobně. Vláda tím dává najevo, že soukromý sektor bezpečnostních služeb vnímá jako partnera a slibuje moderní zákon určující pravidla hry.“

V otázce, jak má toto partnerství státu a privátních agentur vypadat, si Adamovský dovoluje být obezřetný: „Občas se objevily tendence vytvořit ze soukromých bezpečnostních služeb (SBS) jakousi pomocnou stráž státu, ačkoli SBS a detektivní služby mají primárně hájit zákonný zájem občana, tedy soukromé sféry. Na druhé straně je tu velký prostor pro spolupráci, například při ochraně objektů kritické infrastruktury, měkkých cílů, veřejných akcí, a možnost přímé participace agentur při zajištění bezpečnosti v krizových situacích různého rozsahu – obdobný model funguje mezi Hasičským záchranným sborem ČR a jednotkami požární ochrany obcí podniků.“

Doufejme tedy společně s podnikateli v bezpečnostních službách, že nová vláda zákon po dlouhé době čekání konečně prosadí a bude přitom zohledňovat i požadavky a postoje bezpečnostních agentur. Již mnohokrát se ukázalo, jak důležitá jejich činnost je, že mnohdy doplňují státní aparát pružněji a efektivněji. Je třeba se na ně tedy dívat ne jako na soupeře, ale jako na partnera.

Zdroj: vlada.cz, Ekonomický týdeník, Česká Justice,  Andrea Novotná

Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

David Andreas Holub, detektiv a jednatel bezpečnostní agentury I.D.C.

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

 Bohužel, situace ochrany domovní svobody je velice závažné a složité téma. Institut nutné obrany je popsán velice zřetelně, což spousta lidí neví a nedokáže si tu situaci představit, dokud se s tím v životě nesetkají v praxi, nebo při absolvování zbrojního průkazu. Běžný občan nemá šanci výklad nutné obrany kde vstřebat a pochopit. Zjednodušení či větší možnost ochrany domovní svobody bych určitě přivítal, ale zároveň zákonodárce chápu, že to není tak jednoduché. Je to lehce zneužitelné. Ale na druhou stranu, od toho tady máme orgány činné v trestním řízení, které by měly celou situaci vyhodnotit, aby byla v rámci zákona.

 Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Ano, určitě. Ale jak říkám, musí se k tomu upravit spousta faktorů, včetně prohloubení znalosti občanů v této oblasti.

 Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů?

V prvé řadě je třeba podotknout, že za současného stavu nemají žádnou. Každý soukromý bezpečnostní pracovník nebo detektiv má pravomoci dle zákona jako běžný občan. Rozhodně by SBS měly mít daleko vyšší pravomoci, jako třeba v USA, ale zase o to přísnější kontrolu a nutnost splnění daleko tvrdších pravidel pro získání koncese než nyní.

 Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády? ¨

Ano. Ale vzhledem k tomu, že jsem již 16 let členem České komory detektivních služeb, a vím, jak takové prosazovací pokusy končí, a jak málo se nám za ty roky podařilo prosadit, jsem spíše skeptický. Jak sami vidíme za poslední roky, vláda řeší jiná témata. Ale zároveň jsem životní optimista, a tak budu věřit a doufat, že to jednou nastane.

Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

Zdeněk Hraba (STAN) senátor, předkladatel principu castle doctrine

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

Možnosti ochrany domovní svobody jsou v našem právním řádu zatím upraveny velmi striktně, a právě proto jsem přišel s návrhem na zavedení principu tzv. castle doctrine. Jde o věc, která se dostává do mnoha právních řádů v Evropě. Nepředstavujme si pod tím povolení střelby do kohokoliv, kdo bez dovolení projde vaší brankou. Důležité ale je, aby byla posílena práva napadeného na úkor útočníka a aby ten, kdo se brání ve strachu, měl oporu v zákoně, nikoliv aby zákon nahrazovala judikatura. Myslím, že minimálně v tomto ohledu jsme se od minulého roku výrazně posunuli. Zaprvé se nám s kolegy podařilo prosadit zakotvení práva na obranu života i se zbraní v ruce do Listiny základních práv a svobod. Druhou změnu podpořil zatím Senát jako senátní návrh zákona a jde o novelu trestního zákoníku, která posílí práva lidí bránících se útočníkovi. Nově by tyto oběti nebyly trestány za použití vyšší intenzity obrany, než je dosud přípustné, pokud například jednají ve strachu o své děti. Negativní důsledky svého jednání by plně nesl útočník.

 Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Schválení principu Můj dům, můj hrad by bylo v současné chvíli dalším důležitým krokem v posílení práv oběti. Představte si například takovou maminku, která v noci ve svém domě přistihne zloděje na schodišti. Ve strachu o své děti a z obavy, co jí může udělat, jej strčí ze schodů. Nyní by musela pracně dokazovat, že nevybočila z mezí nutné obrany. A to by se mělo změnit. Právo musí stát na straně oběti, nikoliv pachatele.

Inspiroval jsem se v tomto bodu ve slovenském právu – slovenský herec Milan Kňažko ve svém domě překvapil zloděje a postřelil ho svou legálně drženou zbraní. U nás by za to byl soudně stíhán, na Slovensku potrestán nebyl. Zavedení tzv. castle doctrine by mělo rovněž preventivní funkci. Každý zloděj by pak musel počítat s tím, že na něj bude moci ve vykrádaném objektu jeho majitel zaútočit, podobně jako to udělal Milan Kňažko.

Nutno dodat, že Slovensko nešlo cestou změny definice nutné obrany, ale cestou rozšíření oprávněného použití zbraně. Což je jistě také možná cesta, jak legislativně ukotvit castle doctrine.

Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů?

Myslím si, přestože nemám rád kazuistické právní úpravy regulující vše do detailu, že v případě oprávnění a povinností soukromých bezpečnostních agentur a detektivních kanceláří by detailní seznam a vytyčení práv a povinností mělo svůj smysl. Věděli by to bezpečně jak adresáti těchto norem – tedy soukromé agentury, tak jejich zákazníci, tak i jejich potencionální subjekty zájmu.

Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády?

Ano, myslím si, že by mělo být obsahem vládního prohlášení a aktivně k přijetí takové právní úpravy přistoupit.

Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

Plk. Martin Hrinko, bývalý ředitel Pořádkové služby Policie ČR, bezpečnostní konzultant

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

Není ošetřena, orgány činné v trestním řízení tento trestný čin zpravidla uplatňují v praxi jen jakýsi „přílepek“ k jinému společensky nebezpečnějšímu trestnému činu např. krádeže vloupáním do bytu, sklepa aj. Takto „osamocený“ trestný čin většinou skončí jako přestupek kvůli nízké míře společenské nebezpečnosti. A taky se musí přiznat, že se tento úmyslný čin docela těžce prokazuje.

Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Zcela jistě! Mělo by to tak být, stejně, jak je to v jiných zemích světa. Tato tvrdší ochrana obydlí je jen přínosná a odrazující případné pachatele takových činů.

Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů? ¨

SBSky (asi ne všechny, nebo jen ty, které podle budoucího zákona splní přísné podmínky) by měli mít v IZS svou roli, dle mého názoru jako „ostatní složky IZS“ a stát by s nimi měl počítat jako s partnerem v oblasti bezpečnosti. Stále tvrdím, že SBSky jsou prodlouženou rukou policie za podmínek, že sekuriťáci budou splňovat podmínky, které zatím vyžaduje v minimální míře živnostenský zákon a do budoucna snad zákon „O bezpečnostní činnosti“.

Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády?

Vláda předložený návrh zákona O bezpečnostní činnosti předložený z dílny MV ČR již schválila, teď prochází už poněkolikáté, a pokaždé v jiných podobách, procesem schválení zákona našimi zákonodárci. Tak se snad po skoro 21 letech pokusů o schválení zákona tento další pokus podaří. Realita v praxi je smutná, jsme jednou z mála zemí, kde SBSky nemají pro svou činnost zákon.

Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

Jiří Mašek (ANO), poslanec, specialista hnutí na bezpečnost

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

Ne zcela. Tato problematika by měla projít sítem diskusí odborníků a odborných týmů, aby se došlo k plnohodnotnému řešení.

Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Ano, bude to ale legislativně velmi náročné.

Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů?

Doplňkovou, regulovanou zákonem. Chybějící legislativní rámec činí problematiku soukromých bezpečnostních služeb značně nepřehlednou. A rozhodně nelze připustit, aby SBS nahrazovaly stát.

Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády?

Ano, už včera bylo pozdě.

Security Guide oslovil osobnosti z bezpečnostní komunity a položil jim několik aktuálních otázek. Jak se staví k institutu nutné obrany, domovní svobodě nebo soukromým bezpečnostním službám?

Zde přinášíme odpovědi prvního respondenta:

Jana Černochová (ODS), poslankyně, starostka Prahy 2, kandidátka na ministryni obrany

Domníváte se, že v rámci současného institutu nutné obrany je dostatečně ošetřena i situace ochrany domovní svobody?

