Rubrika: Bezpečnost pro širokou veřejnost

  • Královéhradecký kraj zrealizoval modernizaci speciálních výslechových místností

    Královéhradecký kraj zrealizoval modernizaci speciálních výslechových místností

    Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje zmodernizovalo speciální výslechové místnosti (SVM), určené pro práci s dětskými svědky, oběťmi závažné trestné činnosti a traumatizovanými a zvlášť zranitelnými oběťmi, které jsou policistům k dispozici na všech územních odborech. Ty podléhají jednotně stanoveným technickým standardům, ale musí splňovat i další stavební a jiná kritéria tak, aby se tam vyslýchaná osoba necítila stísněně a mohla policistům při komunikaci poskytnout maximum informací. V letech 2020 – 2021 došlo k obměnám technického vybavení i interiérů. Kvalitativní rozdíl je, podle prvotních reakcí, nesrovnatelný.

    SVM určené pro práci s dětskými svědky, oběťmi závažné trestné činnosti, traumatizovanými a zvlášť zranitelnými oběťmi, které jsou policistům k dispozici na všech územních odborech Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se díky dotacím z rezortního Programu Ministerstva vnitra v oblasti prevence kriminality i finanční podpoře Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje dočkaly v uplynulých dvou letech 2020 – 2021 výrazné modernizace, uvedla ve veřejném prohlášení kpt. Mgr. Eva Prachařová.

    Místnosti, či spíše komplexy, zahrnující samotnou výslechovou místnost a nezbytné technické zázemí, na územních odborech Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov byly vybudovány v prvním desetiletí druhého milénia a od té doby je využívali policisté při své práci prakticky beze změn.

    Za dobu své existence v nich speciálně vyškolení odborníci na komunikaci s dětmi z řad kriminalistů společně s dalšími zástupci jiných institucí provedli stovky, či spíš tisíce výslechů a rozhovorů s dětskými oběťmi a svědky. Speciální výslechové místnosti sloužily a slouží, právě díky svému technickému vybavení a možnostem, i k výslechům a rozhovorům s dospělými oběťmi a svědky, zasaženými zvlášť traumatizující událostí, kdy je stejně, jako v případě dětí, u těchto dospělých žádoucí minimalizovat další dopady tzv. „druhotné viktimizace“ těchto obětí a svědků.

    Nekvalitní a technologicky zastaralé vybavení v místnostech policisté díky dotacím v uplynulých 24 měsících vyměnili za moderní audio a video přístroje, změn a vylepšení se dočkaly i samotné interiéry jednotlivých místností tak, aby mohly sloužit svému účelu podle nejnovějších standardů, dodává kpt. Mgr. Eva Prachařová.

    Místnosti, podléhající jednotně stanoveným technickým standardům, ale musí splňovat i další stavební a jiná kritéria tak, aby se tam vyslýchaná osoba necítila stísněně, mohla policistům při komunikaci poskytnout maximum informací a bylo možno z komunikace pořídit kvalitní zvukový i obrazový záznam, který může nahradit další a opakované výslechy. Pořízený záznam je poskytnut přímo orgánům činným v trestním řízení či znalcům z oboru psychiatrie a psychologie, kdy dítě či traumatizovaný dospělý již nemusí své často otřesné zážitky opakovat u soudu, neboť kvalitně zachycená výpověď je v návaznosti na posudky odborníků považována za plně dostačující. Často se jedná o jedinečný neopakovatelný procesní úkon, při kterém je právě kvalita pořízených záznamů rozhodující.

    Hned, jak v modernizovaných prostorách dozněly zvuky posledních úprav, a poslední technika byla na místě, policisté je začali okamžitě znovu využívat a kvalitativní rozdíl je, podle prvotních reakcí, nesrovnatelný.

    Zdroj: policie.cz; JM

  • Evropské ceny prevence kriminality byly uděleny. V celoevropské konkurenci se na třetím místě umístil vítěz českého národního kola ECPA.

    Evropské ceny prevence kriminality byly uděleny. V celoevropské konkurenci se na třetím místě umístil vítěz českého národního kola ECPA.

    V rámci soutěže o nejlepší projekt Evropské ceny prevence kriminality (ECPA) za rok 2021, se v celoevropské konkurenci na třetím místě umístil vítěz českého národního kola ECPA, projekt „Nenech to být“, realizovaný Nadačním fondem Nenech to být. Projekt je unikátní v tom, že jej vytvořili žáci pro žáky. Jedná se o webovou platformu a mobilní aplikaci, která bojuje proti šikaně a vylučování z kolektivu ve škole, umožňuje rychlou a anonymní komunikaci mezi žáky, učiteli i rodiči ohledně problémů ve školním prostředí.

    Letošní kolo ECPA bylo věnované problematice šikany a násilí mezi nezletilými, a to v offline i online formě. Vítězem se stal projekt „Ask for Help!“ z Maďarska, na druhém místě se pak umístil projekt „Safety skills education“ z Finska.

    Ve čtvrtek 9. prosince 2021 byly udělovány evropské ceny prevence kriminality. V rámci soutěže o nejlepší projekt Evropské ceny prevence kriminality (ECPA) za rok 2021, organizované Evropskou sítí pro prevenci kriminality (EUCPN), se v celoevropské konkurenci na krásném třetím místě umístil vítěz českého národního kola ECPA, projekt „Nenech to být“, realizovaný Nadačním fondem Nenech to být.

    Letošní kolo ECPA bylo věnované problematice šikany a násilí mezi nezletilými, a to v offline i online formě. Vítězem se stal projekt „Ask for Help!“ z Maďarska, na druhém místě se pak umístil projekt „Safety skills education“ z Finska.

