Security Guide

Rubrika: Aktuality

  • INKVIZICE DOBUDOVÁNA

    INKVIZICE DOBUDOVÁNA

    Tak nám drahá vláda středopravá, z iniciativy páně Jurečkově, buduje stát jak z Čínského snu.

    Pokud jsem se několikrát vyjádřil, že z OIP (Oblastní inspektorát práce… SUIP – Státní inspektorát práce) MPSV buduje inkviziční orgán, musím konstatovat, že za chvíli bude dobudováno….

    Vláda na svém jednání 3.7.2024 schválila návrh změny zákona č. 251/2005 Sb. a to tak, že navyšuje oprávnění OIP (oblastní inspektorát práce) , aby mohli při vyhledávání případů nelegálního zaměstnávání….

    Malá odbočka : Byly doby, kdy logicky za nelegální zaměstnávání bylo považováno zaměstnávání osoby bez pracovního smlouvy či platného povolení…. Bohužel, Moloch, který byl v rámci OIP stvořen pro boj s nelegálním zaměstnáváním kolem roku 2012, neměl moc záchytů… No, zaměstnávat tyto inspektory s celým aparátem po dobu 12 let, kdy na trhu kontinuálně chybí 250-300 000 zaměstnanců je dost nelogické. Proto bylo potřeba – dle starých dobrých pouček, (podobnost s  hledáním „vnitřního nepřítel“ a tezí o „zostřujícím se třídním boji“ , které by odůvodnilo existenci tohoto aparátu, zřejmě čistě náhodná) stvořit další definice nelegálního zaměstnávání …. Leč i to nestačilo a tak jsme došli k tomu, že od 1.1.2024 může na základě svého správního uvážení a řízení zakázat soustava OIP v čele se SUIP zaměstnavateli činnost tedy samotný kontrolní orgán  a došlo k dalšímu upřesnění „co je to nelegální zaměstnávání…

    …. Používat skrytých audio a video nahrávek již před zahájením kontroly. Úžasné je odůvodnění:

    „V zákoně o inspekci práce je dále obsažena obecná úprava kontrolních pravomocí inspektorů orgánů inspekce práce. Z tohoto důvodu je tak navržena úprava tohoto zákona, která umožní skryté pořizování audiovizuálních záznamů. Nelegální práce je ze své podstaty skrytý element a umožnění takovéhoto nahrávání obecně zefektivní kontrolu v určitých sektorech trhu práce, kdy se orgány inspekce práce mohou dostávat do důkazní nouze. Orgány inspekce práce mají obecně oprávnění pořizovat audiovizuální záznamy, nikoli však bez vědomí kontrolovaného subjektu. S ohledem na skrytou povahu nelegální práce by upozornění kontrolovaného subjektu na pořizování těchto záznamů vedlo ke zmaření účely kontroly. Skryté nahrávání rovněž bude mít pozitivní dopad na případné vynucování součinnosti kontrolované osoby, neboť bude dokumentováno její jednání, kterým se pokouší kontrolu mařit.“

    „Toto ustanovení umožní orgánům inspekce práce nežádat kontrolovaný subjekt o souhlas při pořizování audiovizuálních záznamů, a to rovněž i v rámci úkonů před zahájením kontroly. Inspektoři budou ke skrytému pořizování audiovizuálních materiálů přistupovat pouze, nebude-li možno učinit jinak. Pořizování audiovizuálních materiálů je již nyní běžnou součástí kontrolní činnosti, pro kterou nepředstavuje komplikace. V případě zejména nelegální práce by však upozornění kontrolované osoby na skutečnost, že jsou pořizovány tyto záznamy, vedlo ke zmaření kontroly, a to zejména v případě úkonů, které jsou činěny před zahájením kontroly. Toto oprávnění umožní v určitých případech efektivnější potírání nelegální práce, neboť obecně v rámci této činnosti bývá často značný problém náležitě prokázat, že k nelegální práci došlo.“

    Takže zpět na zem. Pokud Vás chce sledovat a nahrávat audio, video – PČR, musí mít souhlas státního zástupce nebo soudce (dle druhu a stavu vyšetřování atd…)  a osoba, či společnost jsou proti zneužití chráněni trestním řádem a doktrínou trestního práva. Až po obvinění a na základě řádného soudního procesu, může dojít k rozhodnutí o zákazu činnosti, pokutě atd. Do té doby se na osobu či právnickou osobu hledí tak, jako by byla nevina a to až do případného rozhodnutí odvolacího soudu, kdy teprve může rozsudek být pravomocný a vykonatelný.

    Dle zákona o odpovědnosti za přestupky však je zaměstnavatel tj. například obchodní společnost „odsouzena“ de facto k likvidaci a její jméno je poškozeno, na základě správního rozhodnutí orgánu, který zároveň dostává do rukou možnosti sám rozhodovat a přezkoumávat použití operativních pátracích prostředků. Neexistuje  žádný orgán, ke kterému můžete podat stížnost na jeho postup … odvolání činní nadřízený orgán daného OIP a jeho rozhodnutím je konstatována vaše vina. Pokud se chcete zachránit a nechat věc přezkoumat nezávislým soudem – beze všeho— za několik let, až na Vás dojde řada, ale to vše až po té, co je rozhodnutí a tedy i trest pravomocný.  Co pak se zákazem činnosti? Fatálním porušením pověsti, když po letech Vám dá soud za pravdu?  Smůla….

    Vážení, pokud se Parlament neprobudí, máme se na co těšit…..

    P.S.  Jen maličké upozornění pro všechny korporace vstřícné ke státním orgánům… Přestupek „umožnění nelegálního zaměstnávání „ se může týkat i vás a trest je stejný …

    RZ

  • BOZP jako zbytečnost? Kdepak! Startuje nová kampaň.

    BOZP jako zbytečnost? Kdepak! Startuje nová kampaň.

    5. března 2024byla v Česku zahájena kampaň pro zaměstnavatele pod názvem CHCETE-LI UŠETŘIT, VSAĎTE NA SPRÁVNÉ PŘIDĚLENÍ OOPP.

    Posláním této kampaně je šířit informace pro zaměstnavatele k ochraně zdraví jejich zaměstnanců. Motto kampaně zní Nejlepší způsob bezpečnosti práce je včasná a účinná prevence.

    Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečností a ochrany zdraví při práci (BOZP) a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Cílem těchto opatření je minimalizovat pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu, poškození zdraví zaměstnance nebo jiné mimořádné události na pracovišti. Jedním z opatření je například přidělování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) určených k ochraně osob. Mají chránit před konkrétním rizikem a zabraňovat nebo snižovat působení nebezpečných a škodlivých faktorů práce a pracovního prostředí. Úspěšní manažeři firem již pochopili, že investice do BOZP se jim rozhodně vyplatí, a to jak ekonomicky, tak ve formě dobrého hodnocení jako zaměstnavatele, který si váží zdraví svých zaměstnanců. Tito zaměstnavatelé tak vsadili na prevenci a uvědomili si její ekonomický a obchodní přínos.

