Rubrika: Bezpečnost pro širokou veřejnost

5. března 2024byla v Česku zahájena kampaň pro zaměstnavatele pod názvem CHCETE-LI UŠETŘIT, VSAĎTE NA SPRÁVNÉ PŘIDĚLENÍ OOPP.

Posláním této kampaně je šířit informace pro zaměstnavatele k ochraně zdraví jejich zaměstnanců. Motto kampaně zní Nejlepší způsob bezpečnosti práce je včasná a účinná prevence.

Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečností a ochrany zdraví při práci (BOZP) a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Cílem těchto opatření je minimalizovat pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu, poškození zdraví zaměstnance nebo jiné mimořádné události na pracovišti. Jedním z opatření je například přidělování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) určených k ochraně osob. Mají chránit před konkrétním rizikem a zabraňovat nebo snižovat působení nebezpečných a škodlivých faktorů práce a pracovního prostředí. Úspěšní manažeři firem již pochopili, že investice do BOZP se jim rozhodně vyplatí, a to jak ekonomicky, tak ve formě dobrého hodnocení jako zaměstnavatele, který si váží zdraví svých zaměstnanců. Tito zaměstnavatelé tak vsadili na prevenci a uvědomili si její ekonomický a obchodní přínos.

Někteří zaměstnavatelé však stále kladou ekonomickou stránku firmy na první místo a BOZP berou spíše jako ekonomické břemeno. Často argumentují, že pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu nebo poškození zdraví zaměstnance je malá, takže investovat čas a peníze do této oblasti se jim nevyplatí. Přitom však statistiky uvádějí, že měsíčně vznikne jeden pracovní úraz pro chybějící, nedostatečné nebo nevhodné OOPP.

Kampaň CHCETE-LI UŠETŘIT, VSAĎTE NA SPRÁVNÉ PŘIDĚLENÍ OOPP vyhlásil Výzkumný ústav bezpečnosti práce, záštitu převzalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Mediálními partnery jsou BOZPinfo.cz, BOZPprofi.cz a Wolters Kluwer ČR, a. s.

Zdroj: bozpinfo.cz , AN

„Na velkou krizi potřebujeme mít dostatečný počet vygenerovaných záloh. Na to, abychom zavedli nějakou vojnu, na to je potřeba společenskou shodu, ale ta tu není,“

řekl náčelník Generálního štábu Armády ČR genpor. Karel Řehka po nedávném velitelském shromáždění. Konstatování generála Řehky je samozřejmě pravdivé. Co je ale s podivem, je fakt, jak pomalu, těžce a jakoby zcela náhodně se tato, a jí podobné pravdy o stavu našich ozbrojených sil, derou na povrch.

V loňském roce byly vydány důležité strategické dokumenty typu Bezpečnostní strategie ČR, Obranná strategie ČR, či Koncepce výstavby AČR do roku 2035, ve kterých se o této situaci v podstatě neobjevuje žádná skutečně relevantní zmínka, pokud nevezmeme v úvahu ploché konstatování, že personální situaci a budování záloh budou řešit další navazující dokumenty. Postoj našich politiků k tzv. mobilizaci, a hlavně odvodům a nějaké navazující formě vojenského výcviku populace ČR je od doby přechodu na profesionální armádu v roce 2005 poměrně populistický, i když se v souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině postupně mění, a to od zcela zásadního odmítání jakékoli formy vojenské služby (obava ze ztráty volebního potenciálu?) až po vynucené dnešní přiznání, že něco bude nutné udělat.

Jeden z těchto názorů chci ale zdůraznit, protože velmi dobře popisuje, jak správně přistoupit k této situaci kolem záloh a co vojáci musí udělat proto, aby vzali některým nerozhodným, ale vlivným a rétoricky zdatným politikům prostor k manévrování a případným výmluvám, anebo naopak je podpořili v jejich snaze o nápravu pochybného status quo: „Návrat vojny tak, jak ji někteří pamatují, je nereálný,“ poznamenal místopředseda výboru Jan Hofmann z nejsilnější vládní ODS. Míní, že armáda by měla předložit politikům několik variant a ti by pak rozhodli, zda některou z nich vyberou, nebo zda nevyberou žádnou. Ano, poslanec Hoffman má pravdu, zpracováním scénářů a kalkulace skutečné potřeby velikosti a schopností naší armády včetně jejich záloh (podle souboru stanovených úkolů ze zákonů či jiných strategických dokumentů) je přesně ten podklad, nad kterým je možné se zamyslet, argumentovat, a nakonec vybrat či nevybrat. A musí ho zpracovat odborníci, tedy především ti armádní.

Každý scénář či varianta má svoje strategická východiska, rizika, silné a slabé stránky, můžeme je řadit od těch nejvíce pravděpodobných až po ty nejnáročnější z hlediska zdrojů. Tím, že je o některém scénáři nakonec rozhodnuto a bude realizován, se zcela transparentně a adresně dělí i odpovědnosti aktérů navrhovací, rozhodovací a prováděcí části celého procesu mezi politickou doménu – vládní část (vytvoření zdrojových podmínek, dlouhodobá podpora a pozitivní komunikace s veřejností) a vojenskou doménu – MO ČR a GŠ AČR (realismus, relevance, efektivní, hospodárné a ekonomické provedení scénáře).

Příspěvky na téma mobilizace a povinná základní služba, které se začaly velmi rychle po vystoupení genpor. Řehky objevovat v médiích, mají jedno společné. Dívají se na zmíněnou problematiku strnule, prizmatem našich současných znalostí a minulých zkušeností. Točí se kolem nálady ve společnosti, nedostatku těch či oněch zdrojů a ani jeden mediální příspěvek nenabídl alespoň trochu konkrétnější analýzu situace, nedej Bože náznak inovativního řešení.  Svůj význam však tyto příspěvky mají – vnesly neklid do veřejného prostoru a nastavily nové, akutní téma k řešení politikům i vojákům.

Ve vojenské mluvě „byl zahájen průzkum bojem a zpravodajská příprava oblasti operace“.

Můj příspěvek je zamýšlen jinak, a to jako zahájení odborně relevantní diskuze mezi těmi, kteří mají z doby minulé zkušenosti a znalosti z oblasti plánování a provádění odvodů a přípravy záloh jako dvou základních předpokladů úspěšné mobilizace sil a prostředků v době válečného stavu státu, případně stavu jeho ohrožení. Ne vše, co bylo v rámci ČR implementováno v minulosti, je možné dnes použít, stejně jako není možné beze zbytku použít zkušenosti z jiných zemí. Vhodnou kombinací je však možné vytvořit fungující systém odpovídající historickým, demografickým i ekonomickým podmínkám, které v České republice máme. A hlavně nelze už jen dále diskutovat v médiích, nebo prostě tiše čekat na zázrak.