    Více o Evropské ceně prevence kriminality se můžete dozvědět zde: BPC-ECPA/EUCPN. Na tomto webu budou také dostupné jednotlivé projekty.

    Projekt je unikátní v tom, že jej vytvořili žáci pro žáky

    Projekt do národního kola soutěže nominoval Krajský úřad Jihomoravského kraje. „Projekt je unikátní v tom, že jej vytvořili žáci pro žáky (tři studenti brněnského gymnázia). Jedná se o webovou platformu a mobilní aplikaci, která bojuje proti šikaně a vylučování z kolektivu ve škole, umožňuje rychlou a anonymní komunikaci mezi žáky, učiteli i rodiči ohledně problémů ve školním prostředí. Anonymní podněty se dostanou do rukou odborníků na příslušné škole, kteří pak tyto případy šikany a násilí (ale objevují se podněty oznamující i jiné problémy rizikového chování) řeší. Odborníci zapojení do projektu pak školám poskytují podporu, jak případy šikany řešit a dětem pomoci.“, říká o projektu Michal Barbořík, ředitel odboru prevence kriminality.

    Projekt „Nenech to být“ na osvětě a prevenci šikany a kyberšikany spolupracuje i s organizacemi a influencery. Někdy bývá nazýván také anonymní schránkou důvěry. Jeho využití je však širší a začíná se uplatňovat i v oblastech ochrany oznamovatelů či budování lepšího prostředí ve firmách.

    Jedná se o velký úspěch a důkaz toho, že kvalitní preventivní projekty inspirativní v rámci celé Evropy umíme realizovat i v České republice. Oceněným kolegům posíláme srdečnou gratulaci!“, vzkázal první náměstek ministra vnitra Jiří Nováček.

    Podrobnosti k projektu si můžete přečíst v přiložené soutěžní dokumentaci, a to pro národní kolo soutěže v českém jazyce a pro evropské kolo (podrobnější texty) v anglickém jazyce.

    Webové stránky projektu najdete zde.

    Zdroj: mvcr.cz; JM

  • Mezinárodní bezpečnostní institut realizoval workshop na téma Nové možnosti v oblasti situační prevence kriminality

    Mezinárodní bezpečnostní institut realizoval workshop na téma Nové možnosti v oblasti situační prevence kriminality

    Mezinárodní bezpečnostní institut realizoval wokshop na téma využití moderních technologií v problematice situační prevence kriminality – 1. ročník kulatého stolu na téma Nové možnosti v oblasti situační prevence kriminality, který se uskutečnil online 7. 12. 2021 v 9:00. Témata zastoupená v programu se týkala např. nové Strategie prevence kriminality České republiky nebo využití softwarových nástrojů pro analýzu obrazu nebo praktické domácí a zahraniční zkušenosti. Registrace je bezplatná.

    Mezinárodní bezpečnostní institut připravil ve spolupráci s Odborem prevence kriminality Ministerstva vnitra České republiky wokshop na téma využití moderních technologií v problematice situační prevence kriminality – 1. ročník kulatého stolu na téma Nové možnosti v oblasti situační prevence kriminality. Jednalo se o setkání zástupců veřejného sektoru, průmyslu a akademie, při kterém bude diskutována oblast využití moderních informačních a komunikačních technologií pro potřeby situační prevence kriminality. Uskutečnil se online 7. 12. 2021 v 9:00.

    Woskshop měl nabitý program s řadou vystoupení a širokou škálou témat. Konkrétní vystoupení se týkala například nové Strategie prevence kriminality České republiky, možnosti veřejné podpory při rozvoji Městských kamerových dohledových systémů (MKDS), využití softwarových nástrojů pro analýzu obrazu nebo praktické domácí a zahraniční zkušenosti.

    Mezi přednášející patřil např. JUDr. Michal Barbořík, ředitel odboru prevence kriminality, MV ČR; JUDr. Tomáš Koníček, nezávislý bezpečnostní poradce; Martin Zrzavecký za Statutární město Plzeň a další.

    Program konference ke stažení najdete zde.

    Mezinárodní bezpečnostní institut, z. ú. se zabývá problematikou bezpečnosti a obrany na domácí i zahraniční úrovni. Tým se skládá z odborníků s různorodými dovednostmi a zkušenostmi, tudíž získává ucelený pohled na problematiku. MBI se soustředí zejména na:

    • mezinárodní spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany,
    • shromažďování a analýzu novinek a dostupných informací a
    • testování a implementaci nových bezpečnostních a obraných technologií.

    Zdroj: mbi.expert; JM

  • Security Guide přináší rozhovory s úspěšnými ženami v bezpečnostním oboru. Dnes odpovídá inspektorka Oblastního inspektorátu práce v Ostravě a bývalá policistka Petra Vrtalová.

    Security Guide přináší rozhovory s úspěšnými ženami v bezpečnostním oboru. Dnes odpovídá inspektorka Oblastního inspektorátu práce v Ostravě a bývalá policistka Petra Vrtalová.

    Dvacet let jste strávila u Policie ČR. Čím jste se tam zabývala?