    Někteří zaměstnavatelé však stále kladou ekonomickou stránku firmy na první místo a BOZP berou spíše jako ekonomické břemeno. Často argumentují, že pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu nebo poškození zdraví zaměstnance je malá, takže investovat čas a peníze do této oblasti se jim nevyplatí. Přitom však statistiky uvádějí, že měsíčně vznikne jeden pracovní úraz pro chybějící, nedostatečné nebo nevhodné OOPP.

    Kampaň CHCETE-LI UŠETŘIT, VSAĎTE NA SPRÁVNÉ PŘIDĚLENÍ OOPP vyhlásil Výzkumný ústav bezpečnosti práce, záštitu převzalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Mediálními partnery jsou BOZPinfo.cz, BOZPprofi.cz a Wolters Kluwer ČR, a. s.

    Zdroj: bozpinfo.cz , AN

  • Transatletka zranila několik dívek a donutila tým vzdát se hry. Kam jsi se poděl, feminisme?

    SecurityGuide vám přináší další komentář ze Spojených Států, kde „jede“ genderová ideologie na plné obrátky.

    Think-tank The Heritage Foundation, ze kterého je přeložen následující text, je naštěstí „ostrůvkem pozitivní deviace,“ mezi stále ztřeštěnější náladou, která panuje v severoamerickém veřejném prostoru.

    Feministky třetí vlny vrátily ženy o 50 let zpět. Jen se podívejte, co udělaly s ženským sportem. Jejich předchůdkyně v tomto hnutí by byly zděšeny.

    Poté, co první sufražetky – Mary Wollstonecraftová a Susan B. Anthonyová – splnily sliby volebního a majetkového práva, obrátily feministky druhé vlny svou pozornost k dalším iteracím rovnosti pohlaví. Gloria Steinemová a Bella Abzugová pálily na ulicích podprsenky, sjížděly se na Kapitol a požadovaly rovné zaměstnání, rovné platy a rovné příležitosti ve vzdělávání. Jejich vrcholným úspěchem byla pravděpodobně hlava IX novely zákona o vzdělávání z roku 1972 – federální zákon o občanských právech zaručující rovnost pohlaví ve vzdělávání ve všech jeho projevech, ať už jde o přijímací řízení, stipendia, postgraduální programy, ubytování nebo sport.

    Jaký je to rozdíl půl století. Při pohledu na patentovanou diskriminaci, která se v dnešní době vyskytuje v ženských sportovních soutěžích, by vás těžko napadlo, že hlava IX vůbec existuje.

    Za to můžeme poděkovat feministkám třetí vlny, které obětovaly rovnoprávnost žen na oltář spravedlnosti pro transsexuální muže. Věří, že pohlaví je performativní, že koherence genderových projevů je iluzorní, že „přirozené pohlaví” je pomíjivé. Tyto feministky – Judith Butlerová a Gloria Anzaldúasová – nám darovaly jed „queer teorie” a rozpoutaly bitvu pohlaví, která se odehrává v reálném čase na středoškolských gymnáziích po celém světě.

    Ty samé feministky nás nakrmily narativem, že rozpory ohledně účasti transsexuálů ve sportovních soutěžích se nezakládají na vyčerpávajících důkazech o sportovních výhodách transsexuálně identifikovaných mužů, ale spíše na „našich hluboce zakořeněných a do značné míry nezkoumaných předpokladech o biologii a pohlaví”.

    Pokud však všeobecně uznávané důkazy o sportovních výhodách mužů nestačí feministkám třetí vlny k tomu, aby požadovaly konec mužů v ženských sportech, možná jim budou stačit důkazy o zraněných sportovkyních. Tato zranění, která utrpěly dívky a ženy při atletických soutěžích s transsexuálními sportovci, nejsou pouhou spekulací. Významná tělesná poškození mladých žen jsou již dobře zdokumentována a jejich počet se zvyšuje.

    Vezměme si nedávný zápas mezi Collegiate Charter School of Lowell v Massachusetts a KIPP Academy v Lynnu ve státě Massachusetts. Transidentifikovaný dvoumetrový muž s vousy hrající za dívčí basketbalový tým KIPP Academy zranil několik hráček, a nakonec donutil školu Collegiate Charter School zápas vzdát. Na nyní široce rozšířeném videu je vidět, jak jedné z dívek odebírá míč a způsobuje, že dopadá na zem, kde se v bolestech drží za záda.

    Podobné události už nejsou ve školním sportu žádnou výjimkou díky tomu, že ministr školství Miguel Cordona nezákonně vyložil pojem „pohlaví” v hlavě IX tak, že zahrnuje i „pohlavní identitu nebo vyjádření”. Jsou totiž důkazem toho, že tato nová vlna diskriminace na základě pohlaví ještě nedosáhla svého zenitu.

    V roce 2022 utrpěla volejbalistka Payton McNabbová ze Severní Karolíny vážné zranění poté, co jí transsexuálně identifikovaný muž hodil míč na hlavu a způsobil jí bezvědomí.

    V loňském roce zranil v Massachusetts během zápasu pozemního hokeje transidentifikovaný muž soupeře sportovkyni, když po ní hodil míček a vyrazil jí zuby.

    Příkladů zranění jiných žen muži, kteří se účastní zámořských nebo poloprofesionálních ženských sportů, je mnoho – ve fotbale, ragby, hokeji a smíšených bojových uměních. A tato zranění jsou jen ta, o kterých víme; političtí vládci ve starých mediálních společnostech, kteří jsou plně poplatní trans menšině, jistě zamlčeli další.

    Kde je teď feministické rozhořčení našich babiček? Kde je zděšení feministek třetí vlny nad tím, co způsobily jejich recepty na intersekcionalitu a queer?

    Kolik dalších sportovkyň musí být zraněno, než se zvedne nová vlna feministek – těch, které mají chápání morálního řádu a přirozeného práva jako první vlna, ale disponují rozhořčením a neochvějnými požadavky na rovnost jako druhá vlna?

    My, moderní ženy – my, které máme volební právo něco málo přes 100 let a které byly po staletí považovány mnoha segmenty mužské společnosti za pouhou kost a kůži – musíme uznat, že třetí vlna nás zklamala a vzdala se území, které si naše babičky a prababičky vydobyly po mnoha letech. Nikdy nesmíme přestat věřit vlastním očím, upozorňovat na diskriminaci tam, kde se skrývá na očích, a identifikovat šovinismus, který je platformou pro závazky „queer” a rovnosti a zaměnitelnosti pohlaví – něco, o čem i arcifeministická soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsbergová napsala, že „není zaměnitelné”. Musíme to udělat, když ne kvůli sobě, tak kvůli ženám, které teprve přijdou.

    Autor: Sarah Parshall Perry, je vedoucí právní pracovnice Centra Edwina Meese III pro právní a soudní studia v nadaci The Heritage Foundation

    Zdroj: www.heritage.org, AN

  • Podvodníci našlo nové dno. Zkouší vydělat na pozůstalých

    Podvodníci našlo nové dno. Zkouší vydělat na pozůstalých

    Tento typ podvodu se začal v posledních měsících hojně rozmáhat především ve Spojených Státech.