K čemu potřebujeme zálohy?

1. Zvýšení operační kapacity: záložní síly umožňují armádě zvýšit svou celkovou operační kapacitu v případě potřeby a uhrazovat ztráty při vedení bojové činnosti jednotek
2. Doplňování aktivních sil: v případě potřeby mohou záložní jednotky doplňovat nebo posilovat profesionální jednotky tam, kde charakter úkolu nevyžaduje nasazení profesionálů či je nemáme k dispozici v potřebných počtech a čase, např. při ochraně a obraně objektů kritické infrastruktury apod.
3. Zajištění doplnění odborných dovedností: záložní jednotky mohou mít specializované dovednosti nebo znalosti, které nejsou běžně k dispozici v aktivních silách.
4. Podpora civilních orgánů v době krize: armáda může využít záložníky k poskytování pomoci při situacích krizového charakteru, jako jsou přírodní katastrofy, humanitární mise nebo podpora vnitřní bezpečnosti.
5. Propojení profesionálních sil a společnosti: udržení pocitu odpovědnosti veřejnosti za obranu státu a zvyšování její celkové připravenosti cestou různých programů (POKOS).

Kolik máme dnes záloh, které mají vojenský výcvik?

Tabulka: Vývoj počtů vojáků v armádě od konce druhé světové války. Zdroj: Armáda ČR.

 

Tabulka výše ukazuje klesající vývoj počtu vojáků základní služby od doby vzniku samostatné ČR až do přechodu na profesionální armádu v roce 2005. Pokud však sečteme počty ve sloupci „Celkem“, dostaneme se k ohromujícímu číslu 330 tisíc osob, které za sebou mají vojenskou službu a v určitém slova smyslu mohou být ještě i dnes považovány za „částečně použitelné“ zálohy. Toto označení záloh volím proto, že jmenovaní patří do věkové skupiny mezi 40-50 lety, většina z nich už není v nejlepší fyzické či zdravotní kondici, neumějí ovládat současnou bojovou techniku a zbraně, ale pořád je tu předpoklad, že jsou rychleji přecvičitelní než současná mladá generace, která vojenskou základní službu nezažila. I tato skupina se začne velmi rychle snižovat počínaje rokem 2033 (dosažení 60 let jako konec branné povinnosti) a v roce 2043 už bude mít hodnotu 0.  Pro další úvahy však předpokládejme, že alespoň 20 % z této skupiny záloh je po přecvičení nasaditelných, což je pořád cca 60 tisíc osob. Jen chybí systém.

Další skupinou jsou aktivní zálohy. Obdoba nynějších aktivních záloh nebyla v branných systémech z let 1918–1989 známa, ten současný v roce 1999. Útvary aktivních záloh začaly být následně soustavně budovány od roku 2002. K dnešnímu dni jsou jejich stavy na cca 4,5 tis. osob ze zamýšleného cílového počtu 10 tisíc v roce 2030. Jejich využitelnost je myslitelná v bodech č. 2-5 výše, nicméně početně, výcvikem a vybavením a také způsobem budování jednotek aktivní zálohy v současném konceptu nenaplňují bod č. 1.

Nikde se mi bohužel nepodařilo dohledat informaci o tom, na základě jakých úkolů, případně konkrétního předurčení a z toho plynoucích kalkulací byly stanoveny ony cílové počty v roce 2030. Ale jelikož ani tempo naplňování cílového stavu nezaručuje jeho dosažení, je na čase otevřít diskuzi, zda současný koncept AZ je stále ještě (a to i ve světle války na Ukrajině) validní a pro AČR a ČR jako takovou přínosný.

Kolik záloh tedy skutečně potřebujeme?

Tady se dostáváme k otázce přípravy a testování scénářů, o kterých byla řeč na začátku příspěvku. Pro ilustraci uvádím možný scénář použití záloh k ochraně ODOS podle bodu č. 2.

Celkový počet těchto objektů v minulosti dosahoval čísla až 10 000, nicméně pro náš scénář vybereme pouze 1 000 objektů, které si v případě krizového stavu skutečně zaslouží ochranu a střežení (produktovody, sklady, železniční uzly, tunely, letiště, mosty, významné průmyslové podniky apod.) Při kalkulaci, že na každý vybraný objekt budu potřebovat (podle jeho velikosti) přibližně četu vojáků, tedy 30 osob (kalkulace střežení 24/7 v několika směnách a dlouhodobá udržitelnost), pak získám celkové potřebné počty 30 000 osob. Dále je nutné zvážit umístění těchto ODOS v rámci teritoria ČR – jednotka, která bude znát terén a prostředí, bude v něm mít vazby a kontakty na klíčové osoby ze svého civilního života, bude výrazně efektivnější, než jednotka přivelená. A samozřejmostí by měl být i teritoriálně centralizovaný systém velení a řízení takto rozmístěných jednotek, nejlépe cestou Velitelství teritoriálních sil, ve spolupráci krajských vojenských velitelství a hejtmanství.

Další scénář popisuje použití záloh ke zvýšení operační kapacity armády podle bodu č.1.

Výchozím bodem úvahy je, že každý prapor či oddíl druhu vojska by potřeboval minimálně alespoň jednu záložní rotu včetně velitelského sboru, která bude v průběhu svého výcviku sladěna s doplňovanou jednotkou, bude znát a ovládat její výzbroj, systém velení apod., a tedy bude velmi rychle nasaditelná. Pokud takto přepočítáme potřebné počty rot podle aktuální struktury AČR (pouze pozemní síly), pak dojdeme k počtu cca 18 rot/baterií, tedy cca 1800 osob.

Scénáře pro další využití záloh podle bodů 3-5 jsou početně méně náročné, můžeme uvažovat o stovkách osob.

Pokud sečteme personální požadavky naznačených scénářů na pokrytí úkolů svěřených záložním jednotkám, pak jsme stále ještě v počtech osob s vojenskou základní službou, či členů současných AZ, a to až do roku 2033. Pak se situace začne zhoršovat. Problém je ale jinde, a to v materiálním vybavení těchto záloh a v personální a infrastrukturní části zabezpečení výcviku záloh.