    Ano, dvacet let jsem byla policistkou pořádkové služby Policie ČR, kdy jsem po absolvování základní odborné přípravy na Střední policejní škole v Holešově začínala v oblasti hlídkové služby. Stejně tak, jako všichni policisté a policistky. Výkon hlídkové služby, tzv. „služby na ulici“, byl pro mě skvělou školou a startem pro další období fungování v policejní práci. Na tomto místě děkuji všem bývalým kolegům, kteří mě policejnímu „řemeslu“ naučili. Pořádkové službě jsem zůstala věrná po celou dobu trvání mého služebního poměru, v posledních letech před mým odchodem od policie jsem se věnovala i majetkové trestné činnosti s určitým specifikem v oblasti krádeží na osobách či vloupání do vozidel, objektů apod. Pořádková služba, jakožto uniformovaná složka policie, je službou v terénu, kde se musíte naučit adekvátně reagovat na různé situace. Jste v první linii. V takových případech je potřeba rychle se rozhodovat a jednat, a ve zvlášť vypjatých situacích mnohdy i zapomenout na to, že jste žena. Jsem dodnes hrdá, že jsem mohla být součástí české policie, a i po odchodu do civilu (k 1.11. letošního roku je to 5 let), se stále cítím být její součástí. Srdcem i duší jsem stále policistkou. Obezřetnost, opatrnost, postřeh, ale i pokora, ve mně zůstanou napořád.  Věřím, že mi dají za pravdu i další kolegové, „policisté ve výslužbě“.

    Co Vás k policii táhlo? Měla jste nějaké vzory?

    Původní profesí jsem zdravotní sestra, avšak cca v 19 letech jsem pocítila potřebu radikální změny. Tím nechci říct, že volba mé původní profese byla špatná, nicméně je jiné rozhodovat se o profesním směřování ve věku, kdy opouštíte základní školu, nebo o pět let později, kdy jste již někde jinde. Částečně mi byl inspirací člen mé širší rodiny, který byl dlouhá léta šéfem kriminalistické techniky v Ostravě, nicméně cenné rady mi poskytl i dnes stále ještě sloužící policista, kterého jsem poznala v době, kdy jsem ještě byla zdravotní sestrou. Ten mě, dá se říct nasměroval, na koho se obrátit, jakým způsobem podat žádost o přijetí k policii a zasvětil mě také do tajů průběhu celého výběrového řízení. Jsem žena činu, proto moje rozhodnutí jít do toho a přihlásit se, bylo realizováno.

    Nastupovala jste k PČR v roce 1996. Jak Vás přijal mužský kolektiv?

    Kolegové policisté mě přijali velice hezky. Párkrát, zejména na počátku mého působení u policie, mi bylo řečeno, že působím křehce a nemohu v reálné službě uspět. To se naštěstí nepotvrdilo. Mohu říct, že se mi v mužském kolektivu pracuje o mnoho lépe než v ženském. V roce 1996 zdaleka nebylo policistek mnoho, proto se domnívám, že muži přítomnost těch několika málo žen ve svých řadách vítali.

    Setkala jste se někdy s pochybnostmi ohledně svých kompetencí proto, že jste žena?

    Osobně jsem se s tímto nesetkala. Obecně se domnívám, že snad ve všech profesích se to ale stává. Stále se ještě najdou kolektivy, ve kterých mají ženy nesnadné postavení a je pro ně o mnoho náročnější prosadit se zejména ve vedoucích funkcích.

    Z Vašeho životopisu je znát, že se ráda realizujete a vzděláváte. V současné době pracujete na doktorátu. O co přesně jde?

    Ano, je to tak, mám ráda výzvy. Vzdělávání, získávání nových dovedností, zkušeností či schopností, patří mezi mé priority, radosti a záliby. V současné době jsem doktorandkou 2. ročníku studia na VŠB v Ostravě, fakultě bezpečnostního inženýrství, kde studuji obor Požární ochrana a bezpečnost, ve čtyřletém programu Požární ochrana a průmyslová bezpečnost. Toto studium obnáší také publikování v zahraničních časopisech, sbornících apod. Většinu svého života jsem zasvětila Policii ČR, proto i nyní, po odchodu do civilu, studuji obor související s bezpečností. Tímto však v oblasti vzdělávání rozhodně nekončím, docentura je pro mě další velkou výzvou. Celoživotním vzorem, a to nejen v oblasti vzdělávání, je pro mě bývalý ředitel Služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR, vážený pan docent Ing. Martin Hrinko, Ph. D., MBA, LL. M., nejvzdělanější policista u nás. Je velká škoda, že právě tito lidé opouštějí řady Policie ČR.

    Proč jste se od policie přesunula právě k problematice BOZP?

    Zde bych Vás, paní redaktorko, s dovolením malinko poopravila, pracuji na Oblastním inspektorátu práce v Ostravě (dříve Inspektorát bezpečnosti práce), kde působím na pozici inspektorky pracovněprávních vztahů, i když součástí inspektorských zkoušek každého inspektora jsou také zkoušky z oblasti BOZP. Celá řada bývalých příslušnic či příslušníků policie s ukončeným vysokoškolským vzděláním inklinuje k činnostem ve státní správě s vírou v totožný či přinejmenším podobný řád, který znali z předchozího služebního života. Pro mě byla tato změna profese opět velkou výzvou, součástí profilu inspektora inspekce práce je mimo jiné také složení úřednických zkoušek, a to na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Pro vysvětlení-jednotlivé oblastní inspektoráty práce (v ČR je jich celkem 8) jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce a tento je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí.

    Co vše spadá do vaší kompetence? Jak na vás reagují klienti? Bývají překvapení, že tyto věci řeší žena?

    Náplní mé práce je mimo jiné provádění kontrol dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Jedná se o kontroly v terénu, tedy přímo v sídlech kontrolovaných osob, ale jde i o celou škálu odborných činností inspektora, jako třeba poskytování bezplatné poradenské a konzultační činnosti v budově inspektorátu v úředních dnech. V uvedenou dobu mohou těchto služeb využívat nejen zaměstnanci, ale taktéž zaměstnavatelé a další osoby. Souběžně s tímto typem poradenské činnosti je občanům poskytována poradenská činnost prostřednictvím telefonu či e-mailu.

