Autor: Radek Zapletal

Security Guide před časem přinesl obsáhlý článek o nebezpečích, která číhají na lidstvo v podobě tzv. Big Tech (velkých technologií).

Situace se nezlepšuje, bohužel spíše naopak.

Přinášíme proto komentář Kevina Robertse, prezidenta Heritage Foundation, organizace, která chrání a brání hodnoty jako je úcta k tradicím, svoboda a individuální odpovědnost. Jeho varování budiž zdviženým prstem pro všechny, kdo si závažnost tohoto problému neuvědomuje…

Článek je sice psán v americkém kontextu, ale zcela relevantní je i pro Evropu a Českou republiku.

Velké technologie jsou nepřítelem amerického lidu.

Největší korporace naší informační ekonomiky mají nad životy Američanů nebývalou moc. Mají téměř neomezený přístup k našim osobním informacím. A mají větší bezprostřední kontrolu nad našimi projevy a živobytím než samotná vláda.

Měly roky na to, aby prokázaly, že jsou zodpovědnými správci této moci tím, že ji budou využívat transparentně a spravedlivě, ve veřejném zájmu a pro společné dobro. Rozhodli se tak neučinit.

V mezinárodním měřítku spolupracují velké technologické společnosti s Komunistickou stranou Číny a pomáhají pekingskému genocidnímu režimu vyvíjet sledovací technologie k utlačování vlastního lidu a vojenské technologie, které ohrožují ten náš. Na domácí scéně se spolčily s vládními agenturami a levicovými aktivisty, aby umlčely konzervativní hlasy, de-platformovaly konzervativní myšlenky nebo upřímně řečeno jakoukoli myšlenku, která zpochybňuje názory našich elit, a manipulovaly politický diskurz s cílem podkopat konzervativní kandidáty a kauzy.

Tyto korporace, z nichž mnohé mají hodnotu více než 1 bilion dolarů, se staly řádově mocnějšími a nebezpečnějšími, než se komukoli mohlo zdát.

V této pokročilé fázi se Big Tech sotva snaží skrývat nebo ospravedlňovat své šikanózní zneužívání nebo totalitní impulsy. Už dávno nastal čas, aby politici chránili americký lid před obojím.

Jak jasně ukazuje nová přelomová zpráva nadace The Heritage Foundation „Boj proti totalitarismu velkých technologií”, zlomovým bodem ve vývoji velkých technologií od potenciálního nebezpečí pro republiku k jasnému a přítomnému nebezpečí, které nyní představují, byl okamžik, kdy kolektivně přijaly bigotní, bojovný progresivismus, který nyní v elitní levici převládá. Toto nedávné spojení Big Techu a woke ideologie motivovalo dlouhou řadu zneužití, která nás nyní vyzývají k akci.

Je tu selektivní prosazování „standardů” ze strany Twitteru a Facebooku, které cenzurovaly republikánské členy Kongresu v poměru 53:1 ve srovnání s demokraty a suspendovaly Trumpovy příznivce 21krát častěji než příznivce Clintonové.

Je tu rutinní, stranické deplatformování „dezinformací”, které se často omezuje na rozdílné názory.

Existuje diskriminace konzervativních knih a médií: Andersona o genderové dysforii nebo nevysvětlené vyřazení dokumentu o soudci Nejvyššího soudu Clarenci Thomasovi ze streamovací služby Prime Video.

Je tu i tajná dohoda mezi velkými technologickými společnostmi a vládními úředníky s cílem zadusit disent, v souladu s mrazivým tvrzením tiskové mluvčí Bílého domu Jen Psakiové, že narušitelé “by neměli být zakazováni na jedné platformě a na jiných ne”. Spotify, MailChimp, GoDaddy, GoFundMe se nyní připojily ke svým lídrům v oboru s bilionovým obratem a diskriminují zákazníky a podnikatele, kteří trvají na tom, že budou myslet sami za sebe. Stačí se zeptat Joea Rogana.

Tohle není férová tržní soutěž. Je to systematické, koluzivní ovládnutí trhu. A nezapomeňte, že jeho pachatelé se podílejí na high-tech misogynním zneužívání dětí v globálním měřítku. Není náhodou, že s tím, jak v éře chytrých telefonů prudce vzrostla tržní kapitalizace velkých technologických firem, vzrostla i deprese dospívajících, přičemž u dívek je dvakrát vyšší než u chlapců. Je to stejný důvod, proč ředitelé technologických firem přísně omezují čas strávený u obrazovek svých vlastních dětí.

