Rubrika: Bezpečnost pro širokou veřejnost

Město Plzeň získalo dotaci na nasazení detektorů střelby, panických výkřiků a tříštění skla.

Speciální detektory, které jsou instalované v plzeňských ulicích, pomáhají policistům i městským strážníkům. Eliminují falešná hlášení a zvýší verifikaci reálných událostí. Senzory budou umisťované také s přihlédnutím k již zbudované síti městského kamerového systému.

Začátkem roku 2022 byla zpracována Studie pokrytí detektory zvukových událostí s výběrem míst, kde je žádoucí detektory střelby využít.

„Senzory jsme již otestovali na Americké ulici a v reálném provozu jsme se přesvědčili o tom, že skutečně fungují. V současné době jsou s velmi vysokou mírou spolehlivosti schopné zaznamenat výstřel, panický výkřik a tříštění skla – například při rozbití výlohy vandaly či zloději. Plzeň získala na projekt nasazení SED detektorů střelby, panických výkřiků a tříštění skla dotaci ve výši 550 tisíc korun z ministerstva vnitra. Bezpečnost v Plzni je jednou z mých priorit a věřím, že toto je další krok k posílení bezpečnosti v našem městě,“ uvedl pro portál plzen.eu primátor města Plzně Roman Zarzycký.

Více informací najdete zde.

Zdroj: plzen.eu; JM

V následující analýze se odbornice na mezinárodní politiku zamýšlí nad pozicí České republiky na poli energetické bezpečnosti.

Popisuje příčiny z minulosti, brilantně rozebírá současný stav, dává ale nahlédnout i možný vývoj…

Energetická bezpečnost je základním kamenem pro fungování státu. Její ohrožení je proto pro každou zemi zásadní bezpečnostní hrozbou. Mezinárodní vývoj nám v posledním roce jasně ukázal, jak závažná tato hrozba může být, pokud na ní stát není dostatečně připraven. Mezi země, které zajištění své energetické bezpečnosti v uplynulých letech hrubě podcenily, patří i Česká republika.

Napravit tuto chybu a dohnat ztracený čas bude obtížné, nejedná se však o neřešitelný problém. Posílení energetické bezpečnosti se musí stát klíčovou prioritou státu, které bude věnována přednostní pozornost v zájmu co nejrychlejšího odstranění zranitelností, jimiž nyní Česká republika trpí.

Evropský střet geopolitiky a klimatu

Klíčovým faktorem, který v posledních letech nejvýznamněji zasáhl do energetické bezpečnosti jednotlivých evropských států, byla nově schválená klimatická politika Evropské unie, která si vytýčila za cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Bez ohledu na geopolitické změny v Evropě a rostoucí agresivitu Ruska se rozhodla jít cestou prosazování zelených technologií, aniž by brala dostatečně v potaz jejich nákladnost, za současného sankcionování fosilních paliv s jedinou výjimkou, a to zemního plynu.

Výsledkem bylo prohlubování závislosti na dodávkách zemního plynu z Ruska, které bylo pro většinu zemí na evropském kontinentu jeho hlavním dodavatelem. Přetrvávající nejasnosti ohledně budoucnosti jaderné energetiky, především zda bude zařazena mezi bezemisní čisté zdroje, pak vedlo k poklesu investic do nových zdrojů i v tomto sektoru, což zranitelnost řady evropských států dále prohloubilo.

Na počátku roku 2022 se tak Evropská unie ocitla na rozcestí. Sice se podařilo dospět k dohodě o zařazení jaderné energie mezi bezemisní čisté zdroje, čímž se společně se zemním plynem stala oficiálně schváleným přechodným zdrojem do roku 2050, zároveň ale Rusko rozpoutalo válku vůči Ukrajině a ruský zemní plyn se stal klíčovou zbraní v této válce, a to jak pro Rusko, tak pro Evropu. Závislost evropských států na ruském zemním plynu se rázem stala velkým problémem.

Evropská unie se tak svými neuváženými rozhodnutími na poli klimatické politiky vmanévrovala do pasti, z níž se jen obtížně bude dostávat hledáním alternativ, které však stávající problém nemusí vyřešit včas.

Energetické závislosti a zranitelnosti České republiky

Stejně jako většinu evropských států zastihl i Českou republiku vývoj na východě Evropy v oblasti energetické bezpečnosti nepřipravenou. Historické zkušenosti s Ruskem má přitom více než bohaté. Diverzifikace dodávek ropy a zemního plynu a omezení závislosti na Rusku v energetické a surovinové oblasti patřily mezi hlavní priority českých vlád po roce 1989.