    Co se týká reakcí klientů, v zásadě se setkávám s pozitivními reakcemi, navzdory tomu, že inspektorát práce je orgán represivní, který je oprávněn navrhovat a udělovat sankce za jednotlivá porušení ustanovení zákoníku práce. Myslím si, že v tomto oboru lidé příliš nerozlišují, zda danou problematiku řeší žena či muž.

    Co si myslíte o kvótách?

    Zavedení kvót pro ženy nejsem příliš nakloněna. Uvítala bych však, kdyby bylo vyšší zastoupení žen na řídících pozicích, současně za předpokladu, aby byly ženy motivovány ke kariérnímu postupu a byly jim vytvořeny určité podmínky. A to i přesto, že si v průběhu života zakládají rodiny, což je trochu posune o krok zpět. Většina žen zůstává s malým dítětem doma na rodičovské dovolené. V současné době nemám pocit, že by bylo ženám jakkoli bráněno působit na vyšších pozicích.

    Jaké největší potíže v oblasti BOZP řešíte? Kde jsou největší nedostatky?

    Mnohdy kontroly v oblasti pracovněprávních vztahů probíhají ve spolupráci s inspektory pro oblast BOZP a dle mých zkušeností jde o celou řadu porušení v oblasti BOZP, od těch méně závažných, po pochybení zcela zásadní. Překvapuje mě neznalost kontrolovaných osob této problematiky, která se následně může projevit i vyšší pracovní úrazovostí zaměstnanců. Domnívám se, že je potřeba rozšířit povědomí o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mimo jiné také preventivně-působící činností, zvýšením četnosti školení nejen zaměstnanců, ale především zaměstnavatelů.

    Co byste poradila ženám, které chtějí uspět v bezpečnostní oblasti?

    Služba u Policie ČR je nesmírně náročná, a to nejen po stránce fyzické, ale rovněž psychické. Především doporučuji ženám, které chtějí u policie pracovat, důkladně zvážit, zda jsou schopny unést vysokou míru každodenního stresu. Avšak bezpečnostní oblast zahrnuje širokou škálu činností, i mimo policii, proto jsem rozhodně nakloněna tomu, aby v oblasti bezpečnosti působilo více žen.

    Medailonek: Mgr. et Bc. Petra Vrtalová pracovala dvacet let u Policie ČR, nyní se zabývá pracovněprávními vztahy na Inspektorátu práce v Ostravě. Je také doktorandkou 2. ročníku studia na Vysoké škole báňské, na Fakultě bezpečnostního inženýrství, kde studuje obor Požární ochrana a bezpečnost. Ráda se vzdělává a baví ji na sobě pracovat.

    Děkuji za rozhovor Andrea Novotná

  • Ředitel BIS Michal Koudelka obdržel další cenu.

    Ředitel BIS Michal Koudelka obdržel další cenu.

    Ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka byl mezi osmi oceněnými, kteří 1.12. 2021 z rukou legendárního pilota, armádního generála Emila Bočka, obdrželi cenu Morální autorita.

     „Toto ocenění je pro mě naprosto výjimečné, protože mi ho dala žijící legenda, hrdina a člověk, který patří k mým velkým vzorům,“ uvedl po převzetí ceny Michal Koudelka.

    Mezi oceněnými byli letos například bývalý předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, neurochirurg Vladimír Beneš nebo zakládající člen Sdružení novodobých válečných veteránů ČR Jindřich Sitta. Ocenění převzali také zástupci Vojenského historického ústavu Bratislava a Domov „Vlčí mák“ v Ústřední vojenské nemocnici.

    Pro ředitele naší kontrarozvědky Michala Koudelku jde už o několikáté ocenění v řadě. V březnu 2019 obdržel Tenetovu cenu za zahraniční spolupráci, která je pojmenovaná po Georgi Tenetovi, jenž byl ředitelem CIA v době útoků 11. září 2001 a války v Iráku.

    Předseda horní sněmovny Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil pak předal 28. září 2021 Koudelkovi stříbrnou medaili „za vytrvalou službu vlasti za všech okolností“.

    Zdroj: TZ BIS; AN

  • Nový dokumentární film režisérky Kateřiny Hrochové ukazuje problematiku druhotné viktimizace obětí sexuálního násilí

    Nový dokumentární film režisérky Kateřiny Hrochové ukazuje problematiku druhotné viktimizace obětí sexuálního násilí

    Wikupedie:  Viktimizace je proces poškozování a způsobování újmy jedinci, který se stává obětí trestné činnosti.[1] Jedná se o pojem užívaný v užším pohledu viktimologií, dále pak forenzní psychologiíkriminologií i samotným trestním právem.

    Viktimologie, coby nauka o obětech a jejich viktimizaci, rozlišuje tři typy viktimizace: primární, sekundární a terciární. Současně typizuje také psychický dopad zločinu na oběť a prožívání újmy obětí.

    Česká televize uvedla na kanále ČT2 dokumentární film Znásilnění pod kůží zabývající se problematikou druhotné viktimizace obětí sexuálního násilí. Dokument ukazuje tři ženy, které popisují své zážitky, aby pomohly vysvětlit, co to znásilnění je, jaké jsou následky pro oběť samotnou a s čím se musely střetávat poté, co svůj zážitek sdílely s rodinou nebo i s veřejností. V dokumentu vystoupili i doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. a JUDr. Tomáš Durdík.

    Velký televizní dokument Znásilnění pod kůží režisérky Kateřiny Hrochové zpracovává přetrvávající ožehavé téma v naší společnosti, kterým je znásilnění žen. Autoři důslednou novinářskou a dokumentaristickou prací ukazují na konkrétních příbězích, proč je pro oběti složité násilný sexuální čin nahlásit. Jak velký je tlak, který na ně společnost vyvíjí. A co všechno na jejich cestě za spravedlností nefunguje. Pokud jste v této zemi sexuálně napadeni, stáváte se obětí dvakrát. Poprvé jste obětí násilníka. Po druhé ubližuje liknavý systém, který operuje se zastaralými mýty, a společnost, která vám apriori nevěří, uvádí Česká televize.