Úvahy nad posílením ochrany domovní svobody se vedou již několik let a nejsou žádnou novinkou. Je zapotřebí zmínit, že nutná obrana a krajní nouze, tak jak je známe z trestního zákoníku, je prověřena mnoha situacemi a je funkční. Přesto existují případy, kdy tato otázka, zda nepřistoupit k podrobnější úpravě právě směrem k posílení ochrany obránce či domovní svobody, znovu vyvstává. Diskusím nad zavedením jakési kvazi castle doctrine se ale rozhodně nebráním. Naopak to vnímám jako potřebné.

Domníváte se, že by zákonná kodifikace doktríny „můj dům, můj hrad,“ byla přínosnou k posílení práv obránce jako doplněk k institutu nutné obrany?

Tato filozofie je mi osobně velmi blízká. Zároveň jsem opatrná, protože zbrkle či neuváženě oblast nutné obrany upravovat, by bylo chybou. Současné znění trestního zákoníku zjednodušeně hovoří o tom, že obrana není trestná, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok. Zároveň nesmí být reakce obránce zjevně nepřiměřená. Silnější z logiky věci obrana musí být, to by se nikdo nikdy neubránil, ale nesmí být nepřiměřená. Přitom není rozhodné, zda jde o odvrácení útoku či nebezpečí, proti vlastnímu životu, zdraví a majetku svému, nebo svých blízkých. Tedy ochrana života, zdraví a majetku je možná již dnes. Nehraje ani roli, zda k obraně dochází doma, nebo někde na veřejně přístupném místě. Proto považuji za důležité si případnou změnu zákona a přiblížení se castle doctrine podrobněji rozebrat a přesvědčit se o její nezbytnosti a prospěšnosti. Můžeme se dostat třeba i do situace, že konkretizováním textu zákona dojdeme nakonec k tomu, že ochrana obránců před útokem může být paradoxně slabší, a tím půjdeme špatným směrem. Zákon by měl být co možná nejvíce jednoduchý a pochopitelný, což dle mého názoru v současnosti je.

Jakou se domníváte, že mají nebo by měly mít soukromé bezpečnostní služby a soukromé detektivní služby roli v systému vnitřní bezpečnosti ČR a v ochraně oprávněných zájmů občanů?

Soukromé bezpečnostní služby dnes hrají naprosto nepostradatelnou roli v oblasti systému zajišťování vnitřní bezpečnosti. Ať už se jedná o fyzickou či elektronickou ochranu osob, majetku, celých společností nebo i municipalit. Definovat ale hranice jejich činnosti se žádné vládě dodnes nepodařilo, a to je velká chyba. Je totiž klíčové, aby nikdy nedošlo k privatizaci bezpečnosti jako takové, to je totiž hlavní úkol státu, nikoliv soukromých společností. Je to jedna ze základních věcí, proč vůbec stát máme. Pokud bychom na tento princip rezignovali, mohlo by to vést až k ohrožení samotného demokratického zřízení. Nebylo tedy žádoucí, aby jakákoliv zákonná úprava soukromých bezpečnostních služeb v budoucnosti vedla k umožnění zásahu do práv a svobod třetích osob nad rámec toho, co může každý občan udělat už dnes. Cokoliv víc již náleží do kompetence policie, strážníků obecní policie apod.

Domníváte se, že nová vláda by měla konečně prosadit zákon o soukromých bezpečnostních a detektivních službách? Měl by se tento úkol stát součástí programového prohlášení vlády?

Rozhodně by to měla být její ambice. Dluh, aby soukromá bezpečnostní činnost či služba měla vlastní zákon, se bohužel neúspěšně řeší nejméně od roku 2011, kdy byla poprvé zařazena do Plánu legislativních prací vlády. Neexistence úpravy výkonu bezpečnostních činností pro vlastní potřebu fyzických a právnických osob tento segment trhu do jisté míry deformuje. Danou oblast totiž nelze adekvátně upravit živnostenským ani jiným už existujícím zákonem či jiným právním předpisem. Jedinou cestou je nová legislativa, která například upraví požadavky na bezúhonnost, spolehlivost a odbornou kvalifikaci soukromoprávních subjektů, ale i jejich zaměstnanců. Musí se zavést jasný systém standardů a kvality práce a jeho napojení na vývoj potřeb trhu a bezpečnostní situace. Nesmíme ale opomíjet i takovou oblast, jako jsou účinné ochranné mechanismy státu před tím, aby byly soukromé bezpečnostní služby a její činnosti zneužívány cizí mocností nebo organizovaným zločinem. Těch problémů a věcí, proč mít tento zákon je samozřejmě celá řada, ale je jasné, že současný stav je neudržitelný.