Díky těmto snahám byly v 90. letech vybudovány nové produktovody směrem na západ do Německa, konkrétně ropovod IKL pro dodávky ropy z terminálu v italském Terstu a propojení na systém německých plynovodů pro dodávky zemního plynu z Norska. Přestože těmito kroky se závislost na ruských surovinách snížila, problém zajištění energetické bezpečnosti země trvale nevyřešila.

Spotřeba ropy z Ruska klesla o polovinu, v případě zemního plynu to však bylo jen o čtvrtinu. Navíc se v posledním desetiletí závislost na ruském zemním plynu opět prohloubila, a to díky výstavbě plynovodu Gazela, který začal přivádět ruský zemní plyn do země i z Německa přes plynovody Opal a Nord Stream I, a následnému vypršení kontraktu na dodávky zemního plynu z Norska, který vláda neobnovila.

Poslední ranou pak bylo zastavení projektu výstavby plynovodu Stork II, který měl zajistit napojení na polský LNG terminál ve Svinoústí a přispět tím k potřebné diverzifikaci. Od roku 2017 se tak Česká republika stala na dodávkách zemního plynu z Ruska znovu plně závislá, a tedy i kriticky zranitelná.

Ruská agrese vůči Ukrajině odhalila zranitelnost země v plném rozsahu. Neexistenci alternativ k ruskému zemnímu plynu vláda narychlo začala řešit investicí do pronájmu části nově otevíraného LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, který by měl přes německé plynovody zajistit pokrytí třetiny české spotřeby zemního plynu. Současně obnovila jednání s polskou vládou o výstavbě plynovodu Stork II s cílem dosáhnout jeho zprovoznění do roku 2026. Razantně také začala přehodnocovat postoj předchozí vlády i k dalším projektům posilujícím plynovodní propojení v severojižním směru, a to konkrétně k plynovodu BACI mezi Českou republikou a Rakouskem, který měl být součástí původně plánovaného propojení do Chorvatska s cílem získat přístup k LNG terminálu na ostrově Krk. Aktivnější roli české vlády lze tak nyní očekávat i v rámci inciativy Trojmoří, jejíž potenciál při budování infrastrukturních propojení ve střední a východní Evropě doposud Česká republika nedokázala využít.

Budoucnost české energetiky

Z hlediska energetické bezpečnosti České republiky je rovněž důležité, jakým způsobem bude do budoucna nastaven energetický mix státu, aby byly zajištěny stabilní dodávky elektřiny pro chod firem i domácnosti.

V tomto směru se ovšem země dostává pod tlak klimatické politiky Evropské unie a jejích ambiciózních cílů. Česká republika nedisponuje vhodnými přírodními podmínkami pro výstavbu rozsáhlejší infrastruktury obnovitelných zdrojů v podobě solárních či větrných parků a kapacita využití vodní energie je již v zásadě vyčerpána. Výroba elektřiny z těchto zdrojů navíc podléhá značným výkyvům a nelze je tudíž považovat za stabilní. Řešení tak musí hledat jinde, a tím je jaderná energie a její potenciál s ohledem na délku využitelnosti jaderných zdrojů a jejich stabilitu.

Současný podíl jaderné energetiky na českém energetickém mixu činí díky provozu dvou jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně celkem 40 %. Dlouhodobým záměrem státu je tento podíl navýšit, resp. Nahradit část dosluhujících uhelných elektráren právě novými jadernými bloky.

Neshody na politické úrovni táhnoucí se několik posledních let však vedly k tomu, že k oficiálnímu vyhlášení tendru na výstavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany bylo přistoupeno až letos v březnu. Toto zpoždění navíc nemusí být konečné. Vše může ještě zkomplikovat délka povolovacího řízení i možné problémy při samotné výstavbě bloku. Termín jeho spuštění do provozu v roce 2036 tak nelze brát v žádném případě jako konečný a pevný. Výstavba nových jaderných bloků by proto měla získat nejvyšší vládní prioritu, povolovací řízení by měla být výrazně zkrácena a počítáno by mělo být i s novými jadernými technologiemi v podobě malých modulárních reaktorů, jejichž masový rozvoj se v nadcházejících letech celosvětově očekává. Právě tyto malé reaktory se totiž mohou stát významným přínosem pro zajištění budoucí energetické bezpečnosti státu.

Hrozby v národním a evropském kontextu

S probíhajícími geopolitickými změnami ve světě a nárůstem bezpečnostních hrozeb se znovu ukazuje, jak důležité je zajištění energetické bezpečnosti státu a jak krátkozraké je při volbě dodavatelů energií podceňovat bezpečnostní aspekty a mezinárodní vývoj.