    Dokument má 52 minut. Podle českého portálu Česko-Slovenská filmová databáze má v době publikování článku vysoké hodnocení 71 %.

    Pokud se ocitnete v podobné situaci, je tu pro vás 24 hodin denně bezplatná Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí na tel. čísle 116 006.

    Dokument najdete na stránkách České televize zde.

    Zdroj: bkb.cz, ceskatelevize.cz; JM

  • Vidět a být viděn: základní pravidlo bezpečnosti na silnicích. Krátké dny nahrávají dopravním nehodám na neosvětlených místech.

    Vidět a být viděn: základní pravidlo bezpečnosti na silnicích. Krátké dny nahrávají dopravním nehodám na neosvětlených místech.

    Podzim a zima díky krátkým dnům nahrávají dopravním nehodám, kterých se účastní neoznačení chodci a cyklisté. Ti se vystavují velkému nebezpečí, ačkoli povinnost používat reflexní prvky za snížené viditelnosti na komunikacích mimo obec, kde není veřejné osvětlení, ukládá od roku 2016 zákon. Důležité je však i umístění prvku, ideálně na pohyblivé části těla, tedy na zápěstí či kotníku ve směru tak, aby jej řidiči viděli. Také řidiči motorových vozidel musí být na cestách vždy dobře vidět.

    Neoznačení chodci a cyklisté se vystavují velkému nebezpečí. Podle statistik bývá v tomto ročním období nejvíce dopravních nehod. Chodci společně s cyklisty patří mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu. Zejména na podzim, kdy ráno je dlouho tma a odpoledne se brzy stmívá, je zapotřebí, aby byli lidé vidět a předešli nehodám. Střet s autem může mít osudové následky. Také řidiči motorových vozidel musí dbát na to, aby byli při svých cestách vždy dobře vidět.

    Vidět a být viděn. Základní pravidlo bezpečnosti na silnicích, které by měl dodržovat každý nejen v podzimních měsících. “V provozu nejsme sami a měli bychom být k sobě navzájem ohleduplní. Jak může řidič zajistit bezpečí ostatních, když dobře neuvidí přes znečištěné čelní sklo automobilu nebo když se chodec oblékne do tmavého oblečení a za šera vyrazí na procházku? Abychom při snížené viditelnosti zabránili nehodám, musíme být zodpovědní a obezřetní,“ zdůrazňuje Markéta Novotná, krajská koordinátorka MD BESIP Libereckého kraje.

    Viditelný chodec

    Chodci by pro zvýšení své viditelnosti měli používat kombinaci pestrobarevných oděvů doplněných reflexními doplňky. Existuje jich celá řada. Od běžně známých reflexních pásků, přívěsků až po doplňky oblečení, nebo reflexní části samotných oděvů či celoreflexní oděvy. “Na trhu je celá škála dostupných fluorescenčních a reflexních doplňků a prvků, kterými se můžeme vybavit. Člověk je díky nim vidět na téměř čtyřnásobnou vzdálenost než v bílém oblečení a v provozu se bude určitě cítit bezpečněji,“ říká Jan Polák z Týmu silniční bezpečnosti. Doplněk však musí být správně umístěný. „Na uchu batohu či kabelky schovaný pod paží nám bude k ničemu. Nejlepší je umístění na pohyblivé části těla, tedy na zápěstí či kotníku. Případně ve směru tak, aby jej řidiči viděli,“ radí Polák.

    Povinnost používat reflexní prvky za snížené viditelnosti na komunikacích mimo obec, kde není veřejné osvětlení, ukládá od roku 2016 zákon. Reflexní prvky by však měly být běžnou součástí při nevlídném počasí nehledě na místo, kde se chodec pohybuje.

    Viditelný cyklista

    Mnoho cyklistů od vyjížděk neodradí ani nízké teploty, mlha a déšť. Neměli by však podcenit svou bezpečnost a viditelnost. Za běžného denního světla musí být jejich jízdní kolo nebo koloběžka povinně vybaveno odrazkami. Za snížené viditelnosti pak navíc i bílým světlem vpředu a červeným světlem vzadu. Cyklisté by v těchto dnech měli sami sebe a svá kola nebo koloběžky vybavit dalšími reflexními doplňky. Jejich jednoduchým použitím při jízdě zvyšují svou bezpečnost. „Například pro zřetelné ukázání znamení o změně směru jízdy je vhodné mít v oblasti zápěstí reflexní pásku,“ říká Markéta Novotná.

    Viditelný motorista

    Neviditelná dopravní nehoda nehrozí pouze chodcům a cyklistům. I řidiči motorových vozidel musí být pro ostatní účastníky provozu viditelní. Svou viditelnost zajistí zejména správnou funkcí světlometů. Majitelé starších vozidel by měli zkontrolovat propustnost světlometů, případně si světla očistit, rozleštit nebo pořídit nová. U nových automobilů je důležité důkladné vyzkoušení automatických světel.

    Dobrá viditelnost u řidičů motorových vozidel však znamená i dobrý výhled řidiče z vozidla. Hlavně před zimou je zapotřebí zkontrolovat gumičky stěračů, dostatek nemrznoucí kapaliny do ostřikovačů, skla uvnitř odmastit a zkontrolovat funkci klimatizace, která usnadňuje odmlžení skel.