Zdroj: Gen. František Mičánek, www.cevroarena.cz; AN

 

 Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu politicko-bezpečnostního podhoubí, které ovlivňuje podobu pomoci Západu Ukrajině proti ruské agresi, popisuje ukrajinské váhání s mobilizací, které může mít fatální důsledky, a varuje před vnitřními politickými rozbroji napadené země.

Jsme svědky toho, že počet konfliktů se zvyšuje a bezpečnostní situace nejen v Evropě, ale po celém světě se značně komplikuje. Naše pozornost, která je upřena především na Ukrajinu, jen s obtížemi akceptuje, že může být jinde než v Evropě významnější konflikt s větším potenciálem rozsáhlého válečného požáru.

Od 7. října minulého roku sledujeme rozrůstající se konflikt na Středním východě, který se nedaří zastavit, ani se nesnižuje jeho intenzita. Zapojení jemenských rebelů do konfliktu na straně Hamásu vedlo k téměř úplnému zastavení obchodní plavby přes Suezský průplav. Útoky na americkou základnu v Jordánsku ke konci ledna znamenaly smrt tří amerických vojáků a vedly k rozhodnutí USA provést údery nejen na území Jemenu proti základnám Húsíú, ale i na území Iráku a Sýrie, možná i Iránu.

Izraelcům se nedaří oproti původním předpokladům rychle vyřešit likvidaci bojového křídla Hamásu, což vytváří komplikovanou situaci nejen v Pásmu Gazy, ale i v samotném Izraeli. Počet civilních obětí v Pásmu Gazy neustále roste, přesto se nepodařilo osvobodit držená rukojmí, a i přes dílčí slibné informace se neblíží doba možného zastavení palby a začátku politického řešení krize. Spojené státy jsou zaměřené na tento region, což odpoutává pozornost od krize na Ukrajině, stejně jako nekončící dohady mezi demokraty a republikány v Kongresu nad zpřísněním imigrační politiky a odblokováním vojenské pomoci Ukrajině.

Řada nejvyšších amerických generálů také upozorňuje na vzrůstající nebezpečí v Jihočínském moři a čím dál agresivnější prohlášení čínského prezidenta o historické povinnosti připojit zpět Tchaj-wan k pevninské Číně. Zvyšující se přítomnost čínského vojenského námořnictva v Jihočínském moři zároveň zvyšuje nebezpečí přímého vojenského konfliktu USA a Číny. Existuje několik solidních studií, které tuto konfrontaci očekávají v horizontu deseti až dvaceti let. Urgentnost situace podtrhuje úkol čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, daný čínským ozbrojeným silám v listopadu 2022, aby se připravily na válku. V roce 2027 by měla být čínská armáda na světové úrovni, aby mohla plně zajišťovat zahraniční zájmy Číny.

Problémy pod povrchem

Evropa je v situaci, kdy se přeme o tom, jak se postavit ke konfliktu na Středním východě, a kdy Evropou zmítají demonstrace na podporu Palestiny, ale především na podporu Hamásu, což je kouřící doutnák u sudu se střelným prachem, který může vybuchnout v podobě konfliktu ve společnostech především v západní Evropě. A může být doprovázen i další vlnou teroristických útoků. Nekritičtější situace je zřejmě v Německu.

Podobné tendence ale vidíme i ve Švédsku, Holandsku a v menší míře i dalších státech. Rusům by vyhovovalo, kdyby se tyto potencionální krize rozhořely podobně, jako se to stalo na Středním východě v říjnu minulého roku. Ačkoli je dnes Německo největším podporovatelem Ukrajiny v Evropě, jeho ekonomika se potýká s krizí a její výkon klesá. Stejně tak i další velké ekonomiky: Francie a Itálie. Velká Británie je záchranou, ale nelze předpokládat (pokud se nepodaří vyřešit problém v USA), že jejich kapacitu nahradí. Navíc je i problém ve struktuře pomoci. Některé druhy zbraní, techniky nebo munice, dodávané USA, nejsou evropské státy vůbec schopné nahradit.

V Evropě také nepanuje jednota, která by umožňovala rychlá a zásadní rozhodnutí. Ani Německo není politicky tak stabilní a za politickými prohlášeními lze tušit obavy z toho, co bude, až válka skončí, a kdy by se měl znovu nastartovat vztah k Rusku, který by umožnil alespoň nějakou míru spolupráce. Německo je proexportní ekonomikou a potřebuje velké teritorium pro uplatnění vlastní výroby. Ztráta ruského trhu je pro Německo bolestná, nejen kvůli ztrátě zásobování levným plynem.

V Polsku se změnila politická reprezentace, ale polská veřejnost je čím dál citlivější na různé úlevy, které Ukrajina dostává. Protesty zemědělců a dopravních firem určitě nejsou posledními nesouhlasnými vystoupeními této společnosti. I když nejsou Slovensko a Maďarsko největšími státy, postoje nejvyšších představitelů narušují evropskou jednotu a ukazují na tendence, které nejsou pro Ukrajinu příznivé. Vyjádření slovenského premiéra ve slovenském rozhlase 27. 1. 2024 na adresu Ukrajiny, že „není suverénním státem“ a že je „pod totálním vlivem USA“, popř. že „vstup Ukrajiny do NATO nepodpořím“ jsou varující a ukazují na posun v názorech na konflikt na východě Evropy. Představitelé krajní pravice v Maďarsku pak již prohlašují, že v případě zániku ukrajinské státnosti by si Maďarsko nárokovalo připojení Zakarpatí. Podobné hlasy byly slyšet i z Rumunska.

Ukrajincům se daří zlepšovat vojenské technologie, nebo se s moderními technologiemi naučili docela dobře zacházet. Stále více jsou schopni nahrazovat nedodané zbraně a techniku. Snaha převést výrobu zbraní na území Ukrajiny se může jevit jako složitý úkol, ale může některé výpadky dodávek z Evropy nahradit. V každém případě může zaměření se na urychlené zavádění standardů NATO do ukrajinské armády a soustředění se na moderní technologie pomoct řešit palčivý problém snižující se podpory Západu. Sice plnohodnotně nenahradí požadované zbraně s dlouhým dosahem, ale poslední ukrajinské údery do hloubky ruského území (až 1200 km) dávají naději na změnu stavu a vytváří tlak na ruský logistický zásobovací řetězec nehledě na to, že to celkově vyčerpává schopnosti Ruska podporovat svá vojska na Ukrajině. Vedle toho to má dopad i na ruskou společnost, která pociťuje přímé dopady války.

