Autor: Radek Zapletal

V předvečer mírové dohody mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, kterou měly zprostředkovat Spojené státy, se z Gazy vyhrnuly tisíce teroristů z Hamásu, kteří se pustili do krutého řádění, mučení a vražd Židů v jižním Izraeli, a vytvořili tak vážnou regionální krizi, že podle tradičních názorů je nyní jakákoli dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií nemožná.

Vzhledem k tomu, že Hamás nemá logistické ani materiální kapacity, aby takovou sofistikovanou operaci provedl sám, je zřejmé, že teroristická organizace měla podporu národního státu s významnou vojenskou a zpravodajskou kapacitou. Dlouhodobé sponzorování Hamásu Íránem je dobře známo a útok ze 7. října ukazuje, jak důkladně Teherán Hamás cvičil, vybavoval a řídil jeho činnost.

Vzhledem k dobře zdokumentovanému záměru Íránu zlikvidovat Izrael má režim dobrý důvod chtít narušit izraelsko-saúdskou dohodu, která by navázala na odkaz abrahámských dohod a upevnila vztahy mezi židovským státem a hlavním regionálním konkurentem Íránu.

Írán však mohl mít vlastního patrona, který má rovněž zájem na zničení dohody – toho, který nakonec rozhodoval: Čínskou lidovou republiku.

Čínský dovoz ze Saúdské Arábie se v poslední době snížil z rekordních hodnot z roku 2020, ale království je stále největším světovým vývozcem ropy, a je tak pro Čínu rozhodujícím zdrojem přibližně 1,33 milionu barelů denně.

Byznys na prvním místě

Úspěšná izraelsko-saúdská mírová dohoda by upevnila bezpečnostní partnerství Saúdské Arábie se Spojenými státy, což by Washingtonu umožnilo větší kontrolu nad dodávkami z Perského zálivu. Nedávné čínské zásahy do blízkovýchodní diplomacie, zejména íránsko-saúdská dohoda o Jemenu, která byla zprostředkována v Pekingu loni v březnu, by mohly být zmařeny, což vše dává Číně, stejně jako Íránu, zájem na narušení takové dohody.

Zachování přístupu k saúdským dodávkám je pouze jednou ze součástí agresivní kampaně ČLR za zajištění energetické bezpečnosti, která trvá již několik desetiletí. Tato kampaň závisí také na zachování přístupu k levné energii z Íránu i Ruska.

Čínský dovoz íránské ropy, na který se technicky stále vztahují americké sankce, které Bidenova administrativa přestala prosazovat, se začal plíživě zvyšovat ze zhruba 400 000 barelů denně v roce 2020 na 600 000 na konci roku 2021.

V roce 2022 se tajnůstkářský Peking odhodlal k neobvyklému kroku a začal o těchto dovozech veřejně informovat, možná aby zjistil, jak na to Bidenova administrativa zareaguje. Neudělala to a dovoz v roce 2023 prudce vzrostl, přičemž v srpnu dosáhl desetiletého maxima 1,5 milionu barelů denně.

Po invazi prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu v roce 2022 se Čína postavila pevně na stranu Kremlu. Dovoz zlevněných ruských výrobků prudce vzrostl, protože sekundární sankce Washingtonu na tyto dodávky se nikdy neuskutečnily.

Letos Rusko předstihlo Saúdskou Arábii a stalo se největším dodavatelem pro Čínu, když v červnu poskytlo rekordních 2,13 milionu barelů denně. Írán a Rusko nyní představují závislý zdroj pro zhruba třetinu z přibližně 10 miliard barelů denně, které Čína potřebuje.

Jako bonus z čínského pohledu vytvářejí narušení způsobená Ruskem na Ukrajině a Íránem v Izraeli náročné závazky a bolesti hlavy pro Spojené státy, což ještě více ztěžuje tolik opěvovaný obrat k Asii.

Indie na jazýčku vah

Prezident Biden ujistil Ukrajinu, že Amerika je v tom s „takovou silou, jaká bude potřeba, tak dlouho, jak bude potřeba”, což vytvořilo širší evropskou závislost na tom, že Spojené státy převezmou vedení po celou dobu.

Pro Izrael je ještě závažnější, že ve válce s Hamásem a Íránem bude buď Izrael a Amerika, nebo Izrael sám, což z něj může učinit prioritní úsilí. A pokud Biden nakonec podepíše nějakou verzi „nouzového” dodatku, který navrhl k řešení těchto krizí, přidá to k našim již tak spirálovitě rostoucím deficitům další miliardy dluhů – čímž se pro Ameriku stane řešení třetího konfliktu, zejména na Tchaj-wanu, ještě problematičtější.

I když je vzrůstající tajná dohoda mezi Čínou, Ruskem a Íránem skličující, Spojené státy mají stále ještě příležitosti, pokud mají vůli se jich chopit.

Pokud se Amerika postaví rozhodně na stranu Izraele a zároveň se zapojí do koordinovaného působení na Saúdskou Arábii, nemusí být mír ještě mrtvý. A historický posun, kdy dříve znepřátelená Indie stojí pevně na straně Izraele – a tím i na straně Spojených států.