    Je však otázkou času, kdy se přesune i k nám. Jaké jsou nové triky podvodníků toužících po vašich penězích? Neštítí se ani smrti…

     Když už jste si mysleli, že jste viděli to nejhorší z lidstva, podvodníci dosáhli nového dna. Mysleli jste si, že podvod na Facebooku o tom, jak se podvodníci zmocňují profilů lidí na Facebooku s falešnými příspěvky o úmrtí, byl hrozný? Je to ještě horší.

    Jak funguje nový podvod s pozůstalými

    Zatímco podvod s příspěvky na Facebooku probíhal pomocí falešných příspěvků o úmrtí s cílem získat informace o podporujících přátelích, rodinách, a dokonce i cizích lidech, tento nový podvod se zaměřuje na skutečné pozůstalé rodinné příslušníky nedávno zesnulých. Podvodníci oslovují rodiny a předstírají, že jsou z pohřebních ústavů, a požadují další platby nebo vyhrožují zrušením pohřbu. Je snadné pochopit, že zoufalí blízcí mohou takovým podvodníkům naletět, protože jsou již tak ve velkém stresu ze ztráty milované osoby. Níže uvádíme několik klíčových kroků, které můžete podniknout, abyste vy nebo někdo z vašich blízkých nenaletěl na tento strašlivý podvod.

    1. Než začnete jednat, zastavte se

    Stejně jako u většiny podvodů tito šarlatáni sázejí na to, že jakákoli naléhavost, kterou vám předkládají, vám zabrání nejprve přemýšlet. Doufají, že když vás přistihnou ve zranitelném stavu a dají vám ultimátum, dojde k akci dříve, než si ji oběť nebo její rodina promyslí.

    Tento podvod je obzvláště zákeřný, protože koho by napadlo lovit rodinné příslušníky někoho, kdo nedávno zemřel? Předem varovaný je předem ozbrojený. Doufejme tedy, že vědomí, že tento podvod byl spáchán, vám dodá odvahu, pokud byste se do takové situace dostali.

    1. Kontaktujte přímo pohřební ústav

    Kdokoli může změnit název svého odchozího čísla (telefonního čísla, ze kterého vám někdo volá), takže v identifikaci volajícího může být dokonce uvedeno, že je to z pohřebního ústavu, který jste zaměstnali.

    Pokud si nejste jisti, řekněte jim, že jim hned zavoláte zpět, a zavěste telefon. Najděte si číslo na odhadu nebo faktuře, kterou jste obdrželi přímo od pohřebního ústavu, a zavolejte, abyste si ověřili, o co jde. Kontaktní údaje pohřebního ústavu najdete na obecném ceníku, který pohřební ústav poskytl.

    1. Pozor na podivnou platbu

    Podvodníci neumožňují snadno poskytnout potřebnou urgentní platbu. Mají tendenci požadovat podivné věci, jako je bankovní převod, dárkové karty, kryptoměny nebo dokonce vrácení šeku, kdy vám pošlou šek s tvrzením, že v jejich bance došlo k administrativní nebo mechanické chybě, nechají vás šek vložit a pak ho pošlou zpět.

    To vše proto, aby se peníze nedaly vystopovat zpět k nim nebo abyste nemohli získat své peníze zpět. Pohřební ústav by měl při poskytnutí obecného ceníku rozebrat druhy přijímaných plateb. Pokud se výrazně odchyluje od nejběžnějších forem plateb, zavěste.

    1. Žádná překvapení

    Zatímco život je plný překvapení, pohřební ústavy by takové být neměly. Jak je uvedeno v bodě č. 2, každý poskytovatel pohřebních služeb je povinen poskytnout obecný ceník, v němž by měly být uvedeny poplatky za všechny služby spojené s pohřbem a ceny za většinu aspektů pohřbu. Pokud vám zavolá podvodník a bude požadovat nové poplatky za služby nebo položky, nezapomeňte, že všechny tyto faktory by vám byly poskytnuty spolu s obecným ceníkem a dohodnuty při najímání pohřební služby.

    1. Policie

    Další možností, kterou můžete udělat, pokud se vám na komunikaci s „pohřebním ústavem“ něco nezdá, je zavěsit, číslo volajícího uložit a kontaktovat policii. Není také od věci mít v telefonu zapnuté nahrávání, které každý hovor uchová a v případě potřeby je možno ho předložit jako důkaz.

    Zdroj: www.foxnews.com, AN

  • Generál Mičánek: Armádě ČR chybí zálohy. Jak z toho ven?

    Generál Mičánek: Armádě ČR chybí zálohy. Jak z toho ven?

    „Na velkou krizi potřebujeme mít dostatečný počet vygenerovaných záloh. Na to, abychom zavedli nějakou vojnu, na to je potřeba společenskou shodu, ale ta tu není,“

    řekl náčelník Generálního štábu Armády ČR genpor. Karel Řehka po nedávném velitelském shromáždění. Konstatování generála Řehky je samozřejmě pravdivé. Co je ale s podivem, je fakt, jak pomalu, těžce a jakoby zcela náhodně se tato, a jí podobné pravdy o stavu našich ozbrojených sil, derou na povrch.

    V loňském roce byly vydány důležité strategické dokumenty typu Bezpečnostní strategie ČR, Obranná strategie ČR, či Koncepce výstavby AČR do roku 2035, ve kterých se o této situaci v podstatě neobjevuje žádná skutečně relevantní zmínka, pokud nevezmeme v úvahu ploché konstatování, že personální situaci a budování záloh budou řešit další navazující dokumenty. Postoj našich politiků k tzv. mobilizaci, a hlavně odvodům a nějaké navazující formě vojenského výcviku populace ČR je od doby přechodu na profesionální armádu v roce 2005 poměrně populistický, i když se v souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině postupně mění, a to od zcela zásadního odmítání jakékoli formy vojenské služby (obava ze ztráty volebního potenciálu?) až po vynucené dnešní přiznání, že něco bude nutné udělat.

    Jeden z těchto názorů chci ale zdůraznit, protože velmi dobře popisuje, jak správně přistoupit k této situaci kolem záloh a co vojáci musí udělat proto, aby vzali některým nerozhodným, ale vlivným a rétoricky zdatným politikům prostor k manévrování a případným výmluvám, anebo naopak je podpořili v jejich snaze o nápravu pochybného status quo: „Návrat vojny tak, jak ji někteří pamatují, je nereálný,“ poznamenal místopředseda výboru Jan Hofmann z nejsilnější vládní ODS. Míní, že armáda by měla předložit politikům několik variant a ti by pak rozhodli, zda některou z nich vyberou, nebo zda nevyberou žádnou. Ano, poslanec Hoffman má pravdu, zpracováním scénářů a kalkulace skutečné potřeby velikosti a schopností naší armády včetně jejich záloh (podle souboru stanovených úkolů ze zákonů či jiných strategických dokumentů) je přesně ten podklad, nad kterým je možné se zamyslet, argumentovat, a nakonec vybrat či nevybrat. A musí ho zpracovat odborníci, tedy především ti armádní.