Je to správná taktika, ale má určitá omezení. Předně je limitována možnostmi Ukrajiny a schopností vyrábět větší množství prostředků. Ze současného rychlého vývoje je jasné, že by to bez pomoci západních expertů nebylo možné.

V jakém prostředí se tedy blíží Ukrajina do rozhodující bitvy? Mimo výše uvedeného existuje až příliš mnoho signálů, že se situace nevyvíjí pro Ukrajinu dobře. Předně, neutuchající politické sliby a deklarace politické podpory evropských spojenců nejsou v dostatečné rychlosti naplňovány materiální podporou. Ukrajinským vojákům se tak snižuje „příděl“ munice a dalšího potřebného vojenského materiálu.

Bohužel, do současné doby jsme neviděli pověstné letouny F 16, které měly být už dávno na bojišti. Výcvik pilotů je totiž složitý a poměrně dlouhý. Nejprve probíhala nekonečná politická vyjednávání o tom, zda Ukrajina F 16 vůbec dostane, a kvůli tomu došlo k pozdnímu zahájení přípravy pilotů a technického personálu. Jejich nasazení do boje stále neproběhlo.  Jedním z problémů je i to, že se Ukrajinci v po sobě jdoucích vlnách soustřeďují na „zázračnou zbraň“, aby později zjistili, že nenaplnila jejich očekávání. To je případ Mig 29, tanků Leopard, houfnic 155 mm, západních raketometů (reprezentant HIMARS), bezpilotních prostředků Bayraktar apod. Systémové řešení zjevně pokulhává za realitou, což prohlubuje deficit naší podpory.

Rozkol v ukrajinském vedení

Zásadní ovšem je již několikaměsíční prohlubující se rozkol v samém nejvyšším vedení Ukrajiny. Určitě je zveličován i ruskou propagandou, ale nejdříve nesoulad v hodnocení výsledku protiofenzívy a v těchto dnech i neschopnost rozhodnout se a pohnout se vpřed v případě nutné mobilizace ukazují na vážnost situace. Přetrvávajícím problémem je mobilizace. (Článek byl napsán 30. ledna 2024, tedy v době, kdy Rusové upevňují svoje pozice na směru Charkov, kdy se jim podařilo ovládnout Marinku a bojuje se o doněcké městečko.) Diskuse, kdo vlastně mobilizaci až 500 tisíc vojáků potřebuje, zda prezident (V. Zelenskyj), nebo velitel ozbrojených sil (g. Zalužnyj) je absolutně zbytečná a komplikuje zahájení mobilizace. Do současné doby ukrajinský parlament po vrácení zákona o mobilizaci nedostal opravenou verzi, nebo o ní ještě nerozhodl. Doplnění ukrajinských vojsk je kruciálním úkolem, který ve svém důsledku rozhodne o úspěchu nebo prohře v očekávaných jarních bojích.

Komplikovaná situace na frontě a problémy s mobilizací

Rusům se daří krok za krokem připravovat jarní ofenzívu a vyčerpávat ukrajinská vojska. Jedná se o systematickou aktivitu, která je únavná pro obě strany, ale ta ruská je dotovaná obrovskou zálohou sil a prostředků, které má Rusko k dispozici. V pozičním vedením boje ne vždy hraje zásadní roli nejmodernější zbraň.

Zdroj: cevroarena.cz; AN

 

Pracovní úrazy jsou nepříjemnou, ale realistickou součástí života. Věděli jste ale přesná čísla? Navzdory tomu, co někdy můžeme číst v médiích, skutečnost není tak děsivá. Úrazy typu „smrtelné zranění strojem,“ patří mezi ojedinělé incidenty. Nejvíce se zraňuje a umírá v dopravě…

 Počet smrtelných pracovních úrazů v roce 2022 byl stejný jako v roce předcházejícím a dosáhl celkového počtu 87 případů. Rozdílný byl počet událostí, kdy v roce 2022 jich bylo 86, tedy o 3 víc než v roce 2021. Rozložení do odvětví se značně lišilo. Zatímco odvětví Velkoobchod, maloobchod, opravy motorových vozidel (G.) vykázalo o 5 případů více, Doprava a skladování (H.) o 5 méně. Ve Stavebnictví (F.) došlo ke značnému poklesu počtu případů (o 14), naproti tomu v Zemědělství, lesnictví a rybářství (A.) k nárůstu o 7 případů a v Těžbě a dobývání (B.) o 5 případů. Zpracovatelský průmysl vykázal pouhých 9 případů (pokles o 4 případy), tedy nejméně za posledních minimálně 20 let.

V prvních deseti letech existence České republiky (1993–2002) tento počet činil 200–296 případů za rok (průměrně 250). V dalších čtrnácti letech (2003–2016) se již počet dostal pod hranici 200 případů a činil 103−199 případů za rok (průměrně 142). V roce 2017 se tak poprvé v historii dostal počet pod hranici 100 případů za rok a v roce 2019 se tento rekord zopakoval se shodným počtem případů (94). V roce 2021 a 2022 tento pokles dále pokračoval a bylo tak zaznamenáno historické minimum. Průměrný počet případů za posledních pět let činil 99. Největší podíl na smrtelných pracovních úrazech v roce 2022 měly již tradičně dopravní nehody na pozemních komunikacích (silnice, kolejiště). Při 21 událostech se smrtelně zranilo 22 zaměstnanců. Z toho se jednalo o pád z vagonu za jízdy a střet vlaku s vlakem. V roce 2009 došlo k meziročnímu snížení počtu všech usmrcených osob při dopravních nehodách na pozemních komunikacích v ČR pod hodnotu 1000 (901 případů). Tento trend dále pokračoval až do roku 2013 (654 usmrcených osob). Tím došlo i ke snížení počtu takto vzniklých smrtelných pracovních úrazů (32 případů, tj. 4,9 %). V letech 2016 a 2017 počet usmrcených osob při dopravních nehodách opět klesl až na hodnotu 577. Další pokles byl zaznamenán v roce 2020 na 518 osob, v roce 2021 to bylo 532 osob. Rok 2022 uvádí zatím jen předběžný údaj (454 osob).