Nedostatečnou diverzifikaci dodávek především zemního plynu lze v kontextu vývoje v Evropě v posledním desetiletí považovat za přímé ohrožení, za které nesou odpovědnost vlády v jednotlivých evropských zemích. Na další agresi ze strany Ruska se bylo možné z hlediska energetické bezpečnosti připravit, jak ukazuje případ Polska.

Česká republika však pod vlivem ruských zájmových kruhů i na ně napojených domácích firem šla zcela opačným směrem a svou závislost na Rusku naopak prohloubila. Navíc reálně hrozilo, že ruský vliv zasáhne i strategický sektor jaderné energetiky, v podobě přidělení zakázky na výstavbu nového jaderného bloku ruské společnosti Rosatom. K tomu naštěstí nedošlo, a to díky schválení zákona, jenž účast firem z rizikových zemí, konkrétně z Ruska a Číny, z účasti v tendru předem vyloučil. Tato bezpečnostní pojistka tak zajistí, aby ani do budoucna nedošlo k ohrožení tohoto klíčového energetického sektoru vstupem států představujících pro Českou republiku bezpečnostní riziko.

K přehodnocení přístupu k energetické bezpečnosti však bude muset dojít i na celoevropské úrovni v rámci Evropské unie. Není možné, aby při vytýčeném přechodu ke klimaticky neutrální budoucnosti byly přehlíženy bezpečnostní a ekonomické aspekty této politiky. Ruská agrese vůči Ukrajině plně odhalila surovinovou zranitelnost evropských států, a to díky prosazování zemního plynu na úkor jiných fosilních paliv a ignorování bezpečnostních rizik s tím spojených. Evropské energetické bezpečnosti také neprospěly dlouholeté debaty o tom, jak se postavit k budoucnosti jaderné energetiky na evropském kontinentě.

Výsledkem byl útlum budování nových jaderných zdrojů, které nyní při pokrývání spotřeby elektřiny v Evropě bytostně chybí a nelze je rychle nahradit jinými zdroji. Ekonomické dopady evropské klimatické politiky jsou pak zcela zjevné.

Kumulativní efekt způsobil extrémní nárůst ceny elektřiny, který se propisuje do cen zboží a služeb, ohrožuje konkurenceschopnost evropských ekonomik a evropské občany razantním propadem jejich životní úrovně. 

Jak zajistit klimaticky neutrální energetickou bezpečnost?

Evropská unie, stejně jako její jednotlivé členské státy, včetně České republiky, musí investovat do své udržitelné budoucnosti, energetické i klimatické. Dosažení tohoto cíle však nemůže být postaveno na dodávkách levných nerostných surovin ze třetích zemí, často nedemokratických či přímo s nepřátelskými úmysly, ale na investicích do moderních technologií, ať již malých jaderných modulárních reaktorů či nových potenciálních zdrojů na bázi vodíku. Základem budoucího klimaticky neutrálního energetického mixu nemohou být obnovitelné zdroje energie, s ohledem na jejich výkyvy při výrobě elektřiny, kterými ohrožují fungování přenosových sítí.

Musí jít o zdroje stabilní a v kontextu bezpečnosti také o zdroje technologicky plně kontrolované evropskými státy nebo jejich demokratickými partnery. Nelze v žádném případě opakovat chyby z posledních let, kdy výroba většiny součástek pro solární a větrné elektrárny budované v Evropě byla přenechána Číně a adekvátní alternativa pro jejich dodávky nyní prakticky neexistuje. Závislost evropských států na této vysoce rizikové zemi, navíc s globálními mocenskými ambicemi, je další velkou hrozbou, s níž se Evropská unie bude muset do budoucna vypořádat.

Martina Heranová je analytičkou a konzultantkou v oblasti mezinárodní politiky. Přednáší na vysoké škole Cevro Institut. V minulosti působila na Ministerstvu zahraničních věcí (2002-2013), kde zastávala řadu diplomatických pozic, včetně postu zástupkyně velvyslance na ambasádě v Litvě. Specializuji se na otázky mezinárodní bezpečnosti (zj. geopolitiku a globální bezpečnostní výzvy, ruské a čínské vlivové operace) s důrazem na region střední Evropy.

Zdroj: Cevro Institut, AN

 

České školy už nejsou bezpečné. Během posledních let jsme zažili několik tragických událostí. Naposledy šlo o brutální útok studenta, který svého učitele napadl a zavraždil mačetou.