    Každý scénář či varianta má svoje strategická východiska, rizika, silné a slabé stránky, můžeme je řadit od těch nejvíce pravděpodobných až po ty nejnáročnější z hlediska zdrojů. Tím, že je o některém scénáři nakonec rozhodnuto a bude realizován, se zcela transparentně a adresně dělí i odpovědnosti aktérů navrhovací, rozhodovací a prováděcí části celého procesu mezi politickou doménu – vládní část (vytvoření zdrojových podmínek, dlouhodobá podpora a pozitivní komunikace s veřejností) a vojenskou doménu – MO ČR a GŠ AČR (realismus, relevance, efektivní, hospodárné a ekonomické provedení scénáře).

    Příspěvky na téma mobilizace a povinná základní služba, které se začaly velmi rychle po vystoupení genpor. Řehky objevovat v médiích, mají jedno společné. Dívají se na zmíněnou problematiku strnule, prizmatem našich současných znalostí a minulých zkušeností. Točí se kolem nálady ve společnosti, nedostatku těch či oněch zdrojů a ani jeden mediální příspěvek nenabídl alespoň trochu konkrétnější analýzu situace, nedej Bože náznak inovativního řešení.  Svůj význam však tyto příspěvky mají – vnesly neklid do veřejného prostoru a nastavily nové, akutní téma k řešení politikům i vojákům.

    Ve vojenské mluvě „byl zahájen průzkum bojem a zpravodajská příprava oblasti operace“.

    Můj příspěvek je zamýšlen jinak, a to jako zahájení odborně relevantní diskuze mezi těmi, kteří mají z doby minulé zkušenosti a znalosti z oblasti plánování a provádění odvodů a přípravy záloh jako dvou základních předpokladů úspěšné mobilizace sil a prostředků v době válečného stavu státu, případně stavu jeho ohrožení. Ne vše, co bylo v rámci ČR implementováno v minulosti, je možné dnes použít, stejně jako není možné beze zbytku použít zkušenosti z jiných zemí. Vhodnou kombinací je však možné vytvořit fungující systém odpovídající historickým, demografickým i ekonomickým podmínkám, které v České republice máme. A hlavně nelze už jen dále diskutovat v médiích, nebo prostě tiše čekat na zázrak.

    K čemu potřebujeme zálohy?

    1. Zvýšení operační kapacity: záložní síly umožňují armádě zvýšit svou celkovou operační kapacitu v případě potřeby a uhrazovat ztráty při vedení bojové činnosti jednotek
    2. Doplňování aktivních sil: v případě potřeby mohou záložní jednotky doplňovat nebo posilovat profesionální jednotky tam, kde charakter úkolu nevyžaduje nasazení profesionálů či je nemáme k dispozici v potřebných počtech a čase, např. při ochraně a obraně objektů kritické infrastruktury apod.
    3. Zajištění doplnění odborných dovedností: záložní jednotky mohou mít specializované dovednosti nebo znalosti, které nejsou běžně k dispozici v aktivních silách.
    4. Podpora civilních orgánů v době krize: armáda může využít záložníky k poskytování pomoci při situacích krizového charakteru, jako jsou přírodní katastrofy, humanitární mise nebo podpora vnitřní bezpečnosti.
    5. Propojení profesionálních sil a společnosti: udržení pocitu odpovědnosti veřejnosti za obranu státu a zvyšování její celkové připravenosti cestou různých programů (POKOS).

    Kolik máme dnes záloh, které mají vojenský výcvik?

    Tabulka: Vývoj počtů vojáků v armádě od konce druhé světové války. Zdroj: Armáda ČR.

    Generál Mičánek: Armádě ČR chybí zálohy. Jak z toho ven? https://securityguide.cz/

     

    Tabulka výše ukazuje klesající vývoj počtu vojáků základní služby od doby vzniku samostatné ČR až do přechodu na profesionální armádu v roce 2005. Pokud však sečteme počty ve sloupci „Celkem“, dostaneme se k ohromujícímu číslu 330 tisíc osob, které za sebou mají vojenskou službu a v určitém slova smyslu mohou být ještě i dnes považovány za „částečně použitelné“ zálohy. Toto označení záloh volím proto, že jmenovaní patří do věkové skupiny mezi 40-50 lety, většina z nich už není v nejlepší fyzické či zdravotní kondici, neumějí ovládat současnou bojovou techniku a zbraně, ale pořád je tu předpoklad, že jsou rychleji přecvičitelní než současná mladá generace, která vojenskou základní službu nezažila. I tato skupina se začne velmi rychle snižovat počínaje rokem 2033 (dosažení 60 let jako konec branné povinnosti) a v roce 2043 už bude mít hodnotu 0.  Pro další úvahy však předpokládejme, že alespoň 20 % z této skupiny záloh je po přecvičení nasaditelných, což je pořád cca 60 tisíc osob. Jen chybí systém.

    Další skupinou jsou aktivní zálohy. Obdoba nynějších aktivních záloh nebyla v branných systémech z let 1918–1989 známa, ten současný v roce 1999. Útvary aktivních záloh začaly být následně soustavně budovány od roku 2002. K dnešnímu dni jsou jejich stavy na cca 4,5 tis. osob ze zamýšleného cílového počtu 10 tisíc v roce 2030. Jejich využitelnost je myslitelná v bodech č. 2-5 výše, nicméně početně, výcvikem a vybavením a také způsobem budování jednotek aktivní zálohy v současném konceptu nenaplňují bod č. 1.

    Nikde se mi bohužel nepodařilo dohledat informaci o tom, na základě jakých úkolů, případně konkrétního předurčení a z toho plynoucích kalkulací byly stanoveny ony cílové počty v roce 2030. Ale jelikož ani tempo naplňování cílového stavu nezaručuje jeho dosažení, je na čase otevřít diskuzi, zda současný koncept AZ je stále ještě (a to i ve světle války na Ukrajině) validní a pro AČR a ČR jako takovou přínosný.

    Kolik záloh tedy skutečně potřebujeme?

    Tady se dostáváme k otázce přípravy a testování scénářů, o kterých byla řeč na začátku příspěvku. Pro ilustraci uvádím možný scénář použití záloh k ochraně ODOS podle bodu č. 2.

    Celkový počet těchto objektů v minulosti dosahoval čísla až 10 000, nicméně pro náš scénář vybereme pouze 1 000 objektů, které si v případě krizového stavu skutečně zaslouží ochranu a střežení (produktovody, sklady, železniční uzly, tunely, letiště, mosty, významné průmyslové podniky apod.) Při kalkulaci, že na každý vybraný objekt budu potřebovat (podle jeho velikosti) přibližně četu vojáků, tedy 30 osob (kalkulace střežení 24/7 v několika směnách a dlouhodobá udržitelnost), pak získám celkové potřebné počty 30 000 osob. Dále je nutné zvážit umístění těchto ODOS v rámci teritoria ČR – jednotka, která bude znát terén a prostředí, bude v něm mít vazby a kontakty na klíčové osoby ze svého civilního života, bude výrazně efektivnější, než jednotka přivelená. A samozřejmostí by měl být i teritoriálně centralizovaný systém velení a řízení takto rozmístěných jednotek, nejlépe cestou Velitelství teritoriálních sil, ve spolupráci krajských vojenských velitelství a hejtmanství.