Pozemní vozidla a ostatní dopravní prostředky se jako zdroje úrazu podílely na vzniku pracovních úrazů s pracovní neschopností nad tři dny jen 3,2 %, na závažných již 13,9 % a na smrtelných dokonce 27,6 %. Znamená to, že čím byly v pracovní úrazovosti škody na zdraví vážnější, tím se na tom více podílely dopravní nehody. Z policejních statistik vyplývá, že pozemní komunikace v ČR jsou stále nebezpečný prostor, jeden z nejhorších v Evropě. Nejvíce smrtelných pracovních úrazů při autonehodách se událo v odvětví Velkoobchod, maloobchod; opravy motorových vozidel (G.), a to 7 havárií vozidla a 1 sražení chodce. Automobily nákladní a osobní se jako zdroj úrazu podílely zhruba stejným dílem.

Dalším velmi častým druhem nehody byly pády na osobu (předmětu, břemene, stroje a stromu) a pády osob (z výšky, do hloubky, ze střechy apod.). Tyto případy dohromady se na celkovém počtu smrtelných pracovních úrazů podílely 39 % (34 případů).

Smrtelné pracovní úrazy byly rozloženy téměř do všech odvětví a v rámci odvětví jejich vznik často souvisel především s prováděnými činnostmi, které zase souvisely se zaměstnáním zraněného zaměstnance. Nelze se proto omezit jen na rozdělení případů podle odvětví podniků, ale i na odvětví událostí, které se často liší, dále na činnosti a zaměstnání zraněného zaměstnance.

Nejčastější příčinou bylo používání nebezpečných postupů a způsobů práce zaměstnancem, včetně jednání bez oprávnění, proti zákazu a prodlévání v nebezpečném prostoru, celkem ve 21 případech. Smrtelná pracovní úrazovost v roce 2022 zaznamenala 1 událost, při níž zemřeli dva zaměstnanci (autonehoda). V roce 2016 nebyl zaznamenán hromadný případ žádný. Ženy utrpěly pět smrtelných pracovních úrazů, z toho při autonehodě žádný.

Zdroj: bozpinfo.cz ; AN

Rok se s rokem sešel, a jak to už tradičně bývá, přichází i novinky v některých zákonech. Vybrali jsme pro vás to nejdůležitější z oboru BOZP – rekapitulujeme rok 2023 a nahlížíme do roku 2024….

V roce 2023 nedošlo v BOZP k tak zásadním změnám jako v roce předcházejícím (nová právní úprava bezpečnosti technických zařízení), přesto je potřebné jim věnovat náležitou pozornost.

Asi tou největší změnou, kterou rok 2023 přinesl, byla změna způsobu stanovení hodnoty bodu pro odškodnění bolesti a ztíženého společenského uplatnění způsobených pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízením vlády č. 451/2022 Sb., které nabylo účinnosti 1. ledna 2023, byla hodnota bodu stanovena na 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. Tedy hodnota bodu se pro každý jednotlivý kalendářní rok mění. Pro rok 2024 činí 424,27 Kč. Toto nařízení přineslo i další změnu, a to vložení nové položky do seznamů – „chronické onemocnění bederní páteře…“.

Velké očekávání vzbuzovala připravovaná novela zákoníku práce věnovaná práci na dálku (zákon č. 281/2023 Sb.). Bohužel v rámci legislativního procesu došlo k mnohým škrtům, a tak oblasti zajišťování BOZP se prakticky nedotkla. Mnozí zaměstnavatelé si neuvědomují, že jsou podle platné právní úpravy i při práci na dálku odpovědni za zajišťování BOZP. Svou odpovědnost omezují na svá pracoviště. Pravda je však jiná. Do budoucna to pro tyto zaměstnavatele může znamenat nejen značné překvapení, ale především značné problémy. Jistě se jedná o promarněnou šanci, jak zefektivnit zajišťování BOZP.

Další změnou bylo zrušení zdravotních průkazů zákonem č. 167/2023 Sb. (novela zákona č. 258/2000 Sb.). Nejednalo se o jedinou změnu zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou novela přinesla. Došlo mimo jiné i k novele § 31 odst. 1 (povolení mírnějšího hygienického limitu na hluk nebo vibrace).

K změně znění právních předpisů došlo i v oblasti požární ochrany. Vyhláškou č. 232/2023 Sb. byla od 1. 8. 2023 novelizována vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Došlo zejména k změně znění § 23 Stavba nebo její část určená k činnosti školy, školského zařízení nebo k zajištění předškolní péče a § 23a Požadavky požární ochrany na užívání prostoru, v němž je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině (zde je účinnost stanovena až od 1. ledna 2025). Též došlo k zrušení požadavku, že jesle ve zdravotnickém zařízení a zařízení sociální péče nesmí být umístěny v podzemním podlaží.

V souvislosti se zmíněnou novelou zákona o požární ochraně je nutno připomenout starší novelu, a to č. 284/2021 Sb., která nabývá účinnosti 1. ledna 2024 [nové znění § 8 a 9, kategorizace staveb z hlediska požární bezpečnosti (§ 39 a 40) atd.].

Zásadních změn se v roce 2023 dočkalo nařízení vlády č. 361/2007 Sb., a jak bude uvedeno dále, nejedná se o poslední změny v uvedeném roce. Uvedené nařízení vlády je s účinností od 1. ledna 2024 novelizováno nařízením vlády č. 330/2023 Sb. (některá ustanovení nabývají účinnosti až 1. července 2024).

Vláda však ještě dříve, než novela nabyla účinnosti, přehodnotila přijaté změny a rozhodla o novele nařízení vlády č. 330/2003 Sb. (vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 452/2023 Sb.). Tedy od 1. ledna 2024 by nařízení vlády č. 361/2007 Sb. mělo být novelizováno nejen nařízením vlády č. 330/2023 Sb., ale též tímto dalším nařízením vlády, které ruší body 21, 22 a 30 až 32. Tedy ruší změny v § 25a nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (Minimální opatření k ochraně zdraví při práci s celkovou fyzickou a lokální svalovou zátěží), v § 27a (Minimální opatření k ochraně zdraví při práci v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách), § 30 odst. 3 (Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy), § 33 (Minimální opatření k ochraně zdraví při práci) a § 35 (Minimální opatření k ochraně zdraví při práci). Vždy se jednalo o úpravu požadavků na bezpečnostní přestávky. Zároveň nové nařízení vlády č. 452/2023 Sb., které nabývá účinnosti 1. ledna 2024, novelizuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., a to v uvedených paragrafech do původního znění.

Požadavky na vybavení motolékárniček a autolékárniček jsou od 24. června 2023 nově upraveny v příloze č. 7 vyhlášky č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Nařízení vlády č. 338/2023 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady) stanovuje, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrada nákladů na výživu pozůstalých se zvyšuje o 360 Kč. Uvedené náhrady, na které vzniklo právo po 31. prosinci 2023, se neupravují.