Vzhledem k tomu, co je v sázce, a vzhledem ke zdrojům nepřítele musíme zvážit všechny politické možnosti. Čas jednat je nyní: Musíme vyhrát válku, kterou proti nám před mnoha lety zahájily velké technologické společnosti.

Je třeba prosazovat federální antimonopolní zákony, a to nejen za účelem regulace budoucích fúzí, ale také za účelem nápravy monopolního zneužívání, kterého se firmy Big Tech již dopouštějí – včetně modelu reklamních technologií. Antimonopolní zákony musí být také prosazovány a modernizovány, aby zohledňovaly škody, které mohou firmy napáchat i v případě nominálně “bezplatných” služeb. A americký lid na tom bude lépe, pokud budou manažeři Big Tech osobně zodpovědní za zločiny svých firem.

Platformy, které záměrně cenzurují pouze na základě názoru, by měly být zbaveny ochrany odpovědnosti podle § 230 a skutečné dopady vychvalovaných algoritmů těchto firem by měly být pro spotřebitele transparentní. Vládě by mělo být přísně zakázáno využívat velké technologické společnosti k umlčování disentu a těmto společnostem, které jako americké podniky získávají značné výhody, by mělo být zakázáno pokračovat v lukrativních partnerstvích s pekingským státem dohledu a subjekty napojenými na Lidovou osvobozeneckou armádu.

Pokud tyto návrhy znějí agresivně, je to právě myšlenka. Američané podcenili hrozbu, kterou tyto firmy představují. Nesoutěží v rámci trhu; staly se trhem a stále více na sebe berou další roli vlády spočívající na vrcholu trhu.

Jejich kontrola, jejich vliv na naše životy, politiku, veřejný diskurz, jejich profitování z duševního utrpení dětí a orwellovského útlaku v Číně a jejich přijímání probuzené nesnášenlivosti vyžadují ráznou a komplexní ústavní reakci.

Je načase postavit se velkým technologiím a v případě potřeby je zničit.

Zdroj: It’s Time To Win the War Against Big Tech | The Heritage Foundation, AN

Všichni, nebo alespoň ti z nás, kdo se zajímají o bezpečnostní politiku, v posledních dnech zaznamenali případ čínského špionážního balonu nad americkým územím.

Média u nás, potažmo v Evropě, o tom informují ze svého úhlu pohledu, který je nutno brát v geografickém a historickém kontextu. Co si o tom však myslí sami Američané? Přinášíme vám komentář Jamese Jaye Cafarana, viceprezidenta Kathryn a Shelby Cullom Davis Institute.

Nebyl to sice Sputnik, ale Američany znepokojila zpráva, že se nad jejich hlavami vznáší čínský špionážní balon a narušuje vzdušný prostor USA. Obavy se ještě prohloubily, když se dozvěděli, že to není poprvé. Peking používal podobné aerostaty ke sledování amerických vojenských zařízení na Guamu a Havaji a možná i strategických míst včasného varování v Kanadě.

Ještě více šokující však byla reakce americké vlády. Bidenova administrativa nedokázala vysvětlit, co se děje a jak na to adekvátně reagovat. Kdyby šlo jen o ojedinělé zklamání, mohli bychom být v pokušení pokrčit rameny a vrátit se k ranní kávě. Ale objevuje se zde znepokojivý vzorec.

Čína je strategickou hrozbou číslo jedna, které Spojené státy čelí, a obrana vlasti je pro Washington odpovědností číslo jedna. Pokud mi nevěříte, přečtěte si národní obrannou strategii prezidenta Bidena, tam se to přímo píše.

To tedy vyvolává nepříjemnou otázku: Co se děje se strategickým zpravodajstvím pod Bidenovým vedením, zejména pokud jde o čtení Číny? Podívejme se na některé z dalších čínských přehmatů.

Kam se poděl COVID?

Je to už více než dva roky, co se „COVID-19″ dostal do našeho každodenního slovníku, a stále na tuto otázku nemáme jasnou odpověď: Jakou roli hrála Čína při vypouštění viru do světa? Po letech popírání nyní někteří američtí představitelé připouštějí, že virus mohl uniknout z čínské laboratoře.