    Další scénář popisuje použití záloh ke zvýšení operační kapacity armády podle bodu č.1.

    Výchozím bodem úvahy je, že každý prapor či oddíl druhu vojska by potřeboval minimálně alespoň jednu záložní rotu včetně velitelského sboru, která bude v průběhu svého výcviku sladěna s doplňovanou jednotkou, bude znát a ovládat její výzbroj, systém velení apod., a tedy bude velmi rychle nasaditelná. Pokud takto přepočítáme potřebné počty rot podle aktuální struktury AČR (pouze pozemní síly), pak dojdeme k počtu cca 18 rot/baterií, tedy cca 1800 osob.

    Scénáře pro další využití záloh podle bodů 3-5 jsou početně méně náročné, můžeme uvažovat o stovkách osob.

    Pokud sečteme personální požadavky naznačených scénářů na pokrytí úkolů svěřených záložním jednotkám, pak jsme stále ještě v počtech osob s vojenskou základní službou, či členů současných AZ, a to až do roku 2033. Pak se situace začne zhoršovat. Problém je ale jinde, a to v materiálním vybavení těchto záloh a v personální a infrastrukturní části zabezpečení výcviku záloh.

    Zdroj: Gen. František Mičánek, www.cevroarena.cz; AN

     

  • Výzkum ukázal, že povědomí žáků o kyberkriminalitě není dostatečné

    Výzkum ukázal, že povědomí žáků o kyberkriminalitě není dostatečné

    S rostoucím využíváním informačních technologií mezi dětmi se stává otázka jejich kybernetické bezpečnosti stále naléhavější. Téměř všichni žáci druhého stupně základní školy mají svůj účet na sociálních sítích a pohybují se denně v kyberprostoru. Výzkum Vnímání kyberkriminality u žáků na druhém stupni základních škol realizovaný v rámci projektu Kraje pro bezpečný internet na konci roku 2023 ukázal, že žáci mají stále nedostatečné povědomí o tom, co na internetu mohou nebo nemohou dělat, respektive, jaké chování je považováno za kyberkriminalitu.

    Den bezpečnějšího internetu

    Výstupy výzkumu představil dnes projekt Kraje pro bezpečný internet při příležitosti Dne bezpečnějšího internetu. Den bezpečnějšího internetu je mezinárodní iniciativou sítě INSAFE. Cílem této aktivity je upozornit na rizika spojená s užíváním internetu zejména ve vztahu k dětem. Zatímco celková kriminalita v České republice dlouhodobě klesá, tak kriminalita v kyberprostoru je na trvalém vzestupu. A bohužel se nevyhýbá ani těm nejzranitelnějším, tj. dětem.

    Znalosti a zkušenosti s kyberkriminalitou

    Stejný výzkum byl realizován i v roce 2018, tedy je možné porovnat, jak se vnímání kyberkriminality žáků za pět let změnilo. V rámci aktuálního výzkumu, do kterého se zapojilo 53.064 žáků druhého stupně základních škol, se ověřovaly znalosti žáků, zda mají povědomí o tom, jaké jednání je v kyberprostoru trestné.

    „Žáci měli nejnižší znalost týkající se problematiky porušování autorských práv. Sdílení filmů označilo jako trestné pouze 34% žáků. Nejčastěji žáci označili jako kyberkriminalitu příklady neoprávněného přístupu k počítačovému systému (přes 85% respondentů) nebo phishingový útok,“ informoval pplk. Ing. Mgr. Tomáš Daňhelka, z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, který je autorem výzkumu.

    Ve srovnání s výsledky výzkumu z roku 2018 stoupla znalost žáků, jaké jednání je v kyberprostoru trestné, o jednotky procent. Z výzkumu také vyplynulo, že děti nejsou pouze oběti kyberkriminality, ale v častých případech i sami pachatelé. Z kyberkriminality se nejvíce žáci na internetu dopouštějí různých forem neoprávněných přístupů, nejčastěji se jedná o neoprávněný přístup k sociálním sítím jiné osoby nebo také porušování autorských práv. Z porovnání s výsledky z roku 2018 je patrné, že došlo k nárůstu povědomí o tom, co je v kyberprostoru trestné, i když pouze o několik procent.

    Vzdělávání v oblasti kyberbezpečnosti

    Výzkum zjišťoval, jaké informace o kyberbezpečnosti žáky zajímají a od koho by je rádi slyšeli. Respondenti uvedli, že by tyto informace slyšeli nejraději od svých učitelů v rámci výuky, dále pak od policistů, kteří kyberkriminalitu vyšetřují. Nejvíce měli žáci zájem o téma umělé inteligence a podvodů na internetu.

    „Tyto výsledky jsou klíčové pro budoucí směřování aktivit projektu Kraje pro bezpečný internet. Projekt se zaměří na vzdělávání pedagogů v této oblasti, aby dále byli schopni předávat relevantní informace o kyberbezpečnosti žákům. Dále pak budou směřovat preventivní aktivity do oblasti ochrany autorských práv, kde mají žáci stále nedostatky. Žáci projevili zájem o prohloubení znalostí v oblasti umělé inteligence. Přesně na tuto oblast se zaměřují nové e-learningové lekce, které budou představeny v první polovině roku 2024“, uvedla Ing. Lucie Časarová, vedoucí projektu Kraje pro bezpečný internet.

    Projekt Kraje pro bezpečný internet

    Projekt Kraje pro bezpečný internet je společnou iniciativou všech krajů ČR v oblasti elektronické bezpečnosti. Projekt je realizován pod záštitou Asociace krajů ČR. Aktivity projektu koordinuje Kraj Vysočina. Vznik výzkumné zprávy podpořilo Ministerstvo vnitra z dotací z Programu prevence kriminality MV ČR. Mimo aktivitu výzkumu byl v roce 2023 realizován soutěžní kvíz, do kterého se zapojilo více jak 42.000 dětí. V rámci projektu vznikly také e-learningové lekce, pracovní listy, videospoty nebo podcasty, které jsou volně a zdarma dostupné na webových stránkách www.kpbi.cz.

    Zdroj: TZ; JM

  • Významná mezinárodní konference v Praze: Lepší ochrana hranic a bezpečnější cestování

    Významná mezinárodní konference v Praze: Lepší ochrana hranic a bezpečnější cestování

    Pod záštitou Ministerstva vnitra probíhá v Praze od 27. do 29. února 2024 mezinárodní konference k zajištění bezpečného překračování a k ochraně hranic. Stěžejním tématem je digitalizace a zavádění nových technologií sloužících ke zkvalitnění kontrol a boji proti přeshraniční kriminalitě.