    Zdroj: TZ ČTK; JM

  • Přinášíme rozhovor s Petrem Kábrtem, policistou, který odsloužil více jak 30 let. Mimo jiné říká: „Díky víře jsem bral práci u policie jako poslání.“

    Přinášíme rozhovor s Petrem Kábrtem, policistou, který odsloužil více jak 30 let. Mimo jiné říká: „Díky víře jsem bral práci u policie jako poslání.“

    Petr Kábrt (1972) strávil u policie 30 let. Začínal na obvodním oddělení, sloužil u pohraničníků i pořádkových složek, posledních 15 let však strávil jako městský policista, kde se vypracoval na velitele obvodního oddělení. Působil i jako odborný přednášející prevence kriminality. Pro Security Guide vypráví o svých zkušenostech, radostech i strastech policejní práce, o víře, a vysvětluje význam mnohdy mylně znevažované obecní policie…

    Jak jsi u policie začínal?

    Jako každý policajt od píky. Jako obvoďák, který se zaučoval a prošel kolečkem, abych poznal práci jako takovou. Vedli mě starší kolegové. Po určité době člověk zjistí, že by se mohl odrazit dál, že ho zaujalo nějaké téma. U mě to bylo tak, že už na škole k nám přišli náboráři z pohraniční policie (v té době se hranice ještě hlídaly, rok 1990 pozn. red.) Já byl tenkrát čerstvě ženatý a říkám jim: „Dobře, šel bych, ale potřebuji byt“ A oni: „Dobře, dostaneš byt.“ Takže nejprve jsem měl v Litomyšli obvodní praxi, a pak jsem nastoupil k pohraniční policii v Orlických horách.

    Měl jsi inspiraci pro policejní práci v okolí, v rodině atd.?

    Ano. Táta byl u policie jako psovod. Mně se jeho práce líbila. U pohraničníků jsem měl u sebe taky psa. Ale postupem času jsem vnímal, že tohle zařazení není pro mě úplně to pravé. Srdce mě táhlo víc k bojovníkům, k pořádkové policii, zásahovým jednotkám atd. Tak jsem se hlásil k zásahovce, ale neprošel jsem, nedal jsem to psychicky.

    V jakém smyslu?

    Po stránce ega. V testech se projevila určitá nevyzrálost, která by mohla způsobit problémy. Každá policejní práce vyžaduje určité charakterové a psychické vlastnosti. Nakonec tomu osud chtěl, že sice zásahovka nevyšla, ale k pořádkové policii jsem se už dostal. Tam jsem pak zůstal dalších sedm let.

    U policie jsi začínal v divokých devadesátých letech. Jak na to vzpomínáš? Jak se za tu dobu změnil styl policejní práce?

    Jo, devadesátky… Tam se vraždilo, auta lítala do vzduchu, řádily gangy, umírali naši kluci na ulicích… Byl jsem v té době mladý začínající polda a ty věci jsem vnímal jako normální, prostě jako součást práce, která se musí dělat. Z dnešního pohledu je to tvrdá doba, ale já to tenkrát bral, jak to bylo.

    Policejní práce se změnila ve všem. V taktice zákroků, změnila se výzbroj, výstroj, styl, jakým policie vystupuje vůči lidem – obzvlášť vůči pachatelům. Taky velice vzrostla brutalita útočníků vůči policii. Byla doba, kdy nebyl problém, aby člověk sloužil sám, teď je to prakticky nemožné.

    Proč jsi odešel k městské policii?

    Petr KábrtV té době, tj. v roce 2002 jsem se cítil už trochu vyhořelý. Mimo policii jsme ještě s kamarádem dělali už pár let filmové kaskadéry, tak jsem si řekl, že se budu živit tím a k tomu si najdu nějakou civilní práci. Prošel jsem několik zaměstnání, ale nakonec zjistil, že ve mně ten policajt prostě pořád je. Tenkrát mi někdo řekl – tak běž k městské policii. Já to bral jako něco podřadného, tak jsem to zamítl. Ale pak jsem studoval VŠ a v hodinách psychologie začaly vyvstávat témata, která ve mně hlodala, a nakonec jsem si řekl – proč bych ty měšťáky nezkusil?

    Mnoho lidí má městské policisty zafixované jako dráby, co nasazují botičky. Můžeš tento předsudek vyvrátit?

    Já to vyvracet nebudu, je to totiž pravda. 😀 Ne, ale vážně: Vtip je v tom, že ta práce není jen o botičkách, ale ty botičky jsou nejvíc vidět. Stejně tak pokuty. Dopravních přestupků je prostě strašně moc.

    Státní a městská policie je jiná. Začíná to už tím, že u státní policie je služební poměr, u městské pracovní smlouva. Spolupracujeme se státní policií u zásahů. Pokud na některé věci nemáme kompetence, předáme to. Máme se státní policií i společná cvičení, abychom třeba u sportovních zápasů věděli, jak máme kooperovat.

    Dále jezdíme v autech vybavených defibrilátorem a spolupracujeme pomocí speciální aplikace se záchrannou službou, abychom dokázali zasáhnout, když je někdo v ohrožení života. Je to opravdu pestrá práce. Ale jak říkám, nejvíc vidět jsou ty botičky, tak to prostě je.

    Setkal ses při službě s nějakými bizarnostmi?