Vzhledem k tomu, že Indie předstihuje Čínu jako nejlidnatější země světa a je demokratickou zemí, pokud Amerika hledá alternativu k Číně jak pro trh, tak pro výrobu, vzhledem ke stále nepřátelštějším a destabilizujícím aktivitám ČLR s našimi nepřáteli, může Indie představovat mnohem slibnějšího dlouhodobého partnera k našemu společnému prospěchu.

Zdroj: The Heritage Foundation, AN

Pokud chcete vidět, jak šílená, biologii popírající genderová ideologie radikální levice infikovala školní rady a správce dokonce i v konzervativních, zdravějších částech země, stačí si přečíst nedávné stanovisko 8. obvodního odvolacího soudu USA ve věci Parents Defending Education v. Linn Mar Community School District.

Tříčlenný soudní senát zrušil rozhodnutí okresního soudu a nařídil mu, aby vydal předběžný příkaz proti prosazování pravidel školní rady v Iowě, která by postihovala studenty za vyjadřování názorů odlišných od levicové genderové ortodoxie – konkrétně za odmítnutí „respektovat” genderovou identitu studenta.

V dubnu 2022 schválila rada školního obvodu Linn Mar zásady, jejichž cílem bylo „řešit potřeby transgenderových studentů, genderově expanzivních studentů, nebinárních studentů, studentů s odlišným pohlavím a studentů pochybujících o svém pohlaví”.

Tato politika zakazovala školním správcům, učitelům a poradcům informovat rodiče o tom, že jejich děti musí spolupracovat s transgenderovými studenty nebo podstupují úpravy pro „podporu pohlaví”, “pokud jde o jména, zájmena, vybavení toalet a šaten, ubytování přes noc na školních výletech a účast na aktivitách.

Jakékoli odmítnutí respektovat genderovou identitu studenta by porušilo školní zákazy šikany a obtěžování, což by mohlo vést k vyloučení ze školy. Genderová identita byla definována oblíbeným psychoblábolem pokrokářů, a sice „hluboce zakořeněným pocitem nebo psychologickým vědomím vlastního pohlaví”.

Rodiče bránící vzdělávání podali žalobu jménem rodičů, jejichž žáci jsou zařazeni do systému Linn Mar. Tvrdili, že došlo k porušení prvního a čtrnáctého dodatku kvůli porušení jejich hmotného práva na spravedlivý proces „řídit péči, opatrovnictví a kontrolu svých dětí” a porušení „práva jejich dětí na svobodu projevu”.

Naštěstí bylo ustanovení školní rady o utajení překonáno, když iowské valné shromáždění přijalo uprostřed soudního sporu zákon, který podepsal guvernér a který zakazuje školním obvodům zatajovat rodičům informace nebo jim poskytovat „nepravdivé nebo zavádějící informace o pohlavní identitě žáka nebo jeho úmyslu přejít na jiné pohlaví”, než je uvedeno v jeho rodném listě.

Co je to respekt?

Nový zákon vyžaduje, aby vedení školy informovalo rodiče o žádosti žáka o „genderové přizpůsobení”.

Co se týče nároku na první dodatek, soud zjistil, že přinejmenším jednomu studentovi bylo bráněno v tom, aby vyjádřil svůj názor ze strachu, že bude potrestán, což jemu a jeho rodičům dává právo podat žalobu.

Opovržlivý postoj školní rady k právům studentů na svobodu projevu byl zřejmý. Jak ve svém stanovisku shrnul 8. obvod, jeden z rodičů vysvětlil, že její syn chtěl „vyjádřit své přesvědčení, že biologické pohlaví je neměnné”, nesouhlasit „s tvrzením jiného studenta o tom, zda je muž nebo žena”, prohlásit, že biologickým mužům by nemělo být dovoleno soutěžit v ženských atletických disciplínách, a vyjádřit „nepříjemný pocit ze sdílení koupelen s učiteli nebo studenty opačného biologického pohlaví.“

Přesto školní rada tvrdila, že navrhovaná činnost a projev studenta nebyly dotčeny ústavním zájmem, protože „obtěžování nebo šikana na základě pohlaví není chráněným projevem ve školním prostředí”.

Odvolací soud tomu naštěstí neskočil na špek: „Školský obvod se nemůže vyhnout přísnosti prvního dodatku pouze tím, že definuje určité projevy jako ‘šikanu’ nebo ‘obtěžování’.”

Soud dospěl k závěru, že rodiče by pravděpodobně uspěli se svým tvrzením, že ukládání trestů studentům za to, že nerespektují genderovou identitu studenta je neplatné pro vágnost, a tedy porušením prvního dodatku.

Vládní politika je podle soudu „protiústavně neurčitá, pokud neposkytuje dostatečné upozornění na zakázané jednání a umožňuje svévolné prosazování’.”

Soud dospěl k závěru, že neschopnost školní rady definovat „respekt” znamená, že politika by se mohla vztahovat na jakýkoli projev o genderové identitě, který školní administrátor považuje za neuctivý vůči genderové identitě jiného studenta.