    Konference nevládní organizace The International Border Management and Technologies Association (IBMATA) se mimo jiné zúčastní představitelé Evropské komise, evropské agentury pro řízení informačních systémů eu-LISA nebo vedení agentury Frontex. Za Ministerstvo vnitra v hotelu Grandior vystoupila ředitelka odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Pavla Novotná, která mimo jiné představila aktuální stav zavádění národních projektů EES a ETIAS sloužících k lepšímu zabezpečení hranic.

    „Být součástí schengenu má pro Česko i naše občany obrovský význam. Zabezpečení jeho řádného fungování a účinná ochrana vnějších hranic je proto z našeho pohledu zásadní. Digitalizace hraje v tomto ohledu klíčovou roli. Zvýší nejen bezpečnost v podobě lepšího ověřování identity a výměny informací, ale zajistí i větší komfort pro občany překračující hranice,“ uvedla na konferenci Border Management & Technologies Summit ředitelka Novotná.

    Zatímco připravovaný projekt EES přinese členským státům lepší přehled o pohybu příslušníků třetích zemí přes vnější hranici schengenu, včetně těch, kteří schengen opustí, projekt ETIAS zavádí povinnost cestovního povolení pro vstup do schengenu pro krátkodobé pobyty státních příslušníků třetích zemí bez vízové povinnosti. Cílem je zabránit přicestování osobám, které představují bezpečnostní, migrační nebo zdravotní riziko. Ke spuštění projektů by mohlo dojít v průběhu letošního a příštího roku.

    Konference IBMATA v oblasti ochrany hranic se pořádají od roku 2022 a zaměřují se na největší výzvy a možnosti moderních technologií. Po konferenci v Praze budou letos následovat konference v Miami a filipínské Manile.

    Zdroj: mvcr.cz; JM

  • Amerika potřebuje hnutí „Na černých manželkách záleží.“

    Amerika potřebuje hnutí „Na černých manželkách záleží.“

    Security Guide přináší další pohled za Atlantik. Analytik konzervativního think tanku The Heritage Foundation se tentokrát zamýšlí nad rolí černošských rodin – a zejména matek – v americké společnosti.

    Obnovení – nikoliv zničení – černošské rodiny by mělo být hlavní prioritou pro lidi, kteří tvrdí, že jim záleží na rase a rovnosti. Studenti středních a vysokých škol by se měli dozvědět o třístupňovém plánu boje proti chudobě – dokončit střední školu, najít si práci a oženit se, než budou mít děti.

    Únor je pro miliony lidí v celé zemi příležitostí k zamyšlení nad přínosem černošských Američanů pro naši bohatou národní historii. Pro hrstku pedagogů je však první týden tohoto měsíce zasvěcen zesílení celoročního úsilí o zavedení hodnot hnutí „Na černých ženách záleží” do tříd jednotlivých škol.

    Jednou z těchto zásad je „narušit západem předepsanou strukturu nukleární rodiny”. Obnovení – nikoliv zničení – černošské rodiny by však mělo být hlavní prioritou pro lidi, kteří tvrdí, že jim záleží na rase a rovnosti.

    Amerika dnes potřebuje hnutí „Na černých manželkách záleží”, které obnoví manželství jako základ černošského rodinného života a zvýší procento černošských dětí, které se rodí – a jsou vychovávány – svými biologickými rodiči v manželství. Jádrem tohoto hnutí jsou tři slova: manželství před kočárkem.

    Po většinu 20. století bylo pro černošské Američany normou „manželství před kočárkem”. Údaje ze sčítání lidu v USA ukazují, že v letech 1890 až 1960 měli černí muži a ženy větší pravděpodobnost, že se ve věku 35 let ožení než jejich bělošští protějšci. Ale v roce 1965, kdy stav černošské rodiny znepokojil politiky natolik, že vydali Moynihanovu zprávu, se každé čtvrté černošské dítě narodilo nesezdaným rodičům. Dnes je podíl černošských žen rodících mimo manželství 70 % a 44 % černošských dětí žije se svobodnou matkou.

    Levice tvrdí, že jí záleží na rasové rovnosti, ale je těžké najít jedinou organizaci pro občanská práva nebo progresivního politika, který by o této otázce veřejně diskutoval. Jejich souhlas se současným stavem je špatný pro ženy a děti.

    Více než 45 % svobodných matek s dětmi do šesti let žije v chudobě, zatímco u manželských párů s dětmi je míra chudoby jednociferná. Desetiletí výzkumů také ukázala, že děti vychovávané v rodinách s manželskými rodiči mají lepší sociální a emocionální výsledky než děti v jakémkoli jiném uspořádání.

    Hnutí za oživení černošské rodiny by však udělalo mnohem více, než jen řešilo chudobu dětí. Manželé a manželky mají povinnosti jeden vůči druhému, nejen vůči svým dětem. Manželský slib vyjadřuje závazek zůstat spolu navzdory obtížím – finanční nestabilitě, nemoci, stáří -, s nimiž se každý člověk někdy v životě setká. Závazek zachovat svazek „v nemoci i ve zdraví” není součástí žádné dohody o soužití nebo dohody o společném rodičovství, o které jsem kdy slyšel.

    Obnova černošské rodiny vyžaduje komplexní a soustředěný přístup. Ten zahrnuje i vzdělávání. Studenti středních a vysokých škol se musí seznámit s třístupňovým plánem boje proti chudobě, který se často označuje jako „sekvence úspěchu” – dokončit střední školu, získat práci a uzavřít manželství, než budou mít děti.

    Významnou roli by měly hrát také historické černošské vysoké školy a univerzity. Hamptonova univerzita v loňském roce zahájila činnost Národního centra pro černošský rodinný život. Ostatní by mohly následovat jejího příkladu a připravit studenty na to, aby se kromě vědců stali také manželi. Některé by dokonce mohly spolupracovat s místními neziskovými organizacemi a nabízet okolní komunitě služby na podporu rodin.

    Jednou z nejdůležitějších institucí v tomto boji je černošská církev. Mnoho černošských pastorů po celé zemi má prosperující služby pro rodinu. Bohužel mnoho progresivních kazatelů považuje podporu přístupu k potratům a manželství osob stejného pohlaví za důstojnější cíle sociální spravedlnosti než obnovu černošské rodiny.

    Úspěšná kampaň „manželství před kočárkem” by také vyžadovala zcela odlišnou investiční strategii pro černošský kulturní kapitál. K propagaci kultury manželství a rodiny by bylo třeba využít média, hudbu, televizi, film a sociální média. Byla by to vítaná změna oproti hudbě a obrazům, které podmiňují, aby muži vnímali ženy jako nepříjemné a sexuálně promiskuitní.

    Jednoduše řečeno, obnova černošské rodiny vyžaduje změnu politických priorit a kulturních norem černé Ameriky. Jsou lidé, kteří tvrdí, že o životních výsledcích malého černošského chlapce v centru města rozhodují složité ekonomické a sociální síly. Ale nějak se domnívají, že vztah mezi rodiči, kteří ho stvořili, je pro tyto výsledky irelevantní. Pravda je taková, že mnoho z našich nejtíživějších sociálních neduhů, ať už je pozorujeme ve škole nebo u soudu, je důsledkem toho, co se děje doma.