    Přemýšlím, co by měl policista považovat při své práci za bizarnost. My toho zažijeme tolik… Nestalo se přímo mě, ale od kolegů jsem slyšel, že pomáhali vysvobodit ženu z pout použitých na erotické hrátky. Já jsem jednou jel s kolegou prověřit situaci, kdy lidé nahlásili zvláštní zvuky v sousedním bytě. I z toho se nakonec vyklubaly vášnivé milenecké chvilky… Pak si pamatuju, že jsem jel na oznámení do obchodního domu, kde zadrželi zloděje. Ten člověk byl zvláštní, hlavně pohled do jeho očí… Vypadal, jako by mu to bylo úplně jedno. Za 14 dní jsem v televizi zahlédl, že ten člověk byl zatčen pro vraždu, kterou spáchal ve dnech, kdy jsme ho zadržovali pro krádež. Tak mi došlo, proč se choval lhostejně. Nějaká čórka byla proti vraždě nic… Bizarnost jako taková je pro mě každá věc, která je v rozporu s lidskou důstojností. Ať se to týká obětí domácího násilí, kdy jsem viděl, jak teenageři tlučou svoje rodiče či prarodiče, když na ulicích zůstávají ležet zmlácení nebo mrtví, prostě každá forma nelidskosti je podle mě bizarnost.

    Jaké jsou dle tvého praktického pohledu největší nedostatky městské policie? Chybí ti něco?

    Nemyslím si, že obecní policie nebo policie jako taková má nedostatky. Nedostatky má společnost. Policie je represivní složka a pravidla jsou daná. Lidé, kteří páchají přestupek nebo trestný čin musí počítat s tím, že jako policista ze zákona mohu použít takové donucovací prostředky, abych dosáhl cíle zákroku. Ale jedna věc mě napadá…  Když jsem nedávno odešel od městské policie, uvědomil jsem si, že mi chybí policisté v ulicích. Policisté by měli být vidět. Nejde o to, abychom měli policejní stát. Ale jsou to drobnosti – kolikrát se mi stalo, že jsem pomáhal lidi nasměrovat, poskytoval jsem první pomoc, sbíral odpad po feťácích, pomáhal jsem ztraceným dětem nebo zoufalým rodičům… Snažil jsem se být v terénu. Ale od té doby, co jsem odešel, všímám si, že policisty v ulicích skoro nevidím. Nevím, za je to jen můj dojem, nebo tomu tak opravdu je, to by asi chtělo zeptat se i jiných lidí.

    Pro práci u policie musíš být ve výborné kondici. Jak probíhají zátěžové testy? A jak si udržuješ fyzičku?

    Musíš splnit několik předpokladů. Musíš projít psychotesty, splnit zdravotní podmínky a projít fyzickými testy – běh, skok do dálky, kliky, veslování… Musíš se vejít do tabulek. Ale to je základ. Když pak děláš nějakou specializaci, třeba zásahovku nebo chceš k URNA, tak tam jsou ty testy mnohem náročnější. V kondici se udržovat musím. U pořádkové policie jsem cvičil denně, měli jsme to i doporučeno. Znal jsem však kluky, co z kondice vypadli, třeba kvůli zdravotním problémům. Takoví lidé pak už nepůsobí v terénu, ale jdou do kanceláře.

    Na jaký zákrok obzvlášť vzpomínáš?

    Těch je hrozně moc. Tak třeba… Sloužil jsem v Litomyšli. Dostali jsme s kolegou oznámení, že v okolí někdo vykrádá chaty. Přijeli jsme v noci, u chaty byl nepořádek, vyházené skříně, ale nikde nikdo… Tak jsme se dohodli, že odjedeme, kolega mě opodál vysadí, a já se přiblížím zpět. Když jsem se po tmavé cestě vracel a najednou se proti mně vynořil člověk. Houkl jsem s vytaženou zbraní: „Policie! Zastavte! Co tady děláte?“ Přitom jsem si všiml, že muž má nádražáckou uniformu. Odpověděl: „Jdu z práce z nádraží.“ Tak jsem ho nechal jít a pokračoval k chatě. Asi za čtvrt hodiny se vrátil kolega, tak jsem mu sdělil, koho jsem potkal. Kolega na to: „Ale tady nádraží není.“ Došlo nám, že to byl ten zloděj. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že byl zadržen jinde a měl pod uniformou zkrácenou brokovnici, kterou by zřejmě neváhal použít. A já, i když jsem byl ozbrojen, pochybuji, že bych dokázal tak rychle reagovat. Tenkrát při mně stáli všichni svatí…

    Netajíš se, že jsi věřící. Jak to brali kolegové? Myslíš, že Ti víra pomáhala ve výkonu služby?

    Kolegové si ze začátku mysleli, že se dělám zajímavým, ale posléze to přijali. Buď jsme si o tom povídali a dohodli se, že tohle téma by nás rozhádalo, tak jsme to nechali být, nebo chtěli slyšet něco víc, tak jsem jim rád ukázal, čemu věřím… Existuje Křesťanská policejní asociace, kde se věřící policisté schází a mají svoje kaplany. Může se to jevit v českém prostředí překvapivě, a mě to taky překvapilo, když jsem zjistil, kolik lidí, kteří slouží u policie, je věřících. Myslím, že i díky víře jsem bral práci u policie jako poslání.

    Ráda se ptala Andrea Novotná

  • Podvodníci využívají jména a loga zástupců Europolu

    Podvodníci využívají jména a loga zástupců Europolu

    Europol byl informován o podvodných e-mailech, při nichž jsou používána jména výkonné ředitelky Catherine De Bolle, jejího zástupce Jean-Philippe Lecouffe a dalších představitelů mezinárodních orgánů vymáhajících právo.

    E-maily či zprávy na sociálních sítích v různých jazycích používají logo Europolu a jména výše uvedených, aby vyznívaly seriózně a legitimně. Veškerá tato komunikace je ale falešná. Výkonná ředitelka ani její zástupce by se nikdy napřímo neobrátili na veřejnost (na konkrétní osoby) s žádostí o okamžitou akci anebo s výhružkou zahájení trestního stíhání.