Studenti nemohou vědět, zda neporušují zásady, když vyjadřují nepříjemné pocity ohledně sdílení koupelny s někým, kdo je transgender, v debatě v hodině společenských věd tvrdí, že biologické pohlaví je neměnné, nebo vyjadřují názor na účast transgender studentů v jednopohlavních sportovních týmech.

Navíc nejasnost významu pojmu „respektovat” umožňovala učitelům a správním orgánům různý výklad těchto zásad a vytvářela značné riziko svévolného prosazování.

Školská rada má právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat, a to buď tak, že požádá o přezkum en banc, což je případ, kdy věc přezkoumává celý odvolací soud, nebo se obrátit přímo na Nejvyšší soud a požádat jej o přezkum rozhodnutí.

Školská rada by si měla místo toho uvědomit, že udělala těžkou chybu, když zavedla tuto restriktivní a protiústavní politiku, a zbavit se jí v plném rozsahu.

Zdroj: The Heritage Foundation, AN

Hodně se mluví o tom, co prezident Biden řekl v úterním projevu k útoku Hamásu na Izrael.

Co však chybí? Biden sice pečlivě odsoudil tento brutální a neomluvitelný teroristický čin, ale ignoroval klíčovou roli, kterou sehrála jeho vlastní katastrofální politika a nechal Američany v nejistotě, jak bude jeho administrativa reagovat na tuto velkou zkoušku amerického vůdcovství.

1. Selhání v íránské otázce

Je všeobecně známo, že se Biden snažil Íránce vykoupit masivním vyplacením rukojmích. K tomu je třeba připočítat mezery v sankcích, které jsou dostatečně velké, aby jimi mohly proplout největší ropné tankery, a faktické mlčení o íránském dodržování lidských práv, podpoře terorismu a destabilizačních aktivitách v regionu a Latinské Americe.

Biden doufal, že se Írán bude držet při zemi alespoň do voleb v roce 2024. Teherán se USA a Bidenovi odvděčil nejen tím, že jásal, když teroristé z Hamásu stínali hlavy dětem, ale pravděpodobně i tím, že pomáhal při podpoře a plánování teroristické kampaně.

Prezident se ve svém úterním projevu nedokázal ani přimět k tomu, aby se o Íránu zmínil. To je jasný signál, že administrativa neví, co má dělat, když dostala nezvratný důkaz, že její íránská politika naprosto a zcela selhala.

2. Ignorování Ruska

Rusko se vyslovilo pro Hamás, což je výrazný posun v politice Moskvy. Dále se objevily zprávy, že ruští žoldnéři možná pomáhali při výcviku a přípravě úderných jednotek Hamásu. A existují další zprávy, že Rusové pašovali Hamásu ukořistěné zbraně a poté šířili falešnou vlajku, že tyto zbraně prodali Ukrajinci Hamásu na černém trhu.

Rusko i Írán se zjevně domnívají, že spirála války na Blízkém východě přetáhne Spojené státy a odvede jejich pozornost. Mezitím nám Biden, který nikdy neformuloval jasnou strategii pro Ukrajinu, nyní předkládá plán “bez plánu” pro řešení dvojí globální krize.

Jediné, co od Bílého domu máme, je, že Ukrajina může očekávat bianko šek na tak dlouho, jak bude třeba. Pokud jde o Izrael, dostáváme vystrčení prstu, aby nereagoval přehnaně. Pro Moskvu i Teherán je to signál, že Washington si vše vymýšlí za pochodu. V době, kdy potřebujeme silné a jasné řešení, to působí amatérsky.

3. Prostupné hranice

Na Izrael se z Gazy prakticky bez varování řítí to samé, jako na Pearl Harbor. Mezitím mají USA nejotevřenější hranice na světě. Miliony ilegálních imigrantů proudí do USA, aniž by je pohraničníci vůbec pozorovali, natož aby je prověřovali.

Víme, že tato záplava zahrnuje lidi z celého světa. Víme, že jsou mezi nimi i lidé, kteří jsou na seznamech teroristů. Víme to, protože v posledních měsících jsme jich na hranicích zadrželi bezprecedentní množství. Pravděpodobnost, že jsou to jen oni, je menší než nula. Přesto prezident ve svém úterním projevu neměl čím Američany ujistit, že je připraven ochránit Američany před dalším 11. zářím.

4. Antisemitismus povolen

Na zvěrstva Hamásu reaguje dlouhý seznam hlupáků, od určitých jedinců v Kongresu přes BLM až po radikály na univerzitách Ivy League, kteří útočí na Izrael. Prezident má hluboký, zákeřný a zhoubný problém s antisemitismem ve své vlastní straně. Úterní projev pro něj představoval ideální příležitost, aby je označil a prohlásil za nepřijatelné. Nevyužil ji.

Zaměstnanci Bílého domu jsou pravděpodobně pyšní na to, že Biden dokázal po uspořádání grilování sebrat energii a pronést z velké části šablonovitý projev. Ale Američané, kteří hledají skutečné vůdcovství, se nemohou ubránit zklamání z prezidenta, který se zdá, že v mimořádně kritické době jen tak prochází.

Zdroj: www.heritage.org; AN