Na to ale mnozí přišli už v roce 2020. Člověk by si myslel, že teď už nám vláda může říct všechno o původu a šíření nemoci. Možná to nedokážou, možná nechtějí. Ať tak či onak, je to ostuda.

Počet atomových bomb?

Kolik jaderných zbraní má Čína? Americká vláda vám to neřekne. Možná proto, že to neví. Zpravodajská komunita vám řekne, že Čína rychle rozšiřuje své strategické síly, a to natolik, že se Peking vyrovná – nebo dokonce předčí – ruský jaderný arzenál. A také náš. To není žádný zpravodajský převrat. Analytici využívající otevřené zdroje (odtajněné) dokumenty a zprávy nám to říkají už léta.

Napadne Čína Tchaj-wan?

Zpravodajská komunita nemá v této poměrně kritické otázce jednotné hodnocení. Viděli jsme spoustu nadhozených dat, ale když se do těchto analýz podíváte, není v nich nijak zohledněno, jak k danému datu dospěli. Musí existovat lepší metoda než házení šipek do kalendáře.

Invaze na Ukrajinu?

Při zpětném pohledu je naprosto jasné, že Peking dal ruské invazi zelenou. Věděli jsme to před ruskou invazí? Pokud jsme to věděli, proč jsme Peking nevolali? A když už to víme, proč z toho Washington nedělá vědu?

Důsledky Hunterova notebooku?

Teď už všichni víme, že Hunterův (Hunter Biden, syn Joe Bidena, pozn. red.) laptop byl, no, Hunterův laptop. A víme, že Hunter měl spoustu obchodů s Čínou. Kde je tedy hodnocení zpravodajské komunity ohledně rizik pro národní bezpečnost, která mohla být odhalena?

Nevypracovala komunita žádné hodnocení? Pokud ne, je to pochybení. Pokud ano, kde je? Člověk by si myslel, že pokud ho vypracovali a neshledali žádné problémy, bude to na titulní straně Washington Post. Pokud nějaké našli a tuto informaci zatajují… No, to také není potěšující.

Když si spojíte všechny tyto body, není to hezký obrázek. Buď americká zpravodajská komunita neshromažďuje a nevyhodnocuje zásadní informace o jediné největší hrozbě pro naši bezpečnost, nebo se o své závěry odmítá podělit? Je to proto, že je příliš důležité je sdílet, nebo není co sdílet, nebo je politicky nepohodlné je sdílet?

Žádná z těchto odpovědí nenabízí příliš útěchy ohledně Bidenova řízení zpravodajské komunity.

Zdroj: heritage.org, These 5 China Intelligence Failures Are Even More Dangerous Than the Chinese Spy Balloon | The Heritage Foundation; AN

Přinášíme komentář, na kterém spolupracovali Thomas Wroblewski, ředitel Warsaw Enterprise Institut a James Jay Cafarano, viceprezident Kathryn and Shelby Cullom Davis Institute.

Oba jsou odborníci na mezinárodní vztahy a bezpečnost. Je zajímavé podívat se na válku na Ukrajině i jiným pohledem, než je ten český…

Války přitahují představivost historiků. A jsou to právě války, které také tvoří smlouvy podepsané po skončení bojů. Tyto smlouvy pomáhají určovat politické, sociální a ekonomické uspořádání na další roky. Smlouvy by měly položit základy mírové budoucnosti. Pokud jsou však sepsány nesystematicky, mohou zasít semínka dalšího konfliktu.

Na Ukrajině se stále bojuje a umírá. Přesto je načase začít přemýšlet o tom, jak utvářet budoucnost, která transatlantickému společenství slibuje novou éru stability, míru a prosperity.

Navzdory mnoha rozdílům mezi rodinou západních národů panuje všeobecná shoda na tom, že svobodná, prosperující a bezpečná Ukrajina prospívá nám všem. Jak pravděpodobné je, že se tak stane?

Existuje řada alternativních scénářů, jak může tato válka skončit, od úplného zhroucení ruské imperiální kleptokracie přes ukrajinskou vlajku vlající v Sevastopolu až po vleklou opotřebovací válku, která vyústí v devastaci a pomalý kolaps Ukrajiny. Poslední zprávy z bojiště naznačují, že konflikt skončí na nějakém nerozhodném místě, kde ani jedna strana nedosáhne svých maximalistických cílů.