Není tedy divu, že školy chtějí svou bezpečnost zvýšit. Experti se však shodují, že ne každé řešení vede k úspěchu. Asociace bezpečná škola vytvořila manuál, kde popisuje nejčastější pochybení…

Šablonová řešení

Bez ohledu na to, jak kvalitně je zpracované, unifikované řešení bezpečnosti neexistuje. Vzorové řešení může posloužit pouze jako vodítko, které nám pomůže neopomenout nic důležitého. Každá škola je odlišná, a to nejen stavebně, ale především režimem a lidmi, kteří ji navštěvují. Napasovat školu do šablony sice může v první fázi ušetřit peníze, ale výsledky mohou být katastrofální. Každá škola by měla mít zpracované své vlastní bezpečnostní řešení stejně, jako má zpracované požární poplachové směrnice a školní řád.

Špatná komunikace s okolím

Zpracovatel bezpečnostního řešení, ale i všichni, kteří jsou do bezpečnostního procesu aktivně zapojeni, by neměli být uzavření a vše dělat po svém. Neuzavírejte se do své kanceláře. Vyjděte z ní a pozorujte své okolí. Diskutujte o bezpečnosti s ostatními – pedagogy, technickými pracovníky, rodiči i studenty. Ptejte se jaká rizika a hrozby vnímají a jaké mají návrhy na zlepšení. Přizvěte si na pomoc specialistu. Zkrátka rozšiřte svůj pohled o postřehy a znalosti druhých. Díky tomu bude výsledné řešení bezpečnosti skutečně komplexní a efektivní.

Řešení bez odborného posudku

Nedostatek finančních prostředků, předsudky či jiné důvody mohou vést k tomu, že si škola nenechá zpracovat odborné bezpečnostní posouzení. Je ale skutečně vhodné, šetřit zrovna na tomto místě? Pohled odborníka vychází ze zkušeností a znalostí, které jsou pro školu přínosem. I kdyby měl být závěr auditu pozitivní a většinu opatření zhodnotit jako správná, odborné posouzení se vždy vyplatí.

Rychlá a zaručená řešení

Obchodní zástupci umí být velmi přesvědčiví. Dejte si pozor na věty typu: „Když nainstalujete náš produkt, už se nikdy nic nemůže stát“, nebo: „Udělejte ‚to a to‘ a máte klid“. Každé řešení by mělo být promyšlené. Instalaci systémů by měla předcházet jak projektová dokumentace, tak především plán režimových opatření, která popíšou, jak systém ke zlepšení bezpečnosti správně používat. Díky těmto krokům „nevyhodíte“ peníze za systémy, které nakonec nebude nikdo využívat.

Špatné určení priorit

Počáteční nadšení může svádět k tomu, že se špatně stanoví priority. Například (jak již bylo popsáno výše) se může stát, že škola jako první investuje do technického zabezpečení, ale nejsou stanovena režimová opatření, která definují, jak je využívat. Nicméně režimová opatření lze stanovit i ve chvíli, kdy škola žádné technické zabezpečení nemá, a v dohledné době na něj nebude mít dostatek prostředků. Bezpečnostní specialista je připraven vám pomoci stanovit správný postup implementace nápravných opatření.

Řešení „na půl cesty“

Bez jasného plánu se může stát, že škola začne bezpečnostní řešení implementovat, ale proces nedotáhne do konce. Paradoxně to může vést k falešnému pocitu bezpečí a snížení opatrnosti. Z praxe lze uvést příklady typu: „Nemusím být pozorný ke svému okolí, máme tu přece kamery“, na které se ale nikdo nedívá, nebo „Do školy se nikdo nepovolaný nedostane, máme tu přístupový systém“, ale dveře zůstávají otevřené, či studenti běžně otevírají dveře návštěvám.

 

„Jednou bezpečný, navždy bezpečný“

Často se stává, že škola investuje do jednorázového bezpečnostního posudku, který je odborně zpracován a přinese užitečné postřehy. Řada škol poté návrhy na zlepšení skutečně implementuje a bezpečnost na škole se zlepší. Tím to ale skončí. Stavební úpravy, změna v učebních plánech, pronájem prostor komerčním účelům, či vnější vlivy však mají za následek to, že zavedená opatření přestanou být účinná. Proto je důležité bezpečnost posuzovat pravidelně a bezpečnostní plány uzpůsobovat aktuálním podmínkám.

Není definována odpovědná osoba

Dokud není definována žádná konkrétní osoba, která má bezpečnost ve škole na starosti, je téměř nemožné bezpečnostní opatření zavést a udržet při životě. Ve škole by měl být vždy někdo, kdo bude dohlížet na funkčnost bezpečnostních systémů a dodržování režimových opatření.

Zdroj: Asociace bezpečná škola, AN

V adventní čas se na mnoha místech konají vánoční trhy. Jakkoli je to téma příjemné, ani zde by provozovatelé neměli zapomínat na své povinnosti.