Také v roce 2024 lze očekávat celou řadu změn. Novelizován by měl být zákoník práce a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Dalším právním předpisem, který má být novelizován (asi později než v roce 2024, neboť zatím se jedná o záměr), je zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Novela by měla být rozsáhlá. Zejména by se měla týkat ustanovení § 14 (činnost koordinátora BOZP, jeho pravomoci a postavení), § 15 (plán BOZP, stav nouze podle energetického zákona), § 16 (povinnosti zhotovitele ve vazbě na činnost koordinátora BOZP) a § 20 (akreditace k provádění zkoušek z odborné způsobilosti, periodických zkoušek a zvláštní odborné způsobilosti). Též by mělo dojít ke změnám v § 5, 7, 8, 9, 10, 11 a 12. Úpravy tak mají doznat i požadavky na získání a udržení kvalifikace odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (opět se uvažuje o zavedení průběžného vzdělávání). Také se možná na již několikátý pokus podaří v právním předpisu definovat obsah činnosti odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik (úkoly v oblastech metodické, poradenské a kontrolní činnosti).

Na novelu zákona by měla navázat novela nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti (možná se podaří upravit obsah zkušebních okruhů teoretických znalostí pro zkoušku odborně způsobilých osob – rozšíření znalosti právních předpisů o znalost základů práva; dovednost při vedení smluvních vztahů nahradit znalostí formální úpravy dokumentů, tedy vnitřních předpisů zaměstnavatele atd.).

Uvažuje se též o novelách nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, a nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. Ale to už hledíme do daleké budoucnosti, neboť legislativní proces je během na dlouhou trať.

P.S. V SecurityGuide pečlivě všechny změny sledujeme, a díky naší vazbě na společnosti RITAS s.r.o. se také snažíme pracovně-právní záležitosti diskutovat na politické úrovni.

Budeme vás i nadále informovat o všem, co se v legislativě v této oblasti děje.

Úspěšný a bezpečný pracovní rok vám všem!

Zdroj: www.BOZPinfo.cz (redakčně upraveno), AN

 

„Největším rizikem pro Českou republiku, pokud jde o dezinformační působení cizí moci, je Rusko,“ prohlásil v úterý Michal Koudelka, ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS). Řekl to na konferenci, která řešila odolnost společnosti proti hybridním hrozbám.

Co se týče proruských dezinformací, většina aktivit podle ředitele BIS pochází od českých tvůrců: „Čelíme ovšem také dezinformačním útokům vedeným přímo z Ruska,“ přiblížil zpravodajec. Za zvlášť závažná označil podvržená videa s prezidentem Petrem Pavlem. Ta vycházela ze skutečných záběrů, ovšem byla sestříhána tak, aby zcela změnila obsah sdělení. Výsledek působil, že Pavel pronáší například výrok: „Ukrajina dříve či později tento boj prohraje.“ Ve skutečnosti taková věta nikdy nezazněla.

Videa se v českém prostředí šíří opakovaně, kolovala už v době, kdy byl Petr Pavel kandidátem na prezidenta. Většina těchto videí měla podle Koudelky původ právě v Rusku. „Rusové tím cílili na nejvyššího ústavního činitele České republiky, to by nemělo zapadnout,“ zdůraznil ředitel BIS.

„Mohou se objevit i videa s dalšími osobnostmi, toto riziko ještě narůstá s příchodem umělé inteligence. Útočníkům otevírá AI nové možnosti,“ dodal Koudelka. Takzvaná technologie deepfake dokáže vzít reálný natočený materiál a pomocí umělé inteligence zcela změnit jeho vyznění.

„Dezinformátor mě může natočit, jak teď mluvím. Pomocí AI vytvoří video, kde mluvím arabsky a vyjadřuji podporu organizaci Hamás, a takové video pustí do celého světa,“ vysvětlil zpravodajec. „V případě videí s prezidentem Pavlem nešlo o využití AI, video bylo pouze zručně sestříháno. Umělá inteligence ovšem představuje obrovský problém a takto podvržená videa bude ještě obtížnější odhalovat,“ dodal. 

Informační válka v plné síle

„Když začala válka na Ukrajině a Česká republika se jasně zapojila do pomoci napadené zemi, dezinformační tlak zesílil,“ uvedl Koudelka. Dezinformátoři se podle něj snaží působit na obyvatele, aby přestali Ukrajině pomáhat a nedůvěřovali v demokracii. „V informačním prostoru zuří válka, která má vliv na nás všechny,“ řekl ředitel BIS.

Závažnou hrozbou je podle něj také dezinformační působení Číny. Koudelka zmínil například loňské odhalení čínských dezinformačních účtů společností Meta, což je provozovatel služeb jako Facebook, WhatsApp či Instagram. „Tyto účty cílily na Spojené státy i na Českou republiku. Kritizovaly českou podporu Ukrajině ve válce s Ruskem, psaly o dopadech na českou ekonomiku a varovaly před znepřátelením si Číny,“ popsal zpravodajec.

Zmínil také konflikt v Pásmu Gazy – ten podle Koudelky sice probíhá lokálně, informační válka se ovšem opět vede po celém světě. „Lži a překrucování informací jsou jednou z příčin velkých demonstrací v Londýně či Berlíně. Viděli jsme, jak propalestinští demonstranti slovně napadají občany na ulicích, dokonce i britského ministra,“ popsal.

Dezinformace v tomto případě šíří nejčastěji teroristická organizace Hamás, Írán či jím podporované hnutí Hizballáh. „Ani Česká republika není vůči tomuto tlaku imunní, ale zatím u nás není jeho dopad tak velký. Když ale vidíme slovní útoky protiizraelských demonstrantů v západní Evropě, vzpomeňme si na hrubé verbální útoky na české lékaře v době covidu. Není to něco cizího,“ uzavřel ředitel BIS.

Zdroj: ČTK, Ministerstvo vnitra, AN

Vysoká škola CEVRO a její Transatlantické centrum (PCTR) patří k předním „hubům“ v ČR,

které přispívají k formulování nejen českých bezpečnostních strategií. I proto se 22. listopadu 2023 na její půdě uskutečnila debata Nová éra kolektivní obrany NATO za účasti předsedy vojenského výboru NATO Admirála Roberta Bauera a náčelníka Generálního štábu Armády ČR generála Karla Řehky, kterou moderoval národní bezpečnostní poradce a člen rady PCTR Tomáš Pojar.