    Policie ČR doporučuje, pokud lidé obdrží podezřelý e-mail či jinou korespondenci, v níž je použito jméno výkonné ředitelky Europolu anebo jejího zástupce, aby uvedenou skutečnost nahlásili Policii ČR.

    Europol je organizace patřící pod Evropskou unii, která se zabývá prevencí a potíráním organizované trestné činnosti. Snaží se zefektivnit spolupráci jednotlivých členských zemí, a to zejména svojí informační i vzdělávací činností a policejním a soudním poradenstvím. Europol vznikl v říjnu 1998 a sídlí v nizozemském Haagu.

  • Učitelské noviny uvádějí velký rozhovor o bezpečnosti škol s Liborem Sladkým, prezidentem Asociace bezpečná škola

    Učitelské noviny uvádějí velký rozhovor o bezpečnosti škol s Liborem Sladkým, prezidentem Asociace bezpečná škola

    Učitelské noviny přináší v novém vydání velký rozhovor, který se věnuje bezpečnostním rizikům ve školách. Za článkem s názvem „Uteč, schovej se, bojuj, jen když musíš“ stojí Ing. Libor Sladký, prezident Asociace bezpečná škola. Ten uvádí, že v českých školách je často podceněná potřeba bezpečnost školského zařízení řešit, případně dochází k zanedbání bezpečnostních pravidel. Atmosféra bezpečnosti ve společnosti se podle jeho slov nezlepšuje, právě naopak. Školám podle něj hrozí nebezpečí většinou od (bývalých) žáků, učitelé se dostávají někdy do konfliktu s agresivními rodiči, zapomínat se nesmí ani na hrozbu vysloveně teroristického útoku.

    Posláním Asociace bezpečná škola je pomoci k smysluplnému řešení bezpečnosti školských zařízení. Sjednocuje kompletní metodiku a přístup dle ČSN 73 4400 v rámci celé České republiky. Školská zařízení od ní mohou dostat odbornou pomoc a vedení, pokud mají zájem o spolupráci. Vznik asociace koresponduje s tragickou událostí ve škole ve Žďáru nad Sázavou, kde tehdy zaútočila psychicky nemocná žena a zabila jednoho z žáků. Prezidentem asociace je Ing. Libor Sladký, který se v novém čísle Učitelských novin rozpovídal o bezpečnostních rizicích v českých školách. Podle jeho slov se atmosféra bezpečnosti ve společnosti nezlepšuje, právě naopak.

    I školy začínají chápat, že je nutné otázku bezpečnosti řešit, a hledají cesty.

    Problém je, že za posledních třicet let se na velké části škol úplně rozpadla oblast bezpečnostních prvků. Školy se tzv. otevřely veřejnosti. Nejde jen o otevřenější komunikaci s rodiči a s okolní společností, ony se otevřely i fyzicky. Z řady škol se staly prostě ‚průchoďáky‘, kam si zajde, kdo chce, a je těžké rozpoznat, kdo tam v dané chvíli patří, a kdo ne,“ upozorňuje L. Sladký.

    Sladký tvrdí, že některé školy neumí rodičům říct, že je pro ně škola otevřena pouze v rámci konzultačních hodin nebo po konkrétní domluvě s učitelem. Tato situace je podle něj způsobena mimo jiné i kombinací úbytku dětí a vzniku soukromých či krajských škol.

    Rodiče leckdy považují za samozřejmé, že své dítě v průběhu celé první třídy budou doprovázet až do třídy, a školy jsou v tom leckde benevolentní. Kritika tohoto pohledu na věc není namířena proti rodičům, ani proti škole. Je to jen upozornění na to, že pokud by někdo plánoval útok na školu, vybere si takový objekt a takový čas, kdy je v budově zmatek, nepřehledno,“ vysvětluje prezident asociace.

    Útoky na školy zatím nejsou v České republice časté, problémy se ale objevují čím dál tím blíž. Sladký jen namátkou uvádí řadu útoků ve školách ve Spojených státech, ve Francii, v Německu, vzpomíná i severoosetský Beslan z roku 2004 nebo letošní Perm nebo Kazaň v Rusku, před dvěma roky přišla zpráva i z Vrůtek na Slovensku. Kdy se podobná situace stane v České republice, samozřejmě nevíme, zdůrazňuje ale důležitost připravenosti kvůli efektivní reakci.

    V této připravenosti máme totiž, podle Sladkého, rezervy.

    Asociace se nezaměřuje primárně na oblast ochrany majetku, ale zejména na oblast ochrany lidí. „Neřešíme v prvním plánu ochranu školy v sobotu odpoledne, kdy v ní nikdo není a kdy ji nějací zloději vykradou. Naším hlavním cílem je nastavit systém tak, aby byla chráněna v době, kdy jsou v ní žáci, učitelé a další lidé,“ uvádí Sladký.

    Asociace se proto snaží předávat „měkké dovednosti“ směřující k bezpečnosti škol a bezpečnosti ve škole a z velké části je poskytují školám zdarma díky projektům ministerstva vnitra.

    Svou práci asociace staví na kontaktu s ministerstvem vnitra i proto, že s ministerstvem školství bohužel nenašla společnou řeč.

    Podle mých zkušeností ministerstvo školství nebralo dlouho toto téma jako problém, který by mělo řešit. A situace se podle mých zkušeností za posledních pět šest let nezměnila,“ konstatuje Sladký. Na druhou stranu potvrzuje, že je to oblast, o kterou se z větší části stará zřizovatel, tedy obce a kraje, jež v oblasti řízení bezpečnosti spadají právě pod ministerstvo vnitra.

    V článku dále zmiňuje např. limity technické ochrany (kamer a čipových karet) či reakci na konkrétní krizovou situaci.

    Celý rozhovor najdete zde.

    Zdroj: asociacebezpecnaskola.cz; JM