    Jestliže všudypřítomnost hesel a nápisů BLM (Black lives matter) dokázala změnit smýšlení milionů lidí v rasových otázkách, není důvod se domnívat, že by hnutí Black Wives Matter nedokázalo totéž pro černošský rodinný život. Boj za černošskou rodinu nebude snadný, ale zdraví a blaho našich dětí za to stojí.

    Autor: Delano Squires

    Delano je výzkumným pracovníkem Centra Richarda a Helen DeVosových pro život, náboženství a rodinu společnosti Heritage.

    Pro SG přeložila AN

  • Kyberšmejdi žádají průměrně šest milionů. Firma si to ani nemůže odečíst z daní.

    Kyberšmejdi žádají průměrně šest milionů. Firma si to ani nemůže odečíst z daní.

    Podle analýzy české společnosti ComSource, která se zaměřuje na kyberbezpečnost, síťovou infrastrukturu a datovou analytiku, je u ransomware útoků průměrné požadované výkupné 250 tisíc dolarů, tedy téměř šest milionů korun. Kyberzločinci zpravidla žádají o 10 % z obratu firmy – tuto částku obvykle zjistí z veřejně dostupných výročních zpráv firem.

    Pokud by se napadená firma rozhodla útočníkovi výkupné zaplatit, nastává ale problém s účetnictvím a daněmi. Na rozdíl od výdajů na prevenci proti útokům nebo zajištění obnovy dat a chodu se totiž nejedná o daňově uznatelný náklad. Firmy tak ve skutečnosti útoky stojí mnohem více.

    Obecně platí, že mezi výdaji a očekávanými příjmy musí existovat jasná vazba a musí se jednat o přiměřený výdaj. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by to vést k uzavírání fiktivních závazků a podvodům.

    „Podle Generálního finančního ředitelství se v případě platby výkupného o přímý vztah mezi příjmy a výdaji nejedná, protože podvodný subjekt jedná nezákonně a zaplacení výkupného je jen následkem protiprávního jednání. Navíc je velmi problematické prokazovat, že k něčemu došlo, že opravdu musíme zaplatit, ale i kam a komu nakonec zaplatíme. Nelze tak prokázat, že bez platby výkupného nebude podnikatelská činnost pokračovat, a hlavně že jsme to výkupné nezaplatili třeba vlastnímu strýčkovi. Kybernetické útoky tak mají přímý dopad i do účetnictví a platby daní,“ říká Miroslava Tomášková, daňová poradkyně a jednatelka účetní a daňové společnosti KODAP City.

    Naopak náklady na předcházení takovým situacím nebo náklady na obnovu dat a nápravu stavu po kybernetickém útoku, které provede specializovaná firma či správce systému, již daňově uznatelné jsou.

    „Hasit požár stojí více než mu předejít. Firmy jsou zpravidla v rámci různých certifikací připraveny na to, co dělat, když nastane právě požár nebo nějaký jiný problém. A snaží se těmto událostem předejít. Často ale přehlíží investice do kyberbezpečnosti, a dokonce často ani nemyslí na to, co dělat, když jim nepojedou IT systémy. Přitom dopady kybernetických útoků jsou dlouhodobé a často i fatální. Náprava útoku zaměřeného na výkupné, při kterém dochází k zašifrování dat firmy či instituce, může trvat i několik let. Do preventivních opatření se tak vyplatí investovat,“ říká Jaroslav Cihelka, expert na kybernetickou bezpečnost a spolumajitel společnosti ComSource.

    O společnosti ComSource

    Společnost ComSource se v oblasti kybernetické bezpečnosti a síťové infrastruktury pohybuje od roku 2010, od roku 2023 se soustředí i na oblast datové analytiky. Poskytuje vysoce profesionální služby a dodává ta nejlepší infrastrukturní a bezpečnostní řešení on-premise, v cloudu nebo v hybridních prostředích. Díky vlastní laboratoři ComSource vyvinul a dále rozvíjí i vlastní řešení a služby. Nejvýraznější z nich je systém FlowGuard chránící před DDoS útoky. ComSource má CSIRT tým, je aktivním členem AFCEA a projektu FENIX. Společnost má své pobočky v Praze, Písku a v Bratislavě.

    Zdroj: comsource.cz; AN

  • Analýza generála Šedivého: Co lze čekat v příštích měsících na Ukrajině?

    Analýza generála Šedivého: Co lze čekat v příštích měsících na Ukrajině?

     Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu politicko-bezpečnostního podhoubí, které ovlivňuje podobu pomoci Západu Ukrajině proti ruské agresi, popisuje ukrajinské váhání s mobilizací, které může mít fatální důsledky, a varuje před vnitřními politickými rozbroji napadené země.

    Jsme svědky toho, že počet konfliktů se zvyšuje a bezpečnostní situace nejen v Evropě, ale po celém světě se značně komplikuje. Naše pozornost, která je upřena především na Ukrajinu, jen s obtížemi akceptuje, že může být jinde než v Evropě významnější konflikt s větším potenciálem rozsáhlého válečného požáru.

    Od 7. října minulého roku sledujeme rozrůstající se konflikt na Středním východě, který se nedaří zastavit, ani se nesnižuje jeho intenzita. Zapojení jemenských rebelů do konfliktu na straně Hamásu vedlo k téměř úplnému zastavení obchodní plavby přes Suezský průplav. Útoky na americkou základnu v Jordánsku ke konci ledna znamenaly smrt tří amerických vojáků a vedly k rozhodnutí USA provést údery nejen na území Jemenu proti základnám Húsíú, ale i na území Iráku a Sýrie, možná i Iránu.

    Izraelcům se nedaří oproti původním předpokladům rychle vyřešit likvidaci bojového křídla Hamásu, což vytváří komplikovanou situaci nejen v Pásmu Gazy, ale i v samotném Izraeli. Počet civilních obětí v Pásmu Gazy neustále roste, přesto se nepodařilo osvobodit držená rukojmí, a i přes dílčí slibné informace se neblíží doba možného zastavení palby a začátku politického řešení krize. Spojené státy jsou zaměřené na tento region, což odpoutává pozornost od krize na Ukrajině, stejně jako nekončící dohady mezi demokraty a republikány v Kongresu nad zpřísněním imigrační politiky a odblokováním vojenské pomoci Ukrajině.

    Řada nejvyšších amerických generálů také upozorňuje na vzrůstající nebezpečí v Jihočínském moři a čím dál agresivnější prohlášení čínského prezidenta o historické povinnosti připojit zpět Tchaj-wan k pevninské Číně. Zvyšující se přítomnost čínského vojenského námořnictva v Jihočínském moři zároveň zvyšuje nebezpečí přímého vojenského konfliktu USA a Číny. Existuje několik solidních studií, které tuto konfrontaci očekávají v horizontu deseti až dvaceti let. Urgentnost situace podtrhuje úkol čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, daný čínským ozbrojeným silám v listopadu 2022, aby se připravily na válku. V roce 2027 by měla být čínská armáda na světové úrovni, aby mohla plně zajišťovat zahraniční zájmy Číny.