Jelikož se věnujeme bezpečnosti, máme na mysli hlavně povinnosti v oblasti BOZP a PO, které bývají součástí kontrol. Nejednou se totiž zaměřil SÚIP (Státní úřad inspekce práce) právě na stánkaře ve vánočních městečkách. Tak se na to podívejme…

Problémy na trzích

Právě na trzích se velmi často setkáváme s dočasně zaměstnanými prodejci. Jedná se většinou o brigádníky. Z hlediska BOZP nebo náhrady škody se na zaměstnance pracující na základě dohod pohlíží stejně jako na zaměstnance pracující v pracovním poměru. Proto je zaměstnavatel povinen všechny zaměstnance bez výjimek seznámit se všemi bezpečnostními předpisy ještě před nástupem do práce. Zároveň také musí zajistit bezpečnost daných zaměstnanců a vybavit je řádnými osobními ochrannými pracovními prostředky.

Vstupní lékařské prohlídky

U zaměstnanců na dohodu je nutné, aby zaměstnavatel zajistil provedení vstupní lékařské prohlídky pouze tehdy, pokud má zaměstnanec vykonávat práci, která je podle zákona rizikovou. V ostatních případech se v rámci dohody vstupní lékařská prohlídka nevyžaduje.

Přečtěte si také: Lékařské prohlídky zaměstnanců. Povinnost, která se týká všech zaměstnavatelů.

Kontroly SÚIP

Dle zkušeností Státního úřadu inspekce práce představuje nárazové, sezónní a krátkodobé zaměstnávání zvýšené riziko v tom smyslu, že právě proměnlivá potřeba pracovní síly může vést k nelegálnímu zaměstnávání osob. Proto se kontroly velmi často zaměřují na odhalování nelegální práce a splnění zákonné povinnosti mít na pracovišti kopie dokladů o pracovněprávním vztahu.

Dále se inspekce soustředí na kontrolu dodržování vybraných předpisů v oblasti bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení. Mezi časté nedostatky, u kterých se inspektoři běžně na vánočních trzích setkávají u stánkařů patří zejména výskyt poškozených kabelů pohyblivých přívodů, neoznačených kabelů a neupevněného osvětlení. Pokud se jako prodejce chystáte na trhy, nezapomeňte, že i vy musíte mít provedené kontroly a revize kabelů, případně dalších elektrických zařízení.

Kontroly jako prevence

„V předvánoční době se naši inspektoři vydávají na adventní trhy a podobné akce spojené s prodejem,“ potvrzuje tiskový mluvčí Státního úřadu inspekce práce, Richard Kolibač. „Většinou jde o namátkový výběr, ale občas vyrážíme i na podnět, který k nám vznesl někdo z občanů. Chápu, že na jednu stranu je inspekce pojímána jako narušitel vánoční nálady, ale na druhou stranu je nutno dodat, že poctivý podnikatel se nemusí ničeho bát. My tu nejsme od toho, abychom lidem znepříjemňovali Vánoce, ale musíme zkontrolovat, zdali vše probíhá podle zákonných předpisů a norem. Jsme vlastně takovou prevencí, protože můžeme upozornit na problémy, které by skutečně mohly někomu zkazit svátky,“ vysvětluje mluvčí.

Zdroj: Extéria.cz, Státní úřad inspekce práce, AN

Větší bezpečnost v EU i lepší správa hranic, to slibuje spuštění nových informačních systémů, které spěje do závěrečné fáze. Právě tato témata byla předmětem jednání Správní rady evropské agentury eu-LISA, která se ve dnech 16. – 17. listopadu 2022 sešla v Praze v rámci českého předsednictví EU.

Členové správní rady mluvili především o zavádění nových informačních systémů v programu interoperability. Jedním z nich je Systém vstupu/výstupu (EES) založený na automatické registraci cestujících ze zemí mimo EU na vnějších hranicích Schengenu. Nahradí systém ručního razítkování pasů a přispěje k boji proti terorismu, protože bude obsahovat informace o předchozím odepření vstupu. Tématem diskuse byl i Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS), Eurodac nebo Vízový informační systém. Pro úspěšné dokončení těchto projektů je klíčová spolupráce členských států, Evropské komise a evropských agentur Frontex, Europol i eu-LISA. „Věřím, že klíčové systémy programu interoperability se podaří uvést do provozu během roku 2023,“ řekl náměstek ministra vnitra pro řízení sekce veřejné správy a eGovernmentu David Sláma.