Generál Bauer na úvod svého projevu ocenil postoj České republiky vůči ruské agresi na Ukrajině, ať už ve vojenské, nebo humanitární oblasti včetně otevřené náruče statisícům ukrajinských uprchlíků. Zmínil také doposud nejsilnější postoj naší země od chvíle, co jsme před dvaceti lety vstoupili do NATO.

Šéf vojenského výboru NATO připomněl zprávu GLOBSEC Trends 2023 podle které je Česká republika jedním ze států střední a východní Evropy, kde většina společnosti podporuje členství v NATO a demokratické zřízení země: „Dali jste jasně najevo, že boj Ukrajinců proti ruskému agresorovi je i naším bojem, a pokud Putin zvítězí, prohrajeme všichni. A žádám vás, abyste v této podpoře pokračovali.“

Za úspěch označil Bauer přítomnost České republiky v Inovačním fondu NATO, prvním technologickém startupovém ekosystému pro obranu a bezpečnost, který do svých členů bude investovat jednu miliardu eur. Bauer připomněl, že sílu NATO tvoří její státy, a pokud se nedodržuje článek 3 Washingtonské smlouvy (rozvíjení vlastní i kolektivní schopnosti odolat ozbrojenému útoku), nelze pak garantovat článek 5 (útok na jednoho člena je útokem proti všem).

Obrana není jen otázkou armády, ale celé společnosti  

Podle Bauera je nyní zásadní být připraven bránit se na klíčových místech aliance, což vyžaduje zvyšování kapacit obranného sektoru, růst investic a naplňování závazků od každého jednotlivého člena aliance. Naše připravenost není jen otázkou ozbrojených sil, ale i připravenosti celé společnosti (jak ukázala válka na Ukrajině) tak, aby NATO bylo schopné chránit před jakýmikoli hrozbami miliardu obyvatel, které do jeho deštníku spadají: „NATO je nejúspěšnější obrannou aliancí, ne kvůli svým vysokým vojenským schopnostem, ale kvůli bezpečnosti a míru, které světu přinesla. A to je také jasný vzkaz NATO pro potencionální agresory: „Jsme jednotní, jsme odhodlaní, protože společně jsme silnější!“

Šéf české armády generál Řehka připomněl, že máme velké štěstí být součástí NATO. Samotný vstup do aliance pak považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí učiněných po sametové revoluci. V České republice ale podle něj panuje jeden mýtus: „Vždy říkáme, když se něco stane, NATO nám pomůže. Ale my jsme součástí NATO a úplně stejně to platí i pro ostatní členy aliance.“

A proto se musí Česká republika plnohodnotně věnovat tomu, aby se její obranné kapacity postupně zvyšovaly.

Jaká poučení má pro NATO ruská agrese na Ukrajině?

Podle Bauera nás samotné překvapilo, když vypukla válka na Ukrajině, jak moc je NATO jednotné, zvláště pak ve srovnání s rokem 2014, když Rusko anektovalo Krym: „Tehdy někteří říkali, že když ruské jednotky nejsou označené, tak to přece nemusí být ruské jednotky! Reakce NATO v únoru loňského roku už byla jasná a rychlá. Negativem pak je, jak dlouho trvá našim společnostem připravit se na to, co je nezbytné udělat. Stále existuje mnoho lidí, kteří si myslí, že válka je daleko a nás se netýká, ale to je zásadní omyl! Záměr Ruska je jasný: návrat k hranicím z roku 1997. Rusové chtějí nárazníková pásma kolem Ruska, nejde jen o Ukrajinu, chtějí mnohem víc a my bychom měli být velmi pozorní: pokud chceme mír, musíme se připravovat na válku! “

Řehka ocenil i reakci české společnosti: „Nikdy jsem nebyl tak hrdý na to, že jsem Čech, jako když jsem viděl reakci svého lidu a vlády.“ Zmínil ale rozčarování nad panickou reakcí části společnosti nad jeho výroky o mobilizaci a nutnosti zapojení celé společnosti v případě hrozícího konfliktu, což ale vychází z české legislativy.

Neochota západního vojensko-průmyslového komplexu

Bezpečnostní poradce Pojar ocenil český obranný průmysl pro jeho flexibilitu a rychlou reakci na konflikt, ale společně s Baurem zkritizovali velké mezinárodní obchodní a zbrojařské společnosti za jejich neochotu a pomalý přístup při schvalování a navyšování produkce nejen pro potřeby Ukrajiny, ale i jednotlivých členských států. Bauer zmínil, že Rusko má nyní válečnou ekonomiku, což znamená, že pro svůj úspěch na Ukrajině musí dávat všechno: „Investice do obrany je strategickou investicí a musíme se v tomto smyslu už konečně probudit, protože technologická převaha nad Ruskem nemusí stačit zvyšující se ruské vojenské produkci.“

Dalším důležitým trendem, který vidíme v rusko-ukrajinské válce, je úroveň výcviku a velení, kterou mají Ukrajinci díky západnímu výcviku: poddůstojník řekne Ukrajincům, co je důležité a čeho musí v této válce dosáhnout. Což je přesně to, co Rusové nemají.

Zásadní lekcí z konfliktu je pak vstup dronů a umělé inteligence do války. V neposlední řadě jde podle Bauera o data management. Každý velitel potřebuje neustále aktualizovat svá data, což znamená, že z milionů dat mu musíme předat jen ta, která v danou chvíli potřebuje: „Například stíhací letouny F-35, které se chystá Česká republika koupit, nejsou jen stíhacími letouny, ale datovým centrem s 20 terabajty dat. Správa dat je klíčovým bodem v dnešní válce.“

Kam směřuje NATO v horizontu deseti let?

Obrana je podle Bauera hlavním tématem společnosti, protože během války potřebuje každá země dostatek pracovních sil, a armáda v tom není výjimkou. Armáda není jen o vybavení a technologii, ale hlavně o počtu lidí, které si dokáže zajistit. Každý člen NATO tak musí zvážit řešení, jak toho v případě krize dosáhnout, zda brannou povinností, mobilizací, či nějakou formou záložních jednotek, nebo kombinací všeho. „Je nutné, aby se všechny státy NATO probudily, protože reagovat na to až v době války může být velmi bolestivé a pomalé. Výhodou Ukrajiny bylo, že měla již před válkou velké množství rezervistů.“

Logistika, logistika, logistika

Na Západě jsme od dob angažmá v Afghánistánů logistiku outsourcovali, což fungovalo dobře. Ale pro takový konflikt jako vidíme na Ukrajině, to není přenositelné. Naše logistické kapacity tak dnes musíme znovu vybudovat.