Některé hlasy, včetně Italů, Francouzů a Henryho Kissingera, volají po okamžitém příměří a ústupcích Ukrajině. V praxi by to pro Západ nedopadlo dobře. Rusům by to poskytlo čas na přeskupení sil a napnutí ekonomických sil (např. páky prostřednictvím dodávek energie), aby mohli tlačit na Západ, aby zrušil některé sankce a zastavil dodávky zbraní na Ukrajinu.

Potřebujeme základ pro skutečný mír. Spěch s tlakem na ukončení bojů bez zajištění ukrajinských životních zájmů – nebo umožnění Rusku, aby z nich vyšlo, aniž by bylo pohnáno k odpovědnosti za své zločiny a obohatilo se o nová území – pouze zvýší hrozbu budoucí ruské agrese.

Tato válka začala proto, že selhal řád založený na pravidlech a zvítězila síla. Pouze síla a vůle ji použít přinese stabilitu a vytvoří podmínky pro ukončení hrozby pro transatlantické společenství.

Bez ohledu na to, jak válka na místě skončí, musí být NATO připraveno odrazovat od budoucí agrese silnou, předsunutou konvenční armádou a prostředky k zajištění hojné, spolehlivé a cenově dostupné energie, aniž by bylo závislé na Rusku.

Transatlantické společenství bude muset rovněž pomoci položit základy Ukrajiny, která se bude moci bránit budoucí ruské agresi. To zahrnuje pomoc Kyjevu při budování kapacit k prolomení ruské blokády vývozu obilí, obranu ukrajinského vzdušného prostoru před leteckými a raketovými útoky a zabezpečení ukrajinského území.

K tomu bude zapotřebí, aby západní země vyvinuly odvážnější úsilí o dodávky zbraní a munice potřebných ke splnění těchto úkolů spolu s nezbytnou logistickou, výcvikovou a zpravodajskou podporou. Agresivnější úsilí spíše, než zvýšení rizika rozšíření války pravděpodobně povede k jejímu rychlejšímu ukončení a zajistí, že se znovu nerozpoutá.

Kromě toho je v zájmu Západu urychlit hospodářskou obnovu Ukrajiny. Náklady na obnovu mohou dosáhnout 1 bilionu dolarů nebo více. Rusko musí být donuceno zaplatit Kyjevu válečné reparace prostřednictvím svých devizových rezerv (600 miliard dolarů) uložených v západních bankách, ze zabaveného majetku ruských oligarchů a daně z budoucího prodeje ruské ropy a plynu.

Proces obnovy bude plný nebezpečí. Ukrajina je jednou z nejzkorumpovanějších zemí na světě. Slepé rozhazování peněz a vkládání obrovských zásob bohatství do nesprávných rukou nepřinese ukrajinskému lidu prospěch ani mu nepomůže dosáhnout lepšího vládnutí, které si přeje.

Aby byla obnova úspěšná, musí dárci zabránit tomu, aby si na pomoci namastili kapsy ukrajinští oligarchové. Budoucí pomoc na obnovu by měla být vázána na reformy volného trhu, které zprivatizují ukrajinský státní průmyslový sektor, přilákají soukromé investice a usnadní stíhání zkorumpovaných úředníků. Pouze vyrovnáním se s neúspěšnou minulostí Ukrajina ukotví svou budoucnost na Západě a vybuduje si politickou, ekonomickou a vojenskou odolnost, která ji odradí od budoucí ruské agrese.

A konečně, Západ musí brát vážně i politickou integraci. Evropané by měli řešit překážky bránící vstupu Ukrajiny do Evropské unie a ponechat otevřené dveře pro rozšíření NATO.

Nemělo by dojít k žádnému zmírnění sankcí pro Rusko, které by podkopalo některou z těchto aktivit.

Tyto kroky by měly být podniknuty nyní. Za několik let Putinovo Rusko obnoví svou armádu. Bude se chtít pomstít. Do té doby musí Putin čelit Západu, kterému je to jedno, protože je příliš silný a připravený k odporu.

Zdroj: www.heritage.org , How the West Can Win the Peace in Ukraine | The Heritage Foundation; AN