V návaznosti na výroční konferenci eu-LISA, která proběhla v říjnu v Tallinnu ve spolupráci s českým předsednictvím v Radě EU, byla na programu jednání také příprava na převzetí systému e-CODEX. Ten má propojit vnitrostátní systémy za účelem provádění přeshraničních řízení v občanských a trestních věcech.

Evropská agentura eu-LISA letos slaví 10 let od svého založení. Během této doby hrála zásadní roli při vývoji a provozu rozsáhlých informačních systémů pro zajištění bezpečnosti EU a volného pohybu v Schengenu. V souvislosti se zprovozněním nové generace Schengenského informačního systému, EES či ETIAS bude její úloha i nadále zásadní pro udržování bezpečnosti v EU.

Zdroj: mvcr.cz; JM

Nemělo by se to dít, ale přesto se to děje – i na pracovišti dochází k násilí.

Vynechme teď problematiku mobbingu či bossingu (šikana od kolegů nebo od nadřízeného). V tomto článku se zaměříme na násilí, se kterým se určité skupiny zaměstnanců setkávají ze strany klientů nebo veřejnosti…

Lidé, kteří mají kontaktní práci nebo jednají přímo s veřejností, mohou čelit agresivnímu nebo násilnému chování. Mohou být vystaveni nadávání, vyhrožování nebo dokonce fyzickému napadení.

Násilí na pracovišti, nebo související s prací, je jakýkoliv incident, při kterém je osoba vystavena týrání, vyhrožování nebo dokonce fyzickému napadení za okolností souvisejících s její pracovní činností. Slovní napadání a vyhrožování jsou nejčastější typy incidentů v této oblasti. Fyzické útoky jsou poměrně vzácné, ale dějí se.

Ohroženi násilím jsou zejména osoby, jejichž práce vyžaduje jednání s veřejností. Největší riziko násilí na pracovišti představuje:

• poskytování služeb
• pečovatelské služby
• zdravotnictví
• úřady
• vzdělávání
• hotovostní transakce
• doručovatelské služby

Práce, kam se nikdo nehrne

Zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli mít zájem na omezení násilí na jejich pracovišti. Pro zaměstnavatele může násilí znamenat zhoršení morálky a může vést ke špatnému obrazu celé organizace, což ztěžuje nábor nových a udržení těch stávajících zaměstnanců. Může to také znamenat dodatečné náklady s absencí nebo vyššími pojistnými a kompenzačními platbami. Zaměstnancům může násilí způsobit bolest, úzkost, ale např. také invaliditu nebo dokonce smrt. Fyzické útoky jsou zjevně nebezpečné, ale závažné nebo trvalé verbální napadání či vyhrožování může také vážným způsobem poškodit zdraví zaměstnanců (úzkost nebo stres).

Jedním z nástrojů pro řešení a efektivní zvládnutí násilí na pracovišti je čtyřstupňový proces řízení. Zaměstnavatel by měl:

1. zjistit, zda na pracovišti opravdu dochází k násilí
2. rozhodnout, jaké kroky pro potlačení násilí podnikne
3. přijmout opatření pro eliminaci násilí na pracovišti
4. kontrolovat, zda opatření fungují a pravidelně vyhodnocovat stav

Je důležité si uvědomit, že tyto čtyři fáze nejsou jednorázovým souborem akcí. Pokud fáze 4 ukazuje, že problém přetrvává, proces by se měl opakovat znovu. Fáze 1 a 2 jsou ukončeny provedením posouzení rizik.

Posouzení rizik – jak na to?

Prvním krokem při hodnocení rizik je identifikace nebezpečí, tedy zjištění, zda máte problém a jak moc je závažný. Možná si myslíte, že násilí na vašem pracovišti není problém nebo že incidenty jsou vzácné. Pohled vašich zaměstnanců však může být velmi odlišný. Je tedy důležité se zaměstnanců zeptat.

Nabízí se možnost udělat to neformálně prostřednictvím manažerů, nadřízených a zástupců BOZP nebo pomocí krátkého dotazníku, díky kterému můžete zjistit celou řadu důležitých informací. Zeptejte se zaměstnanců přímo, zda se někdy cítí ohroženi a proč? Řekněte jim výsledky svého průzkumu, aby si uvědomili, že vám záleží na jejich zdraví a bezpečnosti.