Spolupráce EU a NATO

Bauer je toho názoru, že spolupráce EU a NATO funguje dobře: „EU je o penězích, sankcích a ekonomice. EU je zodpovědná za průmysl, který má extrémně velkou roli pro posílení NATO. A NATO je zodpovědné za otázky obrany a bezpečnosti. Ale vážným problémem je nedostatek investic do obranného sektoru: „Bohužel jen málo institucí je připraveno investovat do obranného průmyslu. Dalším vážným problémem jsou legislativy, které nastavily dřívější vlády a které znemožňují rychlé jednání.“

Jak skončí válka na Ukrajině?

Bauer je přesvědčen, že ten, kdo dokáže válku prodloužit a vytrvat, vyhraje. A proto Ukrajina potřebuje další zbraně a střelivo, aby v tomto běhu na dlouhou trať vydržela. Ukrajina ví, že se nesmí zastavit, protože v takovém případě ztratí svou zemi. A to si nemůže ani nechce dovolit.

Zdroj: www.cevroarena.cz, AN

 

Nově otevřená samoobsluha COOP v Mladé Boleslavi je teprve druhou prodejnou v republice, která je kromě toho, že funguje ve večerních a nočních hodinách zcela bez personálu, vybavená kamerovým systémem s inteligentní detekcí událostí a vzdálenou asistencí. Tuto službu zajišťuje dispečink bezpečnostní agentury SECURITAS ČR. Kombinace vstupu přes bankovní identitu a vzdálené asistence školených operátorů umožňuje v automatické prodejně zvýšit komfort zákazníků a zároveň ještě lépe zabezpečit prodej alkoholických nápojů.

Bezpečnostní agentura v České republice SECURITAS ČR oznámila spuštění služby inteligentního videodohledu v nové prodejně COOP v ulici Na Radouči v Mladé Boleslavi. Tato prodejna je již několikátou v řadě, která umožňuje ve večerních a nočních hodinách zcela automatický provoz, je ale teprve druhou v republice, kde je k dispozici vzdálená ostraha a asistence profesionálního dispečinku, který pracuje s pomocí inteligentní videodetekce. Operátoři ke komunikaci s návštěvníky využívají oboustranné audio.

Automatická prodejna s asistencí na dálku – poprvé v Mladé Boleslavi

Prodejna COOP v Mladé Boleslavi funguje v pracovní podobně jako běžná samoobsluha s personálem. Po skončení standardní pracovní doby ale nemusí nákupy skončit – s pomocí vygenerovaného QR kódu na základě bankovní identity můžou zákazníci do prodejny vstoupit a obsloužit se sami.

„První automatickou prodejnu jsme otevřeli v roce 2022 a tato prodejna v Mladé Boleslavi je již v pořadí třináctá,“ říká ředitel rozvoje společnosti COOP Lukáše Němčík. „Co se týče bezpečnosti, s krádežemi v těchto prodejnách až na zanedbatelné případy problém není – totožnost návštěvníků je totiž známá stejně jako fakt, že je prostor pod dohledem kamer.“

Novým prvkem prodejny je ale zapojení vzdáleného dispečinku Securitas Operation Center, který s pomocí profesionálních operátorů zajišťuje videodohled. Hlavním benefitem této služby je možnost asistence na dálku – s pomocí více než 30 kamer v prodejně a oboustranného audia má operátor dobrý přehled, může s návštěvníky komunikovat a podle předem definovaného scénáře reagovat na nestandartní situace. Například pomůže zákazníkům při odchodu z prodejny, při problémech s platbou, skenování zboží apod.

Prodej alkoholu je bezpečnější než v běžném provozu

Díky tomu, že se zákazník při vstupu do prodejny musí prokázat bankovní identitou ve svém mobilu, která spolehlivě identifikuje i jeho věk, nemůžou do prodejen sami vstupovat mladiství. To mimo jiné umožňuje prodávat alkoholické nápoje.

„Stát uznává a využívá bankovní identitu i v takových citlivých oblastech jako je vyplácení určitých dávek či vstupu do celé řady osobních registrů, a to proto, že možnost jejího zneužití je naprosto minimální. Další pojistkou při prodeji alkoholických nápojů je od nynějška právě zapojení vzdálené asistence dispečinku Securitas Operation Center,“ říká Lukáš Němčík ze společnosti COOP.

Školení pracovníci dispečinku mohou se zákazníkem komunikovat, poskytovat mu potřebnou asistenci, zablokovat mu možnost za zboží zaplatit, zajistit výjezd bezpečností agentury, kontaktovat Policii ČR, městkou policii, zástupce zaměstnanců či provozovatelů daného obchodu atd. „Tato škála činností se fakticky nijak neliší od možností personálu v rámci běžného prodeje. V případě problémových zákazníků je naopak personál ve větším bezpečí v porovnání s běžným prodejem,“ uzavírá Lukáš Němčík.

Nestandardní situace se detekuje automaticky

Nepřetržité sledování jedné prodejny a asistence na dálku by samozřejmě byla velmi časově náročná a vytížila by celý čas operátora – proto funguje systém společnosti Securitas označovaný jako Remote Video Solutions (RVS) na základě inteligentní detekce událostí. Kamery, díky videoanalytickému softwaru Veesion dodávaného společností Sensormatic Solutions, například samy rozpoznají, sadu definovaných podezřelých gest, nebo že v prodejně někdo upadl, že má problém u pokladen nebo nechce opustit prostor. Operátor tak nemusí sledovat zákazníky po celou dobu nákupu, pouze reaguje na nestandardní události, které mu systém sám nahlásí.

„Automatické prodejny jsou jednoznačně trendem budoucnosti, a proto jsme rádi, že jsme úspěšně splnili tuhle výzvu navrhnout a nastavit kamerový systém tak, abychom dodali spolehlivou a zároveň úspornou službu vzdálené asistence,“ říká Jan Peroutka, ředitel pro bezpečnostní řešení ze společnosti SECURITAS ČR. Pokud se služba dlouhodobě osvědčí, plánuje společnost COOP využívat služeb dispečinku Securitas i v dalších chystaných prodejnách – například v Břeclavi, kde se bude otevírat již v listopadu.

Zdroj: TZ; JM