    Problémy pod povrchem

    Evropa je v situaci, kdy se přeme o tom, jak se postavit ke konfliktu na Středním východě, a kdy Evropou zmítají demonstrace na podporu Palestiny, ale především na podporu Hamásu, což je kouřící doutnák u sudu se střelným prachem, který může vybuchnout v podobě konfliktu ve společnostech především v západní Evropě. A může být doprovázen i další vlnou teroristických útoků. Nekritičtější situace je zřejmě v Německu.

    Podobné tendence ale vidíme i ve Švédsku, Holandsku a v menší míře i dalších státech. Rusům by vyhovovalo, kdyby se tyto potencionální krize rozhořely podobně, jako se to stalo na Středním východě v říjnu minulého roku. Ačkoli je dnes Německo největším podporovatelem Ukrajiny v Evropě, jeho ekonomika se potýká s krizí a její výkon klesá. Stejně tak i další velké ekonomiky: Francie a Itálie. Velká Británie je záchranou, ale nelze předpokládat (pokud se nepodaří vyřešit problém v USA), že jejich kapacitu nahradí. Navíc je i problém ve struktuře pomoci. Některé druhy zbraní, techniky nebo munice, dodávané USA, nejsou evropské státy vůbec schopné nahradit.

    V Evropě také nepanuje jednota, která by umožňovala rychlá a zásadní rozhodnutí. Ani Německo není politicky tak stabilní a za politickými prohlášeními lze tušit obavy z toho, co bude, až válka skončí, a kdy by se měl znovu nastartovat vztah k Rusku, který by umožnil alespoň nějakou míru spolupráce. Německo je proexportní ekonomikou a potřebuje velké teritorium pro uplatnění vlastní výroby. Ztráta ruského trhu je pro Německo bolestná, nejen kvůli ztrátě zásobování levným plynem.

    V Polsku se změnila politická reprezentace, ale polská veřejnost je čím dál citlivější na různé úlevy, které Ukrajina dostává. Protesty zemědělců a dopravních firem určitě nejsou posledními nesouhlasnými vystoupeními této společnosti. I když nejsou Slovensko a Maďarsko největšími státy, postoje nejvyšších představitelů narušují evropskou jednotu a ukazují na tendence, které nejsou pro Ukrajinu příznivé. Vyjádření slovenského premiéra ve slovenském rozhlase 27. 1. 2024 na adresu Ukrajiny, že „není suverénním státem“ a že je „pod totálním vlivem USA“, popř. že „vstup Ukrajiny do NATO nepodpořím“ jsou varující a ukazují na posun v názorech na konflikt na východě Evropy. Představitelé krajní pravice v Maďarsku pak již prohlašují, že v případě zániku ukrajinské státnosti by si Maďarsko nárokovalo připojení Zakarpatí. Podobné hlasy byly slyšet i z Rumunska.

    Ukrajincům se daří zlepšovat vojenské technologie, nebo se s moderními technologiemi naučili docela dobře zacházet. Stále více jsou schopni nahrazovat nedodané zbraně a techniku. Snaha převést výrobu zbraní na území Ukrajiny se může jevit jako složitý úkol, ale může některé výpadky dodávek z Evropy nahradit. V každém případě může zaměření se na urychlené zavádění standardů NATO do ukrajinské armády a soustředění se na moderní technologie pomoct řešit palčivý problém snižující se podpory Západu. Sice plnohodnotně nenahradí požadované zbraně s dlouhým dosahem, ale poslední ukrajinské údery do hloubky ruského území (až 1200 km) dávají naději na změnu stavu a vytváří tlak na ruský logistický zásobovací řetězec nehledě na to, že to celkově vyčerpává schopnosti Ruska podporovat svá vojska na Ukrajině. Vedle toho to má dopad i na ruskou společnost, která pociťuje přímé dopady války.

    Je to správná taktika, ale má určitá omezení. Předně je limitována možnostmi Ukrajiny a schopností vyrábět větší množství prostředků. Ze současného rychlého vývoje je jasné, že by to bez pomoci západních expertů nebylo možné.

    V jakém prostředí se tedy blíží Ukrajina do rozhodující bitvy? Mimo výše uvedeného existuje až příliš mnoho signálů, že se situace nevyvíjí pro Ukrajinu dobře. Předně, neutuchající politické sliby a deklarace politické podpory evropských spojenců nejsou v dostatečné rychlosti naplňovány materiální podporou. Ukrajinským vojákům se tak snižuje „příděl“ munice a dalšího potřebného vojenského materiálu.

    Bohužel, do současné doby jsme neviděli pověstné letouny F 16, které měly být už dávno na bojišti. Výcvik pilotů je totiž složitý a poměrně dlouhý. Nejprve probíhala nekonečná politická vyjednávání o tom, zda Ukrajina F 16 vůbec dostane, a kvůli tomu došlo k pozdnímu zahájení přípravy pilotů a technického personálu. Jejich nasazení do boje stále neproběhlo.  Jedním z problémů je i to, že se Ukrajinci v po sobě jdoucích vlnách soustřeďují na „zázračnou zbraň“, aby později zjistili, že nenaplnila jejich očekávání. To je případ Mig 29, tanků Leopard, houfnic 155 mm, západních raketometů (reprezentant HIMARS), bezpilotních prostředků Bayraktar apod. Systémové řešení zjevně pokulhává za realitou, což prohlubuje deficit naší podpory.

    Rozkol v ukrajinském vedení

    Zásadní ovšem je již několikaměsíční prohlubující se rozkol v samém nejvyšším vedení Ukrajiny. Určitě je zveličován i ruskou propagandou, ale nejdříve nesoulad v hodnocení výsledku protiofenzívy a v těchto dnech i neschopnost rozhodnout se a pohnout se vpřed v případě nutné mobilizace ukazují na vážnost situace. Přetrvávajícím problémem je mobilizace. (Článek byl napsán 30. ledna 2024, tedy v době, kdy Rusové upevňují svoje pozice na směru Charkov, kdy se jim podařilo ovládnout Marinku a bojuje se o doněcké městečko.) Diskuse, kdo vlastně mobilizaci až 500 tisíc vojáků potřebuje, zda prezident (V. Zelenskyj), nebo velitel ozbrojených sil (g. Zalužnyj) je absolutně zbytečná a komplikuje zahájení mobilizace. Do současné doby ukrajinský parlament po vrácení zákona o mobilizaci nedostal opravenou verzi, nebo o ní ještě nerozhodl. Doplnění ukrajinských vojsk je kruciálním úkolem, který ve svém důsledku rozhodne o úspěchu nebo prohře v očekávaných jarních bojích.

    Komplikovaná situace na frontě a problémy s mobilizací

    Rusům se daří krok za krokem připravovat jarní ofenzívu a vyčerpávat ukrajinská vojska. Jedná se o systematickou aktivitu, která je únavná pro obě strany, ale ta ruská je dotovaná obrovskou zálohou sil a prostředků, které má Rusko k dispozici. V pozičním vedením boje ne vždy hraje zásadní roli nejmodernější zbraň.

    Zdroj: cevroarena.cz; AN