Jak je důležité míti záznamy

Je dobré zaznamenávat incidenty, včetně slovního napadání a výhrůžek. Může být užitečné zaznamenat si následující informace:

• popis toho, co se stalo;
• podrobnosti o oběti (obětech), útočníkovi (útočnících) a případných svědcích
• výsledek, včetně ztráty pracovní doby jak u dotčeného jednotlivce (postižených osob), tak u organizace jako celku
• podrobnosti o místě incidentu

Z různých důvodů se někteří zaměstnanci mohou zdráhat hlásit případy agresivního chování, které v nich vyvolává pocit ohrožení nebo obav. Mohou mít například pocit, že akceptování zneužívání je součástí jejich práce. Budete potřebovat záznam všech incidentů, abyste si mohli vytvořit úplný obrázek o problému. Povzbuďte zaměstnance, aby bez otálení a zbytečného protahování hlásili všechny incidenty, a dejte jim vědět, že to je to, co očekáváte.

Zaznamenejte a detailně popište místo, čas a typ incidentu, jeho potenciální závažnost, kdo byl zapojen a možné příčiny. Je důležité, abyste prozkoumali každou zprávu o incidentu, abyste zjistili, zda mohlo dojít k závažnějším následkům. Zde je příklad jednoduché klasifikace, která vám pomůže rozhodnout, jak závažné jsou incidenty

• smrtelné zranění;
• vážné zranění;
• zranění nebo emoční šok vyžadující první pomoc, ambulantní ošetření, poradenství, nepřítomnost v práci;
• pocit ohrožení nebo úzkosti.

Mělo by být snadné klasifikovat závažná zranění, ale budete se muset rozhodnout, jak klasifikovat vážné nebo přetrvávající verbální napadání pro vaši organizaci, abyste pokryli všechny incidenty, které znepokojují zaměstnance.

Ke kontrole vzorů můžete použít podrobnosti ze záznamů o incidentech spolu s klasifikacemi. Hledejte běžné příčiny, oblasti nebo časy. Kroky, které podniknete, pak mohou být zacíleny tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Kdo je připraven, není překvapen

Neomezujte své hodnocení jen na incidenty, které již postihly vaše vlastní zaměstnance. S určitými pracovními situacemi může být znám také určitý vzor násilí. Užitečné informace o tom mohou poskytnout obchodní a profesní organizace a odborové svazy. Články v tisku vás také mohou upozornit na relevantní incidenty a potenciální problémové oblasti. Poté, co jste zjistili, že násilí může být pro vaše zaměstnance problémem, se musíte rozhodnout, co je třeba udělat. Pokračujte v hodnocení rizik provedením následujících kroků, které vám pomohou se rozhodnout, jaké kroky pro eliminaci či úplné potlačení násilí na pracovišti podniknout:

1. Rozhodněte, kdo a jak může být poškozen

Identifikujte, kteří zaměstnanci jsou ohroženi. Ti, kteří jsou v přímém kontaktu s veřejností, jsou obvykle nejzranitelnější. Kde je to vhodné, identifikujte potenciálně násilné osoby předem, aby bylo možné minimalizovat rizika z nich vyplývající.

2. Vyhodnoťte závažnost rizika

Zkontrolujte stávající opatření, zda jsou dostatečná nebo by se mělo udělat více. Pamatujte, že násilí je obvykle výsledkem kombinace faktorů.

3. Školte a informujte

Vyškolte své zaměstnance, aby dokázali rozpoznat rané příznaky agrese, aby se jí mohli vyhnout, nebo se s ní vyrovnat. Ujistěte se, že plně rozumí jakémukoliv systému, který jste pro jejich ochranu nastavili. Poskytněte zaměstnancům veškeré informace, které mohou potřebovat k identifikaci klientů s anamnézou násilí nebo k předvídání faktorů, které by mohly zvýšit pravděpodobnost násilí.

4. Zlepšete pracovní prostředí

Zajistěte lepší sezení, výzdobu, osvětlení ve veřejných čekárnách a pravidelnější informace o zpožděních. Zvažte také opatření fyzické bezpečnosti, jako jsou:

• videokamery nebo poplašné systémy;
• kódované bezpečnostní zámky na dveřích, aby se veřejnost nedostala do prostor pro zaměstnance;
• širší přepážky a zvýšené podlahy na straně přepážky pro zaměstnance poskytující větší ochranu zaměstnanců.

5. Buďte flexibilní

Použijte raději šeky a kreditní karty místo hotovosti, aby se potenciální loupež stala mnohem méně atraktivní. Při převozu bankovních peníz obměňujte zvolenou trasu, abyste snížili riziko loupeže. Zajistěte, aby personál doprovodil kolega, pokud se musí mimo své pracoviště nebo na odlehlém místě setkat s podezřelým agresorem. Zajistěte, aby zaměstnanci, kteří pracují mimo svou základnu, zůstali v kontaktu s ostatními. Udržujte počet zaměstnanců na pracovišti, abyste zabránili rozvoji situace osamělého pracovníka.

