Dvacet let jste strávila u Policie ČR. Čím jste se tam zabývala?
Ano, dvacet let jsem byla policistkou pořádkové služby Policie ČR, kdy jsem po absolvování základní odborné přípravy na Střední policejní škole v Holešově začínala v oblasti hlídkové služby. Stejně tak, jako všichni policisté a policistky. Výkon hlídkové služby, tzv. „služby na ulici“, byl pro mě skvělou školou a startem pro další období fungování v policejní práci. Na tomto místě děkuji všem bývalým kolegům, kteří mě policejnímu „řemeslu“ naučili. Pořádkové službě jsem zůstala věrná po celou dobu trvání mého služebního poměru, v posledních letech před mým odchodem od policie jsem se věnovala i majetkové trestné činnosti s určitým specifikem v oblasti krádeží na osobách či vloupání do vozidel, objektů apod. Pořádková služba, jakožto uniformovaná složka policie, je službou v terénu, kde se musíte naučit adekvátně reagovat na různé situace. Jste v první linii. V takových případech je potřeba rychle se rozhodovat a jednat, a ve zvlášť vypjatých situacích mnohdy i zapomenout na to, že jste žena. Jsem dodnes hrdá, že jsem mohla být součástí české policie, a i po odchodu do civilu (k 1.11. letošního roku je to 5 let), se stále cítím být její součástí. Srdcem i duší jsem stále policistkou. Obezřetnost, opatrnost, postřeh, ale i pokora, ve mně zůstanou napořád. Věřím, že mi dají za pravdu i další kolegové, „policisté ve výslužbě“.
Co Vás k policii táhlo? Měla jste nějaké vzory?
Původní profesí jsem zdravotní sestra, avšak cca v 19 letech jsem pocítila potřebu radikální změny. Tím nechci říct, že volba mé původní profese byla špatná, nicméně je jiné rozhodovat se o profesním směřování ve věku, kdy opouštíte základní školu, nebo o pět let později, kdy jste již někde jinde. Částečně mi byl inspirací člen mé širší rodiny, který byl dlouhá léta šéfem kriminalistické techniky v Ostravě, nicméně cenné rady mi poskytl i dnes stále ještě sloužící policista, kterého jsem poznala v době, kdy jsem ještě byla zdravotní sestrou. Ten mě, dá se říct nasměroval, na koho se obrátit, jakým způsobem podat žádost o přijetí k policii a zasvětil mě také do tajů průběhu celého výběrového řízení. Jsem žena činu, proto moje rozhodnutí jít do toho a přihlásit se, bylo realizováno.
Nastupovala jste k PČR v roce 1996. Jak Vás přijal mužský kolektiv?
Kolegové policisté mě přijali velice hezky. Párkrát, zejména na počátku mého působení u policie, mi bylo řečeno, že působím křehce a nemohu v reálné službě uspět. To se naštěstí nepotvrdilo. Mohu říct, že se mi v mužském kolektivu pracuje o mnoho lépe než v ženském. V roce 1996 zdaleka nebylo policistek mnoho, proto se domnívám, že muži přítomnost těch několika málo žen ve svých řadách vítali.
Setkala jste se někdy s pochybnostmi ohledně svých kompetencí proto, že jste žena?
Osobně jsem se s tímto nesetkala. Obecně se domnívám, že snad ve všech profesích se to ale stává. Stále se ještě najdou kolektivy, ve kterých mají ženy nesnadné postavení a je pro ně o mnoho náročnější prosadit se zejména ve vedoucích funkcích.
Z Vašeho životopisu je znát, že se ráda realizujete a vzděláváte. V současné době pracujete na doktorátu. O co přesně jde?
Ano, je to tak, mám ráda výzvy. Vzdělávání, získávání nových dovedností, zkušeností či schopností, patří mezi mé priority, radosti a záliby. V současné době jsem doktorandkou 2. ročníku studia na VŠB v Ostravě, fakultě bezpečnostního inženýrství, kde studuji obor Požární ochrana a bezpečnost, ve čtyřletém programu Požární ochrana a průmyslová bezpečnost. Toto studium obnáší také publikování v zahraničních časopisech, sbornících apod. Většinu svého života jsem zasvětila Policii ČR, proto i nyní, po odchodu do civilu, studuji obor související s bezpečností. Tímto však v oblasti vzdělávání rozhodně nekončím, docentura je pro mě další velkou výzvou. Celoživotním vzorem, a to nejen v oblasti vzdělávání, je pro mě bývalý ředitel Služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR, vážený pan docent Ing. Martin Hrinko, Ph. D., MBA, LL. M., nejvzdělanější policista u nás. Je velká škoda, že právě tito lidé opouštějí řady Policie ČR.