Výhružka násilím neustává ani po skončení pracovní doby. Je dobrou praxí zajistit, aby se zaměstnanci mohli bezpečně dostat domů. Například tam, kde se od zaměstnanců vyžaduje, aby pracovali pozdě, mohou zaměstnavatelé pomoci zajištěním dopravy domů nebo zajištěním bezpečného parkoviště.

Zaměstnanci budou pravděpodobně více oddaní opatřením, pokud je pomohou navrhnout a uvést do praxe. Kombinace opatření často funguje nejlépe. Soustředění se pouze na jeden aspekt problému může situaci zhoršit. Pokuste se zaujmout celkový pohled a vyvážit rizika pro své zaměstnance proti případné reakci veřejnosti. Pamatujte, že atmosféra, která naznačuje, že zaměstnanci mají obavy z násilí, může někdy zvýšit jeho pravděpodobnost.

6. Přijměte opatření pro eliminaci násilí na pracovišti

Vaše zásady pro řešení násilí mohou být zapsány do vašeho prohlášení o zásadách ochrany zdraví a bezpečnosti, aby si toho byli vědomi všichni zaměstnanci. To pomůže vašim zaměstnancům s vámi spolupracovat, dodržovat postupy a hlásit jakékoliv další incidenty.

Pravidelně poté kontrolujte, jak dobře fungují vaše opatření, konzultujte to přitom se zaměstnanci nebo jejich zástupci. Zvažte za tímto účelem vytvoření společných výborů pro řízení a bezpečnost. Uchovávejte záznamy o incidentech a pravidelně je kontrolujte. Ukážou vám, jaký pokrok děláte a jestli se problém mění.

Nejlepší by jistě bylo, aby žádná organizace nemusela tyto záležitosti řešit. Jelikož ale nežijeme v ideálním světě, doufáme, že tento článek vám pomůže případné nepříjemnosti efektivněji řešit.

Zdroj: Státní úřad inspekce práce, Mgr. Jaroslav Biel – specialista BOZP a psycholog, AN

 

Že má Česká republika vřelé vztahy s Izraelem, to je dobře známý fakt. Obě země spolupracují v oblasti vědy, techniky, ale i bezpečnostních záležitostí. A právě k tématu bezpečnosti, resp. obrany, se 9. listopadu uskutečnil Strategický dialog.

Českou stranu na jednání zastupoval náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR Jan Jireš. Celého jednání se účastnil i náměstek pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany ČR Lubor Koudelka. Na izraelské straně jednání vedl Dror Shalom, ředitel politicko-vojenské kanceláře Ministerstva obrany Izraele.

Obranná spolupráce s Izraelem představuje dlouhodobě jednu z priorit Ministerstva obrany ČR. Ačkoliv se zástupci rezortů obrany pravidelně setkávají na různých úrovních, Strategický dialog umožňuje detailněji projednat celou šíři obranné spolupráce a stanovit její další směřování v následujícím období. Je současně příležitostí, jak prodiskutovat aktuální otázky regionální i mezinárodní bezpečnosti.

Před samotným jednáním Strategického dialogu přijal ředitele Shaloma náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec, který ocenil dosavadní průběh vzájemné spolupráce a podpořil její další rozvoj.

Stěžejním tématem jednání byl současný stav bilaterální obranné relace a možnosti jejího dalšího posílení. „Spolupráce mezi našimi zeměmi má dlouhou historickou tradici. S tím se však nechceme spokojit a usilujeme o další prohloubení praktické spolupráce,“ zdůraznil náměstek Jireš. Shoda panovala na posílení aktivit v oblastech vzdělávání a výcviku, vojenského zdravotnictví, a spolupráce na úrovni vojenské policie a hasičských jednotek. „Měli bychom se soustředit na praktické výstupy naší spolupráce, zejména skrze sdílení znalostí a zkušeností, rozvoj strategického myšlení,“ doplnil ředitel Shalom.

Strategické partnerství mezi ČR a Izraelem se projevuje i v akvizičních projektech. Izraelské společnosti významně podílejí na modernizaci Armády ČR – od vybavení obrněnců Pandur přes střely SPIKE až po nové radiolokátory MADR a protiletadlový systém SPYDER. Na zakázkách se nemalou měrou podílí i český obranný průmysl. Spolupráce českých a izraelských firem je obecně velmi aktivní a značně perspektivní oblastí.

Obě delegace diskutovaly také aktuální regionální a mezinárodní bezpečnostní situaci, od války na Ukrajině přes adaptaci NATO na nové bezpečnostní prostředí až po současné dění v regionu Blízkého východu.

Zdroj: Ministerstvo obrany, AN