Proč jste se od policie přesunula právě k problematice BOZP?
Zde bych Vás, paní redaktorko, s dovolením malinko poopravila, pracuji na Oblastním inspektorátu práce v Ostravě (dříve Inspektorát bezpečnosti práce), kde působím na pozici inspektorky pracovněprávních vztahů, i když součástí inspektorských zkoušek každého inspektora jsou také zkoušky z oblasti BOZP. Celá řada bývalých příslušnic či příslušníků policie s ukončeným vysokoškolským vzděláním inklinuje k činnostem ve státní správě s vírou v totožný či přinejmenším podobný řád, který znali z předchozího služebního života. Pro mě byla tato změna profese opět velkou výzvou, součástí profilu inspektora inspekce práce je mimo jiné také složení úřednických zkoušek, a to na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Pro vysvětlení-jednotlivé oblastní inspektoráty práce (v ČR je jich celkem 8) jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce a tento je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Co vše spadá do vaší kompetence? Jak na vás reagují klienti? Bývají překvapení, že tyto věci řeší žena?
Náplní mé práce je mimo jiné provádění kontrol dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Jedná se o kontroly v terénu, tedy přímo v sídlech kontrolovaných osob, ale jde i o celou škálu odborných činností inspektora, jako třeba poskytování bezplatné poradenské a konzultační činnosti v budově inspektorátu v úředních dnech. V uvedenou dobu mohou těchto služeb využívat nejen zaměstnanci, ale taktéž zaměstnavatelé a další osoby. Souběžně s tímto typem poradenské činnosti je občanům poskytována poradenská činnost prostřednictvím telefonu či e-mailu.
Co se týká reakcí klientů, v zásadě se setkávám s pozitivními reakcemi, navzdory tomu, že inspektorát práce je orgán represivní, který je oprávněn navrhovat a udělovat sankce za jednotlivá porušení ustanovení zákoníku práce. Myslím si, že v tomto oboru lidé příliš nerozlišují, zda danou problematiku řeší žena či muž.
Co si myslíte o kvótách?
Zavedení kvót pro ženy nejsem příliš nakloněna. Uvítala bych však, kdyby bylo vyšší zastoupení žen na řídících pozicích, současně za předpokladu, aby byly ženy motivovány ke kariérnímu postupu a byly jim vytvořeny určité podmínky. A to i přesto, že si v průběhu života zakládají rodiny, což je trochu posune o krok zpět. Většina žen zůstává s malým dítětem doma na rodičovské dovolené. V současné době nemám pocit, že by bylo ženám jakkoli bráněno působit na vyšších pozicích.
Jaké největší potíže v oblasti BOZP řešíte? Kde jsou největší nedostatky?
Mnohdy kontroly v oblasti pracovněprávních vztahů probíhají ve spolupráci s inspektory pro oblast BOZP a dle mých zkušeností jde o celou řadu porušení v oblasti BOZP, od těch méně závažných, po pochybení zcela zásadní. Překvapuje mě neznalost kontrolovaných osob této problematiky, která se následně může projevit i vyšší pracovní úrazovostí zaměstnanců. Domnívám se, že je potřeba rozšířit povědomí o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mimo jiné také preventivně-působící činností, zvýšením četnosti školení nejen zaměstnanců, ale především zaměstnavatelů.
Co byste poradila ženám, které chtějí uspět v bezpečnostní oblasti?
Služba u Policie ČR je nesmírně náročná, a to nejen po stránce fyzické, ale rovněž psychické. Především doporučuji ženám, které chtějí u policie pracovat, důkladně zvážit, zda jsou schopny unést vysokou míru každodenního stresu. Avšak bezpečnostní oblast zahrnuje širokou škálu činností, i mimo policii, proto jsem rozhodně nakloněna tomu, aby v oblasti bezpečnosti působilo více žen.
Medailonek: Mgr. et Bc. Petra Vrtalová pracovala dvacet let u Policie ČR, nyní se zabývá pracovněprávními vztahy na Inspektorátu práce v Ostravě. Je také doktorandkou 2. ročníku studia na Vysoké škole báňské, na Fakultě bezpečnostního inženýrství, kde studuje obor Požární ochrana a bezpečnost. Ráda se vzdělává a baví ji na sobě pracovat.
Děkuji za rozhovor Andrea Novotná
